Článek
Chceš-li se naladit ke čtení na podobnou náladu jako já, pusť si ke článku skladbu Imbre od Jordan Critz. Je jedno kolik ti je. Občas máš pocit, že prostě nezapadáš do konvencí doby, ve které žiješ. Máš pocit, že uznáváš hodnoty, které tvé okolí nebere vážně. Vnímáš svět okolo jinak. Jdeš po ulici a nedíváš se jen před sebe, ale zhluboka se nadechneš a užíváš si vůni světa. Sleduješ nebe a ptáky nad hlavami. Zdobení domů nahoře pod střechami, kam se skoro nikdo nepodívá a nevidí tu krásu. Vnímáš stromy, jak šustí listí ve větru. Když si pustíš oblíbenou hudbu, máš husí kůži a běhá ti mráz po zádech a máš pocit, že ta jediná ti snad rozumí.
Občas máš chuť s někým mluvit o smyslu bytí, o tom jak vidíš svět, ale nemáš s kým. Protože necítíš, že bys byl pochopen. Papír je někdy vděčný přítel, snese hodně. Svět okolo, který tě nutí běžet jako křečka v kolečku vnímáš jako něco svazujícího.
Nevidíš smysl života v chození do práce za výplatu bez hlubšího smyslu, než je právě výplata. Unavuje tě plnit hloupé a nelogické představy a plány tvých nadřízených. Nemáš rád aroganci a lidi ovládané egem. Zároveň sebe samého někdy přistihneš při hodnocení lidí okolo, lidí, který ani neznáš. Pokud se u toho přistihneš, jsi na dobrý cestě to nedělat, to tě chválím.
Povrchní svět okolo a pachtění se za mamonem tě vyčerpává. Občas potřebuješ být sám a jdeš do přírody dobít baterky. Nebo si pustíš již zmiňovanou hudbu. Ale někde uvnitř sám být nechceš, jen chceš trošku pochopení, protože cítíš, že tě vlastně nikdo nikdy pořádně nechápal nebo nevnímal? Hledáš u partnera propojení mysli i srdce. Chceš cítit toho druhého jako cítíš intuici. To propojení a klid, který ti přináší, když ti říká, že jednáš v souladu se sebou. Hledáš smysl svého bytí tady a zároveň chceš aby nějak bylo prospěšné okolí. Občas ulítneš na nějaký povrchnosti a koupíš si třeba něco pěknýho a drahýho, ale za chvíli zjistíš, že je to stejně jen věc. Věc, která nezmění tvé pocity a touhy.
Cítíš, že bys chtěl svou touhu po pochopení vtělit do něčeho, co by mohlo přitáhnout podobně smýšlející lidi. Nebo jim třeba ukázat, že nejsou sami. Že je nás víc z minulého století. Více lidí, kteří mnohdy než našli sebe a uměli si vytyčit své hranice, tak často pro ostatní dělali tolik, že sebe uzavřeli někde vzadu.
Roky běží a ty pomalu cítíš, že život vnímáš víc do hloubky, pořád ti chybí to splynutí duší nebo podobně smýšlející lidé okolo. Zjišťuješ, že přestože jsi třeba na škole nikdy neměl problém být středem pozornosti a uměl jsi být zábavný a oblíbený, tak ses docela uzavřel. A že možná tahle uzavřenost ti brání poznat nové lidi. Zjišťuješ, že svět je takový, jaký ho chceš mít. Den bude takový, jaký se rozhodneš ho mít. Najednou máš více síly a cítíš se připraven na jakoukoliv výzvu. Musíš se jen rozhodnout co doopravdy chceš a věřit tomu a jít si za tím. A dostaneš to.
Nevěřím, že při tolika lidech a povahách není možné najít opravdové přátelé a partnery. Jsi tady a teď, nejsi nějaký vymyšlený princ nebo princezna v něčích představách, tak proč by tu nemohl být někdo další podobný tobě? I když to možná vyznělo trošku depresivně. Ve výsledku je to zase intuice, která ti říká, buď sám sebou, jdeš správnou cestou. A od toho vnitřního hlasu se neodkláněj. Je to tvůj kompas. Kompas, který zajistí, že budeš originál „TY“ a přitáhneš k sobě lidi stejně uvažující.
A nezoufej. Někdy je to cesta dlouhá. Já tohle píšu a je mi 38 let a jsem pořád někde na začátku téhle úžasné cesty.
