Článek
Ačkoliv by se podle názvu mohlo zdát, že se bude jednat o příběh z červené knihovny, bohužel tomu tak není. Domnívám se, že by editor takový příběh ani nezveřejnil. Možná je to škoda a podobná sekce by se na této platformě mohla zavést; věřím, že bychom se u ní královsky pobavili. Ostatně – trapasy jsou vždy vtipné, pokud se nestanou nám. O zábavu jde v této historce především, ačkoliv mohu zodpovědně konstatovat, že se ke slovu dostane i trocha erotiky. Nebo spíš „erotiky“…
Tento příběh se odehrál v jednom velkém (možná největším) aquaparku na jižní Moravě. K jeho návštěvě jsem se rozhodl vlastně náhodou; jednak jsem při návštěvě jednoho nejmenovaného řetězce fastfoodových restaurací obdržel kupon na zlevněné vstupné, jednak se naskytla příležitost vyrazit tam spolu s přáteli. Pravda, ti sice už mají děti, ale říkal jsem si, že by tam s nimi mohla být legrace. A to se i potvrdilo.
Po obvyklém martyriu u vstupních turniketů a obchodu s různými (promiňte mi ten výraz) nepotřebnými blbostmi do vody jsme se dostali až do samotných šaten. Děti byly samozřejmě natěšené a tomu odpovídal i proces převlékání – to bylo neustálé pobíhání tam a zpět, různé výkřiky a nedočkavost; nicméně bylo to podle mě v rámci akceptovatelných mezí. Poté ještě rychle do sprchy a hurá konečně k bazénu.
Na konto sprch je třeba poznamenat jednu věc – když je člověk v šatně, do sprch je vidět. Přiznám se, že jsem s tím nepočítal a cítil jsem se poněkud trapně, když jsem procházel podél stěny a naskytl se mi pohled do dámských sprch. Tato věc není úplně domyšlená. Na druhou stranu ovšem někteří lidé tyto věci neřeší a ze sprch mezi skříňky stejně přijdou neoděni, takže to asi vyjde nastejno.
V tomto rekreačním zařízení je speciální část pro malé děti. Jedná se o vodní atrakci ve tvaru hradu, kde si děti mohou hrát s různými tryskami, tlačítky, naklápěcími zařízeními, nebo si i jen stoupnout pod kbelík, který se na ně po naplnění vodou převrhne. Také se tam najde několik skluzavek a malých tobogánů. Zkrátka a dobře, zábavy je tam spousta a děti toho většinou s radostí využijí; ostatně proto sem přece přišly, že.
A tak si děti po atrakci vesele pobíhaly, střílely po sobě z vodních děl a zkrátka dělaly všelijaké psí kusy. Legrace při tom bylo moc; zdálo se, že den plný smíchu nemůže jen tak něco překazit. Ale jak se dalo čekat, našel se někdo, kdo se o to alespoň pokusil.
Na kraji dětského bazénu (hrad je umístěn uprostřed něj) posedávala starší paní. Zřejmě měla pod dohledem jedno z mnoha dětí, které v bazénu řádily, možná zde byla s vnoučaty, nebo si prostě rodiče jen na chvíli odskočili na některou z atrakcí, které nejsou vhodné pro menší děti, těžko říct. V každém případě se ovšem tvářila krajně důležitě a bylo na ní vidět, že svoji roli bere nesmírně vážně. Nebo jsme si to alespoň mysleli.
V jednu chvíli se kolem této „dámy“ prohnala skupinka asi čtyř dětí (mezi nimi i ty od nás), které samozřejmě příliš nehleděly na nějakou štábní kulturu a svým během rozstříkávaly vodu kolem sebe. No a považte – několik kapek vody dopadlo i na zmíněnou seniorku. Nevím samozřejmě, kolik jich bylo, ani kam přesně se trefily, ale jsem si zcela jist, že dotyčné v tu chvíli jistě nehrozilo nebezpečí utonutí. O to víc všechny přítomné překvapila její reakce.
„Tak sakra nemůžete si ty haranty trochu hlídat?!“ rozklikla se neadresně do prostoru, až se na ni lidé tázavě otáčeli. „Lítají tady jak splašení a celou mě polili!“ sočila dále.
To ovšem nebyla pravda – těch kapek bylo opravdu pár. Než na ten výlev stihl zareagovat někdo z naší skupiny, ujal se toho tatínek jednoho z těch cizích dětí:
„Co to vykládáte, ženská, jestli na vás dopadlo 20 kapek, tak je to hodně!“
„Ale já nechci být celá mokrá, co tady mají co pobíhat?“
„No tak to je dobrý jít na bazén, když se člověk nechce namočit,“ ozvalo se zase od jiného člověka, ke kterému zřejmě patřilo některé z dalších dětí. „Si máte sednout tady na lehátko (je jich kolem bazénu skutečně dost) - fakt sednout si 20 čísel od vody, ještě u dětského bazénu, a čekat, že se nenamočím, to chce fištróna.“
Na to ještě pobouřená důchodkyně něco namítala, ale přes smích dětí tomu nebylo moc dobře rozumět. A možná je to tak lepší, protože by se to asi stejně nedalo publikovat.
Během této chvíle se odkudsi vynořil starší pán, zřejmě partner postříkané důchodkyně. Tak nějak jsem podvědomě čekal, že se postaví na její stranu, ale opak byl pravdou. Myslím si, že nás tam překvapil (a pobavil) všechny: „Prosím tě, co tady hulákáš po těch děckách? Kvůli troše vody? Však jsi na bazénu, to sis myslela, že tady žádná nebude? Že já jsem tě nenechal doma štrikovat, mohl jsem místo ostudy mít hotové ty ponožky…“
V tu chvíli už bylo vidět, jak většině přítomných cukají koutky úst, někteří se museli alespoň široce usmát, protože hlasitě se rozchechtat jim přišlo vůči staré paní hloupé. Ale to hlavní mělo teprve přijít.
Zpod hradu přiběhla holčička, věk bych hádal na předškolačku. Vesele se zazubila a povídá: „Babííí, tady je to prima, dívej, co jsem našla!“ a ukazovala babičce růžový kyblíček.
„My jsme si s ním s holkama (ukázala směrem k hradu nějaká další děvčata) hrály. Ukážu ti jak!“ a s těmi slovy se shýbla, nabrala kyblíček plný vody a vychrstla jej celý přímo na nebohou ženu, až byla mokrá od hlavy k patě. No a v tu chvíli už nikdo z nás ten smích déle neudržel…
No a ta erotika? Také byla… jak vnučka chrstla na babičku vodu z kyblíčku, důchodkyně se lekla a reflexivně se snažila krýt rukama. Při tom jí sklouzlo ramínko a následně i celá strana plavek…
