Článek
Před nedávnem jsem si četl komentáře k jednomu ze článků uvedených zde na serveru a tento komentář mi připomněl jednu příhodu, jež se mi stala při jedné z mých cest „šalinou“ po Brně. Myslím si, že je veselá (dějem) i smutná (bezohledným chováním mladíka) zároveň, nicméně každý si určitě udělá svůj názor.
Jak jsem již zmínil výše, zase jsem jednou využil MHD, a zase se tam bylo čím inspirovat. Je to taková nevyčerpatelná studnice. Stál jsem v zadní části vozu (obvykle si nesedám, protože nejezdím daleko) a kousek přede mnou, ve dvojsedačce seděl mladík. Nemám to slovo rád, protože česká média jej nadužívají k označování různých pochybných existencí, nicméně zde se jednalo opravdu o mladého muže, nebo možná (jak by řekla moje babička) kluka ve věku někde mezi 15 – 17 lety. Toť můj odhad, samozřejmě se mohu mýlit.
Spokojeně zabíral celé dvojsedadlo, neboť na části do uličky seděl on, no a z okna se nerušeně koukal jeho batoh, který si zmíněný mladík umístil na sedadlo vedle sebe. Je to poměrně častý jev; s oblibou se takhle chovají mladí lidé ve středoškolském věku, tu a tam si podobným způsobem nějaký vysokoškolák odloží krosnu, a občas se najde i důchodce, který blokuje místa k sezení svojí taškou na kolečkách. O tom jsem ostatně už psal.
Zde je důležité si uvědomit, že takové chování zakazují přímo smluvní přepravní podmínky IDS JMK, konkrétně se jedná o článek 8, bod 9 - Cestujícímu je zakázáno zejména: písmeno h): Odkládat zavazadla a zvířata na sedadlo. Pravda, ještě jsem neviděl, že by tento zákaz někdo ve vozidle fyzicky vymáhal. Tedy až do této příhody…
Nerozumím tomu, co toho mladíka vedlo k odložení si batohu na sedadlo. Tedy vlastně rozumím – potřeboval mít volné ruce, aby mohl úřadovat s mobilem. Nevím, co přesně na něm dělal, ale nejspíš se díval na nějaké sociální sítě, nebo si pouštěl hudbu / videa. Vzhledem k dalšímu ději to není až tak důležité jako to, že měl na uších sluchátka.
Jak se tramvaj blížila k centru města, nastupovali další cestující, až byla všechna místa k sezení obsazena. A pak na kterési zastávce nastoupil starší pán. Evidentně už důchodce, ale bylo na něm vidět, že se nějakým způsobem udržuje – zřejmě dost cvičil. Takto vyrýsovanou postavu nemá ani leckterý mladší člověk. Rozhlédl se po šalině a popatřil také na již zmíněného mladíka, který stále jezdil palcem po displeji telefonu. Zamířil přímo k němu.
Chvíli jen tak stál a se zájmem pozoroval, co mladík dělá na svém telefonním zařízení, a pak se jej rozhodl oslovit:
„Haló, mladý muži, mohl byste mne pustit na to volné sedalo?“
Dle očekávání to bylo bez odezvy, ono přes velká sluchátka toho člověk moc neslyší, pokud v nich zrovna máte něco puštěného. Muž se však nehodlal jen tak vzdát a zkusil to ještě jednou velmi podobnými slovy, opět ale bez odezvy.
Následně se důchodce odhodlal k něčemu, co pobavilo široké okolí. Poměrně ladným pohybem se natáhl pro mladíkův batoh a umístil jej do uličky vozidla na podlahu. Poté se chtěl sám dostat na uvolněné místo k sezení.
Mladík se ovšem po prvotním šoku vzpamatoval a se slovy: „Ty vole, co děláte?!?!“ si batoh vzal zpět a bleskurychle jej na sedadlo vrátil. Takže celá situace byla z hlediska umístění zúčastněných osob a předmětů stejná, jako na začátku. Při tom rychlém pohybu ovšem dotyčnému spadla z hlavy sluchátka.
„Ten váš batoh tam nemá co dělat, porušujete přepravní řád,“ pravil starší muž.
„A vy jste revizor, nebo co?“ utrhl se na něj mladík.
„Nejsem, ale chtěl jsem si sednout, nevím proč by měl sedět batoh,“ odpověděl opět starší z obou mužů. Sluší se poznamenat, že nebyl nijak rozladěn či agresivní, naopak, jeho výraz ve tváři mi přišel spíš škodolibý a potměšilý. Jistě měl něco za lubem.
„Já tady nebudu válet batoh po zemi, víte, kolik stál?“ pokračoval dál student a chtěl se opět věnovat svému mobilnímu zařízení. Ale udělat už to nestihl.
„Tak pokud je v pořádku, že vy sám zaberete dvě sedadla, pak je jistě také v pořádku, že my oba dohromady zabereme jen jedno,“ prohlásil důchodce a jedním svižným pohybem si mladíkovi sedl na klín.
Někteří lidé v „šalině“ se rozesmáli a zasednutý jinoch jaksi nevěděl, co má s nastalou situací udělat. Zmohl se jen na: „Ježiš fuj!!“
„No co? Dobrý, ne? Oba jsme spokojení – vy máte batoh na sedačce a já sedím… jak říkáte vy mladí, to je klasický win-win!“ ušklíbal se důchodce.
Na další odpor už se nebohý student nezmohl, i když se několikrát nadechoval, jako by chtěl něco říct. Nakonec až o několik zastávek později důchodce požádal o umožnění výstupu z vozidla, a ten mu bez prodlení vyhověl.
Musím se přiznat, že jsem se celé příhodě od srdce zasmál (a nebyl jsem zdaleka jediný) a doufám, že to pro „oběť“ zasednutí byla dostatečná lekce do budoucna.
