Článek
Tak jsem si zase jednou něco přečetl: https://www.novinky.cz/clanek/internet-a-pc-brusel-chce-monitorovat-kazdou-zpravu-na-whatsappu-i-messengeru-40535723 A nějak mi to nedá se nad tím alespoň trochu nezamyslet.
Bruselský slovník byl obohacen o nový a krásný eufemismus – „Chat Control“. Prý jde o ochranu dětí. Ano, tenhle argument se v politice hodí vždycky, protože kdo by si troufl říct, že děti chránit netřeba? A tak se pod jeho laskavou záštitou připravuje plošná kontrola soukromé komunikace stovek milionů lidí.
Technicky by to mělo vypadat asi tak, že poskytovatelé služeb dostanou povinnost skenovat veškeré zprávy, ještě než se vůbec odešlou. Šifrování? To je hezká věc pro nerdy a geeky, ale realita je prostá – algoritmus musí zprávu vidět dřív, než se zahesluje. Znamená to jediné: vše, co píšete, půjde nejprve přes kontrolní síto. A pokud se v něm zachytí něco, co úředníci označili za závadné, bude to hlášeno dál. Zní to jako orwellovská dystopie, jenže tentokrát ji nemáme na stránkách knihy, nýbrž na stole Rady EU.
Samozřejmě, papírově jde o boj s dětskou pornografií a zneužíváním. Jenže právě v tom je kouzlo – ochrana dětí se stává univerzálním klíčem, kterým odemknete každou zamčenou skříňku se soukromím. V okamžiku, kdy ten klíč jednou dáte úředníkovi do ruky, je jen otázkou času, kdy ho použije i na jiné dveře. Dnes jde o fotografie, zítra o „nenávistné projevy“, pozítří o „dezinformace“. A když se jednou prokouše bariéra šifrování, žádný návrat zpět nebude.
Kritici upozorňují na to, že takový systém bude generovat obrovské množství falešných poplachů. Algoritmus není vševědoucí a lidskou komunikaci redukuje na vzorce. Výsledkem bude lavina nahlášených zpráv, které nikdy neměly nic společného s trestnou činností. Úřady se zahltí balastem, skutečné hrozby zapadnou a běžní lidé získají nepříjemný pocit, že se z nich stal podezřelý. Ironie je v tom, že slibovaná bezpečnost se ve skutečnosti promění v chaos a byrokratickou past.
Stačí se podívat na reakce veřejnosti. V anketách pod články se pohybuje souhlas kolem dvou procent. Jinými slovy: devadesát osm lidí ze sta si myslí, že jde o nebezpečný nesmysl. V normálním světě by to znamenalo, že se návrh smete ze stolu. V evropské realitě je to spíš potvrzení, že se s ním nakonec stejně projede celým legislativním procesem, protože „víme lépe než voliči, co je pro ně dobré“.
Ještě zajímavější je role Dánska, které celou věc tlačí kupředu. Je to malá země, která si ale našla velké téma. Když se řekne „Dánsko“, mnozí si představí hygge, kávu a minimalistický design. Nyní si k tomu budeme moci přidat i průkopnictví v oblasti digitální cenzury. Každý stát má svou vizitku: my máme D1 rozkopanou donekonečna, Dánové budou mít celoevropský dozor nad WhatsAppem.
A teď trochu k paradoxům. Evropská unie se ráda prezentuje jako obránce lidských práv, svobod a demokracie. Ve všech brožurkách o digitálních právech se dočtete, jak důležitá je ochrana soukromí. GDPR nás naučilo, že každý cookie banner je otázkou života a smrti. A teď ti samí lidé, kteří vás nutí klikat na „souhlasím“ u každého webu, bez mrknutí oka připravují systém, který udělá z vašeho telefonu otevřenou knihu. Je to skoro k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.
Někdo by mohl namítnout: „Mně je to jedno, já přece nic špatného nepíšu.“ Jenže právě to je ten omyl. Nejde o to, co píšete vy, ale o to, že někdo jiný rozhodne, co je ještě v pořádku a co už překračuje hranici. Dnes algoritmus vyhodnotí obrázek vašeho dítěte v plavkách jako závadný. Zítra někdo rozhodne, že ironický komentář o Evropské komisi spadá do kategorie „toxická komunikace“. A vy se najednou ocitnete na seznamu, kam jste nikdy nechtěli patřit.
Problém je také v tom, že jednou vybudovaná infrastruktura se vždycky použije i k jiným účelům, než pro které vznikla. Historie nás to učí znovu a znovu. Nástroj plošného sledování je jako zbraň – jakmile existuje, je jen otázkou času, kdy po ní sáhne někdo s méně ušlechtilými úmysly. Bruselu možná věříte, že teď jde opravdu jen o ochranu dětí. Ale budete věřit všem budoucím vládám, které tenhle aparát zdědí?
Celé to zapadá do trendu posledních let, kdy se bezpečnost stává univerzálním alibi pro stále větší zásahy do soukromí. Vždycky je to obaleno líbivými hesly, vždycky se to tváří jako dočasné opatření a vždycky to nakonec zůstane navěky. Protože zrušit jednou schválený dohled je pro politiky stejně nemyslitelné, jako zmrazit si platy.
Výsledkem je atmosféra nedůvěry. Ne mezi občany a zločinci, ale mezi občany a jejich vlastními institucemi. Každá zpráva, každý obrázek, každá hlasová nahrávka se může stát předmětem kontroly. Ať už si o tom myslíte cokoliv, soukromí v digitální éře dostává další ránu. A tentokrát hodně hlubokou.
Takže až si příště budete psát s kamarádem o víkendu na chatě, pamatujte: možná si tu zprávu čte ještě někdo třetí. Ne, není to váš šéf ani manželka. Je to Evropská unie, která se rozhodla, že vaše soukromí je cena, kterou ráda zaplatí za ILUZI bezpečí.
Tak snad tomu pan Petr zabrání…
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-fiala-smirovani-soukromych-zprav-nepripustime-40535765
