Moje zkušenost s první třídou Českých drah

Není tomu tak dlouho, co jsem na této platformě četl článek, kde si jeden z autorů stěžoval na bídnou kvalitu vozu první třídy, který byl řazen ve vlaku směřujícím do Českých Budějovic. Musím se přiznat, že jsem kdysi udělal podobnou zkušenost, konkrétně na lince Brno - Přerov - Ostrava, ale to už je nějaký ten rok nazpět. Dodnes se musím smát, když si vzpomenu na okna utěsněná těmi modrými ubrousky z vlakového WC…

Dnešní příspěvek ale bude o trochu jiné zkušenosti. Nedávno jsem se svezl vlakem EC z Ostravy do Břeclavi, jízda mne poněkud překvapila. Jak svojí kvalitou, tak i vozem, kterým jsem měl možnost se svézt.

Kterého si říjnového dne se události seběhly tak, že jsem se potřeboval dopravit z Ostravy do Brna a neměl jsem k dispozici motorové vozidlo. Jelikož jsem od mala byl fascinován kolejovými vozidly, rozhodl jsem se, že si po delší době opět udělám výlet . Cesta by to neměla být nikterak komplikovaná (aspoň jsem si to zezačátku myslel), takže proč ne. Otevřel jsem si vyhledávač spojení s tím, že si vyberu některý z večerních výkonů.

No jo, jenže, jak mi vyhledávač hlásil, na trase, kterou se obvykle jezdí, čili přes Kojetín a Vyškov na Moravě, byla na den, kdy jsem chtěl jet, naplánována výluka. To se mi pochopitelně moc nezamlouvalo - když si plánuji výlet vlakem, tak se určitě nechci z Kojetína přes hodinu kodrcat autobusem. Takže jsem přišel s náhradním plánem - výluku objedu po koridorových tratích přes Břeclav. Je to sice o pár kilometrů dál, ale vzhledem k rychlosti tratě to časově nevychází o tolik hůř. Nota bene s tou výlukou u Kojetína…

Plán byl tedy jasný - nastoupit v Ostravě na hlavním nádraží do EC 107 Porta Moravica (toho času nevyjížděl z Polska kvůli škodám způsobeným povodněmi), a v Břeclavi přestoupit na EC 275 Metropolitan). Žádné velké čekání, přípoj do 20 minut.

A tak jsem tedy v 16:50 vyhlížel soupravu, která měla přijet. Ještě podotýkám, že vzhledem k tomu, že cestuji rád sám a v klidu, jsem si zakoupil 1. třídu. Souprava skutečně dorazila a vůz první třídy mne skutečně překvapil. Zrovna toto bych v Ostravě opravdu nečekal.

No ale nakonec proč ne, tma ještě nebyla, vůz byl velice komfortní a cestou nás někde u Hodonína čeká západ slunce. Takže jsem vůz využil i k pěkným výhledům okolo.

Jízda probíhala dle plánu a bez zpoždění, koleje mizely v dáli, průvodčí přinesla vodu a chvíli poklábosila… ovšem při pohledu na přípoj v Břeclavi mi poněkud zamrzl úsměv na rtech. Z 20 minut, které jsem měl v Břeclavi na přestup, jich najednou bylo přes 40. Inu což, případně počkám v čekárně…

Kochal jsem se tedy výhledem ven, sledoval jsem, jak slunce míří za obzorem… a než jsme dojeli do Břeclavi, ještě jsem se ujistil, jak dlouho vlastně budu muset čekat na EC z Maďarska. To jsem ovšem neměl dělat, protože to byl pohled jen pro velmi otrlé jedince…

Inu, co naplat… zašel jsem si v Břeclavi na přepážku, kde mi paní sama od sebe nabídla vystavení „zpožděnky“, což je jakýsi dokument ČD, jenž potvrzuje, že vlak nejel na čas. A protože z Břeclavi do Brna se vlaky střídají v hodinovém taktu (jeden z Budapešti, druhý z Vídně), nabídla mi také, ať nečekám a nasednu na vlak z Vídně. Ukázalo se, že to nebude problém, i když jsem do EC z Budapešti měl místenku, paní mi ji prostě převystavila do RailJetu z Vídně.

Samotný RailJet mě poměrně nadchnul, v první třídě jsem si připadal spíše jako v letadle, a vlak se také z Břeclavi do Brna náležitě řítil. Naštěstí jsem ten večer až tak nespěchal, takže jsem nad tím, že jsem v Brně o hodinu později, byl ochoten přimhouřit oči. Pro tentokrát.

A zpožděný EC? Mám dojem, že někdy v noci do Brna dorazil taky. Pro mě bylo podstatné, že se zaměstnanci ČD chovali vstřícně, a že mi ČD samotné za zpoždění mého původního spoje vyplatily odškodné.

Takže nakonec vše relativně dobře dopadlo…