Článek
Černá Pole, noblesní čtvrť kousek od centra Brna. Stromy, široké ulice, tramvajová zastávka na dohled a nostalgie starých cihlových domů, z nichž mnohé pamatují ještě první republiku. Zdánlivě ideální místo k životu. A opravdu – právě tady se teď prodává byt, který má téměř všechno, co si člověk může přát. Dispozici 4+1, užitnou plochu 126 m², vysoké stropy, parkety, kuchyň s podlahovým topením, koupelnu po rekonstrukci a dokonce i ten správný nádech historie. Jenže pak se podíváte na cenovku: 12 499 000 Kč. A idyla se náhle mění v grotesku. Nebo vám rovnou spadne brada?
Je to trochu jako ty stánky s řemeslným pečivem – na první pohled obyčejný chleba, ale člověku ho nabízejí za 120 Kč. Protože se upekl „řemeslně“, ze speciální mouky, a je domácí. Prostě má bambilion přívlastků, které jej mají v očích spotřebitele zatraktivnit a nesmyslně vyšroubovat jeho cenu. To je dnes ostatně jakási univerzální mantra veškerého prodeje – hnát cenu ad absurdum za pomocí domnělých superlartivů. Konkrétně u tohoto bytu - v roce 2016: nové rozvody, nový kotel, podlahové topení, kuchyňská linka. Sto let starý nezateplený dům, nové trubky – a za to všechno „jen“ dvanáct a půl milionu.
Vlastně to k Brnu tak nějak pasuje; město, které se neustále modernizuje, ale přitom zůstává v základu stejné. Šalina na Lesnou není a nebude, Zbrojovka nemá stadion, velký městský okruh je neustále ucpaný… vlastně co to blábolím, jaký velký městský okruh? 😊
Kdo na to dnes ještě má?
Zpět k bytu. Na první pohled by tohle mohla být ideální volba pro rodinu se dvěma dětmi – čtyři pokoje, dost prostoru, centrum města a vše potřebné – škola, zaměstnání, případné kroužky – na dosah ruky. Jenže byty v Brně už dávno nejsou pro každého. To je prémiový segment, to je investice, to je trofej. A když se zamyslíš, kdo si takový byt může skutečně dovolit, vyjde ti docela krátký seznam: dědic, developer, nebo třeba výherce loterie. Pro běžnou rodinu je tahle nabídka spíš na úrovni „inspirativního prohlížení“. Takového toho realitního porna, kde si říkáš: „Kéž by…“ – a pak vypneš prohlížeč a jdeš si uvařit spaghetti alla kečupára.
Samozřejmě, Černá Pole nejsou ledajaká adresa. Tady kdysi sídlila brněnská smetánka – profesoři, architekti, právníci a lékaři. Jen pár ulic odsud stojí slavná vila Tugendhat, zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO – symbol funkcionalismu i dobového luxusu. Dnes už ale bohužel tyhle ulice nejsou až tak o žití, jako spíše o investování. Byt za 12,5 milionu totiž nekupuješ proto, abys v něm spal. Kupuješ ho, aby nespal tvůj kapitál.
Navíc makléř se tě bude snažit přesvědčit, že je to vlastně výhodné: „centrum města, žádaná lokalita, historický dům, druhé patro bez výtahu.“ Bez výtahu? No jistě. To přece přidává na atmosféře. V každém schodišti cítíš ducha minulého století, a když neseš nákup do druhého patra, máš rovnou i workout zdarma. Takhle to tady prostě chodí. Za sebe ale mohu říct, že jsem v této oblasti docela dlouho bydlel a i nyní se tam dostávám dosti často; rozhodně to není tak idylické, jak se to inzerát snaží vykreslit. Silný provoz znamená hluk, zápach a obrovská kvanta prachu. A navíc, místní základní škola a její osazenstvo mají svá specifika. Ale to vám při prohlídce nikdo neřekne…
Když si spočítáme jednotkovou cenu, vychází zhruba 99 000 Kč za metr čtvereční – částku, kterou by ještě před pár lety považovali za odvážnou i pražští makléři. Ale v Brně platí jiná pravidla. Tady se už nikdo neptá, kolik stojí metr. Byty se prodávají dřív, než se stačí nafotit, a jakmile se objeví cihlový dům s vysokými stropy, je okamžitě hitem – možná právě kvůli té atmosféře.
Kdo by to byl řekl, že město, které si ještě před pár lety dělalo legraci ze své „provinční“ image, se promění v realitní džungli, kde i kadibudka znamená hypotéku na půl života..
Z kostlivců ve skříni výhodou
Nejsmutnější na tom inzerátu je, že rekonstrukce z roku 2016 se tváří jako klíčová výhoda. Já, stejně jako každý, kdo někdy rekonstruoval, vím, že osm let je přesně ten okamžik, kdy se opravené věci a zakoupené spotřebiče začínají znovu kazit. V roce 2016 jste si možná nainstalovali top kotel, dnes je to retro. O tom, že v Brně teče mimořádně tvrdá voda, která vykoná své, se asi také nikdo nezmíní. Kuchyň, která tehdy zářila moderním designem, už dnes připomíná historický katalog z Ikey. No neberte to za tu cenu.
Realitní texty mají vůbec zvláštní kouzlo. Dokážou i ten nejběžnější prostor proměnit v poetickou vizi ultimátního dobra. Z „malého balkonu“ se stává „útulné místo pro ranní kávu“ (až na hřmot šalin), z „průchozího pokoje“ je „velkorysý prostor s možností variability“ (až na to, že tam táhne) a „absence parkovacího místa“ se prezentuje jako „vynikající dostupnost MHD“. Tento byt má zkrátka všechno: výšku, styl, ducha i cenovku, která by mohla soutěžit třeba s poměrně luxusní vilou u Kuřimi.
Některé z těch věcí zní až absurdně, přesto se ale zájemci určitě najdou. V Brně je trh s nemovitostmi pořád rozžhavený. Hypoteční sazby sice v posledním roce mírně klesly, ale dostupnost bydlení se nezlepšila. Čím víc lidí čeká, že „to snad půjde dolů“, tím rychleji ceny rostou. Je to klasický český paradox: když je něco drahé, musím to mít hned – protože to přece bude už jen dražší, no ni?
Z ekonomického pohledu to možná smysl dává, z lidského už méně. Byt v Brně dnes není domov, ale produkt, a město se podle toho začíná měnit. Černá Pole, kdysi čtvrť rodin a dětí, se pomalu mění v anonymní kulisu, kde se střídají nájemníci, rekonstrukce a investoři. Kdo má štěstí, ten tu ještě může bydlet. I když, je to vlastně štěstí? My ostatní se aspoň můžeme projít kolem a snít o tom, jaké by to bylo – mít zde vlastní čtyři stěny, i kdyby stály jako menší zámek.
Brno se stává městem, kde metr čtvereční stojí víc než lidská trpělivost, a kde pojem „dostupné bydlení“ působí jako další kapitola Star Treku. Byt za 12,5 milionu na Náměstí 28. října je toho důkazem a dalším symbolem této pozoruhodné doby – doby, kdy si i zrekonstruovaný kus historie může dovolit jen ten, kdo už v téže historii něco zdědil.
