Článek
Když „papír“ říká, že inflace je pod kontrolou, a vy doma stejně nad účtenkou zvedáte obočí, někde je zakopán pes. Podle aktuálních dat ČSÚ byla meziroční inflace v srpnu 2025 okolo 2,5 % – tedy v pásmu, které centrální bankéři považují za normální. Mezistupeň v podobě evropského HICP hlásí pro Česko 2,4 %. Čísla vypadají hezky. Ale proč se nákup za „tisícovku“ nevrátil na předkrizový pocit? Protože inflace je číslo. A realita je zkušenost.
„Levněji“ za víc peněz
Znáte to. Stejná cena, stejné balení… jen uvnitř méně. Fenomén zmenšování gramáže při zachování ceny – smrskflace – tady s námi prostě zůstal. Nejde o žádnou městskou legendu: retailové srovnávače a novináři v posledních letech doložili desítky příkladů, od snacků po drogerii. A není to jen roztomilý trik marketingu, ale docela sofistikovaná reakce firem na dražší vstupy (kakao, energie, obaly). „Jednotkově“ pak platíte víc, aniž by cenovka křičela.
A teď pozor na častý omyl: statistici nejsou slepí. Úpravy kvality a velikosti balení se do indexů promítají – jen s odstupem a ne vždy přesně kopírují to, co cítíte v košíku v konkrétním týdnu. Proto může být oficiální inflace nízká, ale subjektivní inflace (ta vaše, domácí) vysoká.
„Tak si to sečti“
Kde se tedy bere dnešní pocit „pořád draho“, i když křivka klesla? Kombinace faktorů:
- Efekt základny: Po dvou letech zdražování se ceny usadily výše. I když teď rostou pomalu, vy už startujete z nového „normálu“.
- Jiný mix spotřeby: V létě skáčou položky jako rekreace a služby, které cítíte nejvíc – a statistika to v některých měsících potvrzuje.
- Neviditelná údržba cenovek: Smrskflace, promo-cykly, rychlé změny dodavatelů. Všechno malé vlnky, které se v indexu časem zprůměrují, ale vás praští hned.
K tomu přidejte, že trh práce je pořád relativně utažený a ekonomika má šanci na mírné zrychlení – což je dobrá zpráva, jen to nebude znamenat návrat cen tam, kde byly v roce 2021.
„Co s tím mám dělat já, ne ministr?“
Jasně, část je na politice a regulátorech. Ale existuje pár praktických triků, které dávají smysl hned teď – bez patosu a bez čekání na „velké řešení“.
1) Porovnávejte jednotkovou cenu, ne cenovku. Je to banální, ale vyhrává to bitvy. 24,90 Kč nemusí být výhra, když je uvnitř o 10 % méně. Většina obchodů teď jednotkové ceny uvádí – používejte je reflexivně. (Ano, někdy to chce čtecí brýle.)
2) Sledujte sezónnost. U potravin to zní staromódně, ale funguje to. Když čerstvá rajčata zlevňují, berte čerstvá rajčata; mimo sezónu je nenahrazujte „akčním“ balíčkem s gramáží, která se scvrkla.
3) Značka vs. privátka není ideologie. U některých kategorií (např. drogerie) privátní značka překvapí kvalitou i stabilitou balení. Ověřujte, netahejte předsudky do lednice (nebo do koupelny).
4) Proměňte „inflaci času“ v úsporu peněz. Jednou za měsíc si sedněte k účtenkám a projděte pět položek, které vám „tečou“. Vyměňte je za alternativu a zapište si výsledek. Ano, Excel. Nebo papír. Po třech měsících uvidíte, že část pocitu drahoty je optimalizovatelná.
5) Nejezte marketing. Novinka s novým víčkem? Zkuste starou dobrou verzi vedle, často je méně „nabouchaná“ obalem i marží.
„A politika?“
Data říkají: inflace se vrátila do pásma 2–3 % a zřejmě tam nějakou dobu zůstane. Přesto bude veřejná debata dál omílat téma „pocitově je to horší“. Není to schizofrenie, ale střet dvou pravd. Ta statistická je důležitá pro sazby a rozpočet, ta domácí pro to, jestli si dáte dovolenou u Lipna, nebo si ji odpustíte. Pokud chcete rozlišovat realitu od informačního šumu, hlídejte tři věci: pravidelné měsíční výstupy ČSÚ, evropský HICP (kvůli srovnání) a výhledy MF/ČNB, které nastíní, co čekat od sazeb, hypoték a ekonomiky jako celku.
A ano, smrskflace (to je skutečně mimořádně příšerné slovo) bude pokračovat, dokud budou firmy cítit tlak na vstupy. Není to „podvod století“, je to strategie. Můžete ji porazit tak, že si sbalíte vlastní kalkulačku – metaforicky i doslova.
„Tak jsme si to řekli. A teď praxe.“
Když si příště rozbalíte „sto gramů“, zkuste je zvážit očima. Zda nejde o devadesát. Když máte pocit, že platíte víc, hledejte, jestli to není tím, že nakupujete jiné věci než loni. A když se vám zdá, že statistici žijí v jiné galaxii, zkuste si jednou měsíčně spočítat svůj vlastní „index“ – třeba jen na deseti položkách. Na konci roku budete vědět, jestli vaše domácnost porazila inflaci, nebo jestli je čas přenastavit autopilota.
Čísla jsou důležitá. Ale ještě důležitější je, co s nimi uděláte ve svém košíku.
