Článek
Ještě jednou se vrátím k nedávnému výletu do Semmeringu. Seděl jsem u okna vlaku, cesta plynula klidně a poprvé po dlouhé době jsem měl čas jen tak pozorovat krajinu a nechat myšlenky volně běžet. Brno se pomalu vzdalovalo — známé ulice, nábřeží, sídliště, všechno to, co člověk v běžném rytmu ani nevnímá. A jakmile jsme se od něj odpoutali, začal jsem si uvědomovat věci, které doma beru jako samozřejmost. Ten odstup někdy udělá víc než tisíc debat na magistrátu.
O dvě hodiny později, když vlak zpomaloval při vjezdu do Vídně, jsem měl ten kontrast přímo před sebou. Úplně jiné město, jiný rytmus, jiný způsob, jak přistupovat k dopravě a veřejnému prostoru. Nemusel jsem nic analyzovat — stačilo se dívat z okna. Rozdíly byly zřejmé na první pohled a člověku dojde, že nejde jen o dvě města, ale o dva přístupy k tomu, jak se má žít a pohybovat v ulicích.
Například hned v okolí příměstských stanic jsem si všiml rozlehlých parkovacích domů a záchytných parkovišť. Jistě, nejde o nic velkolepého, žádnou atrakci k obdivování – jen běžnou součást tamního dopravního systému. A právě to mě zarazilo nejvíc: ta samozřejmost, s jakou tam tyhle stavby stojí, jako by k nim patřily odjakživa. Žádné „možná jednou“, žádné provizorium. Prostě infrastruktura, která má své místo a bez níž by celé to dopravní řešení ani nedávalo smysl.
Vídeň totiž člověku dává pocit, že všechno má své místo a logiku. Netýká se to jen elegantních ulic nebo metra, které i v neděli večer přijede za pár minut, ale hlavně toho, jak město přistupuje k autům. Nevidí je jako problém, který je třeba potlačit, ale jako součást dopravního systému, jenž má fungovat jako celek.
Když jsme míjeli další z těch velkých P+R parkovišť, tentokrát přímo napojené na příměstský vlak, znovu se ukázalo, jak obrovský rozdíl mezi oběma městy vlastně je. Ve Vídni je něco takového úplně samozřejmé: přijedeš z okolí, necháš auto hned u stanice S-Bahnu, sedneš do vlaku a za chvíli jsi ve městě. Jednoduché, funkční, bez debat. A přesně v takových momentech se člověku vybaví Brno a jeho nekonečné řešení modrých zón, kde regulace často působí spíš jako způsob, jak dostat z lidí další peníze, než jako součást promyšleného dopravního systému.
Proč brněnská snaha o regulaci parkování často působí, jako kdyby město začalo stavět dům od střechy? Zóny přibývají postupně a bez jednotné logiky: v jedné čtvrti platí jiná pravidla než v druhé, někde se platí od rána, jinde až odpoledne. Není divu, že v tom mají lidé zmatek a že je takový systém spíš irituje než uklidňuje. A výsledkem nebývá méně aut, ale jen jejich přesun o pár ulic dál — takže problém zůstává stejný.
Nejde přitom o to, že by regulace byla z principu špatně — v hustě zastavěných čtvrtích má své místo a často i smysl. Jenže bez funkční alternativy je to pořád jen polovičaté řešení. A právě tady Brno naráží. Když lidem omezíš možnost jet autem, musíš jim zároveň nabídnout něco lepšího. Něco, co dává pohodlí, jistotu a jasnou logiku. A to se zatím příliš neděje.
Brno má v podstatě jen jedno opravdu použitelné P+R parkoviště – to u Bohunického kampusu. Je velké, dává smysl a skutečně pomáhá. Jenže je jediné. A to je málo, když si uvědomíme, kolik lidí denně do Brna dojíždí a kolik aut se tak každé ráno valí do ucpaných ulic. Ostatní „záchytná“ parkoviště jsou spíš menší odstavné plochy, které postrádají vhodnou polohu, kapacitu i návaznost na MHD — tedy přesně to, co by člověk od P+R měl očekávat.
Speciální kulišárnou je pak parkoviště na Ústředním hřbitově. Posuďte sami: člověk, který jede do Brna na osmihodinovou směnu, si nechá zhruba hodinovou rezervu na cestu z parkoviště do práce. A stejný čas potřebuje i při cestě zpátky. Dohromady tedy mluvíme o přibližně deseti hodinách parkování na tomto „strategickém“ místě.
A teď to nejlepší – ceník. První hodina zdarma. Druhá a třetí hodina dohromady za 60 Kč. A sedm hodin od čtvrté do desáté hodiny za 280 Kč. Celkem tedy 340 Kč. Anebo můžete stát déle než dvanáct hodin a zaplatíte 100 Kč. Skutečně znamenitě vymyšlené… inu, po práci si člověk asi nejdřív skočí na kebab, aby si spravil náladu a splnil si kvótu.
Zato Vídeň? Ta pochopila jednoduchou pravdu: pokud chceš něco regulovat, musíš mít nejdřív čím. Když zpoplatníš parkování v centru, nesmíš lidi nechat tápat. Musíš být připravený – nabídnout místo, kde mohou auto rozumně odstavit, doplnit to kvalitní MHD a celé to brát jako součást dlouhodobé strategie, ne jako sérii dílčích kroků a improvizovaných řešení. Vídeň tohle dělá už třicet let. A je to vidět.
Když se člověk ve Vídni rozhodne nejet autem, necítí se nijak omezený. Je to naprosto přirozené. Oproti tomu Brno sice auta omezuje, ale zároveň nenabízí alternativu, která by byla srovnatelně pohodlná. MHD není špatná — to ne — ale pořád to není systém, který by dokázal nahradit auto na delších trasách nebo pro lidi, kteří do Brna denně dojíždějí. A dokud nebude existovat kvalitní, rychlá a spolehlivá páteřní doprava, budou modré zóny vždycky působit jako pofidérní záplata, která tahá z lidí peníze, a ne jako skutečné řešení.
Když si vzpomenu na tu jízdu vlakem, vlastně mě to celé pobavilo i trochu mrzelo. Jedno město má promyšlený systém, který si trpělivě budovalo desítky let. Druhé se pořád motá v kruhu – jednou povolit parkování, jindy ho zakázat, tu posunout zónu o dvě ulice, tam přidat nová pravidla, a mezitím zkoušet přesvědčit lidi, že to celé dává nějaký smysl.
Možná by Brnu opravdu prospělo přestat malovat modré čáry a začít stavět infrastrukturu. Ne proto, že to dělá Vídeň, ale proto, že to dává logiku. A pokud mi jedna věc z té cesty vlakem zůstala v hlavě, pak je to jednoduché poznání: regulace funguje jen tehdy, když stojí na funkčním, stabilním systému — ne na naději, že si lidé prostě zvyknou.
A že nejsou peníze? Do Areny Brno město bez větších problémů poslalo tři miliardy korun. Takže to evidentně není o tom, že by to nešlo.
Ať už se Brno inspiruje jakkoliv, základ zůstává stejný: nabídnout lidem skutečnou možnost. Tu ale zatím nemá. A dokud ji mít nebude, zůstanou modré zóny jen další kapitolou ve věčném brněnském příběhu o tom, jak řešit důsledky, aniž by se řešily příčiny.
