Článek
Když člověk obdrží vyúčtování za elektřinu, vidí obvykle součet, který mu připadá jako jeden velký balík. V lepším případě je faktura přehledně rozdělena, v horším případě se musíme propracovávat řádky, jejichž logika se laikovi jeví stejně komplikovaná jako návod k montáži švédského nábytku. Přesto se v ceně elektřiny dá vyznat – a má smysl vědět, co všechno vlastně platíme.
Cena elektřiny se dá rozdělit na dvě základní části: regulovanou a neregulovanou složku. Zjednodušeně řečeno – první část určuje stát prostřednictvím Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a druhá část je věcí dodavatele, kterého si vybereme. V každém vyúčtování se tedy potkává politika, energetika i volná ruka trhu.
Neregulovaná složka: cena silové elektřiny
Tohle je ta část, o které se nejčastěji mluví, když někdo říká, že „elektřina zdražuje“ nebo „dodavatelé snižují ceny“. Jde o samotnou komoditu – elektřinu, která se vyrobí v elektrárnách a obchoduje na burzách. Dodavatel ji nakupuje a s určitou marží prodává koncovému zákazníkovi. Výši této složky ovlivňuje vývoj cen na velkoobchodních trzích, a tedy nepřímo i faktory, jako je cena emisních povolenek, cena plynu nebo situace v sousedních zemích.
Pro nás spotřebitele je to ta část účtu, kterou můžeme ovlivnit volbou dodavatele. Pokud se rozhodneme změnit firmu, porovnáváme právě tuto složku – zda někdo nabízí kilowatthodinu levněji. V praxi se ale ukazuje, že rozdíly dnes nejsou tak dramatické, protože ceny komodity se srovnávají napříč trhem.
Regulovaná složka: jistota i tíha zároveň
Naopak regulovaná část je stanovena státem a dodavatel s ní nic nenadělá. Patří sem několik položek, které tvoří značnou část konečné ceny:
- Poplatky za distribuci – platba za to, že se elektřina dostane z elektrárny až k nám domů. Distribuční společnosti provozují vedení, sloupy, transformátory a starají se o to, aby proud tekl bez přerušení. V Česku máme tři hlavní distributory – ČEZ Distribuce, EG.D a PREdistribuce – a podle toho, kde bydlíme, jsme přiřazeni k jednomu z nich.
- Poplatky za přenos – zatímco distribuce je „poslední míle“, přenos je ta dálková část, kdy se elektřina převádí z elektráren přes páteřní síť. Za to odpovídá státní podnik ČEPS.
- Systémové služby – zajištění stability sítě, aby napětí a frekvence zůstaly v normě a nerozpadla se nám celá soustava. Platíme za to, že někde stojí elektrárny schopné naskočit během minut, když zrovna přestane foukat nebo třeba nesvítí slunce. Zlí jazykové tvrdí, že tam, kam slunce nesvítí, se Česká republika dostala již dávno.
- Podpora obnovitelných zdrojů – tato položka bývá nejdiskutovanější. Každý spotřebitel se podílí na financování výroby z obnovitelných zdrojů, například solárních či větrných elektráren. V minulosti se o ní vedly ostré debaty, zvlášť po boomu solárních parků kolem roku 2010.
- Ostatní poplatky a regulace – menší položky, které se mohou měnit podle rozhodnutí ERÚ.
Celkově regulovaná složka představuje přibližně 40–60 % konečné ceny elektřiny. Přesné číslo se liší podle regionu, sazby a velikosti odběru.
Daně a poplatky státu
Když už si člověk říká, že by to už mohlo stačit, přichází na řadu ještě DPH a spotřební daň. V Česku je na elektřinu od roku 2024 standardně uplatňována sazba DPH 12%, čímž se faktura opět o něco nafoukne.
Jak se vše projeví na faktuře?
V praxi tedy vidíme ve vyúčtování řadu čísel: cena silové elektřiny, distribuce, přenos, systémové služby, podpora OZE a DPH. Výsledkem je součet, který mnohdy připomíná složitou alchymii. Ale když to rozklíčujeme, není to nic jiného než mix platby za samotnou komoditu, za to, že nám ji někdo doručí, za udržování celé sítě a za státní politiku v oblasti energetiky.
Proč to celé stojí tolik?
Na první pohled se zdá, že když Česko vyrábí dostatek elektřiny, měli bychom mít levnější účty. Jenže jako součást evropského trhu se řídíme společnými cenami. Pokud tedy v Německu vyskočí cena, odrazí se to i na nás. Dalším faktorem jsou již zmíněné emisní povolenky, které zvyšují cenu výroby z fosilních zdrojů. A do třetice roli hraje investiční náročnost – modernizace sítí, nové zdroje, kybernetická bezpečnost. To vše se nakonec projeví v našich fakturách.
Můžeme to ovlivnit?
Individuálně máme vliv jen na neregulovanou složku – tedy volbou dodavatele, případně úsporami ve vlastní spotřebě. Regulovanou část ani daně nijak neobejdeme. Přesto se dá říct, že porozumění faktuře pomáhá – víme, kam peníze putují, a nejsme jen pasivní oběti velkých čísel.
A na závěr trochu nadhledu
Když to člověk všechno sečte, připadá si někdy, že platí nejen za elektřinu, ale i za půlku Evropy, pár kilometrů drátů a ještě i za počasí, které se zrovna rozhodlo nefoukat a nesvítit. Kdyby byly faktury psány víc poeticky, možná by tam místo „Podpora obnovitelných zdrojů“ stálo „Příspěvek na aktivitu slunce a větru“. A místo „Systémové služby“ třeba „Platba za to, že vám večer u sledování ulice nevypadne jistič“. Ale protože faktury poezii příliš neholdují, zbývá nám jen si to občas odlehčit humorem a věřit, že při dalším vyúčtování nebudeme muset kvůli cenám svítit už jen svíčkou.
