Těsnohlídkův strom v Brně: tradice, která začala zachráněným dítětem

Vánoční strom na brněnském náměstí Svobody dnes bereme jako samozřejmost. Je to první věc, která člověka udeří do očí při adventní procházce městem: vysoký jehličnan, světla, stánky, hudba a pod stromem tradiční kasička na dobročinnou sbírku. Málokdo si však uvědomuje, že právě Brno bylo místem, kde se tato tradice v českém prostoru poprvé uchytila v dnešní podobě. A ještě méně lidí zná příběh událostí, které stály u jejího zrodu. Tradice, které se dnes říká „Těsnohlídkův strom“, vyrůstá z událostí roku 1919 a svého dalšího rozvoje se dočkala v období první republiky. Je to příběh lidské odvahy, inspirace, solidarity a také odraz složité historie 20. století.

Začátek celého příběhu se odehrál 22. prosince 1919 v zasněženém lese u Bílovic nad Svitavou. Novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, který je nejčastěji spojován se svým dílem „Liška Bystrouška“, se tehdy procházel s malířem Františkem Koudelkou a soudním úředníkem Josefem Tesařem. V hustém sněhu si všimli něčeho, co na první pohled vypadalo jako odhozené hadry. Po přiblížení zjistili, že jde o odložené batole, ponechané v lese napospas zimě. Díky tomu, že pomoc přijela bez prodlení, byla holčička zachráněna. Později dostala jméno Liduška a skončila v péči brněnského sirotčince.

Těsnohlídka tento nález hluboce zasáhl. Sám prožil řadu těžkých okamžiků, včetně tragického úmrtí své první manželky, a záchranu dítěte vnímal jako silný životní moment. Následující roky se snažil upozorňovat na potřeby opuštěných dětí a hledal způsob, jak jim pomoci systematičtěji. Podnět k další aktivitě získal při zahraniční cestě, kdy viděl v Kodani veřejně postavený vánoční strom, jehož součástí byla i sbírka pro děti v nouzi. Myšlenka spojit vánoční svátky s konkrétní formou pomoci jej okamžitě zaujala.

Tuto ideu se rozhodl přenést do Brna. Nějakou dobu trvalo, než se pro ni podařilo nadchnout zástupce města i veřejnost, ale v prosinci 1924 se plán stal skutečností. Z bílovického lesa byl 6. prosince pokácen smrk a 13. prosince 1924 byl poprvé slavnostně rozsvícen na náměstí Svobody. Událost nesla název „Vánoční strom republiky“ a vyvolala mimořádný zájem. Na náměstí se scházely tisíce lidí, hrála hudba a pod stromem se objevila kasička určená na podporu opuštěných dětí. První ročník přinesl téměř sedmdesát tisíc korun, což byla na tehdejší dobu mimořádná částka. Právě tento výtěžek významně pomohl vzniku dětského domova Dagmar, který byl otevřen v roce 1929.

Tradice se velmi rychle rozšířila i mimo Brno. Už následující rok ji převzala řada měst po celém Československu a během konce dvacátých let se přidaly desítky dalších. Vánoční strom spojený se sbírkou se stal jedním z prvků, kterými mladá republika vyjadřovala péči o slabé a podporu dobročinnosti. Těsnohlídek tak jediným nápadem dokázal ovlivnit způsob, jakým lidé vnímali předvánoční čas – od pouhé výzdoby se pozornost přesouvala k myšlence konkrétní pomoci.

Osud samotného Těsnohlídka se však ubíral tragickou cestou. Jeho psychické potíže se stupňovaly, zápasil s depresemi a v lednu 1928 si vzal život. Nedočkal se tak chvíle, kdy byl otevřen domov Dagmar, jehož vznik považoval za nezbytný. Přesto jeho jméno díky tradici vánočního stromu v Brně zůstalo pevně spojeno s příběhem laskavosti a solidarity.

Tradice stromu se udržela i v následujících letech, i když ne vždy v podobném rozsahu. Za protektorátu byly veřejné akce výrazně omezovány a tradice tak přežívala jen v redukované formě. Po roce 1948 se komunistický režim stavěl k dobročinným sbírkám odmítavě a považoval je za pozůstatek předválečné charity. Myšlenka sbírek byla potlačena a mnohé byly zcela ukončeny. Krátkou renesanci zažila tradice v letech 1968–1971, kdy sbírky podporovaly například SOS dětské vesničky, ale po nástupu normalizace byla opět přerušena.

K původnímu duchu tradice se Brno vrátilo až po roce 1989. Vánoční strom se znovu stal symbolem dobročinnosti a veřejného zájmu o potřebné. Každý rok tak stojí na náměstí Svobody vysoký smrk nebo jedle, většinou z okolních lesů, a často je do města přivezen tradičně, koňským spřežením. Kasička pod stromem opět slouží k podpoře dětských domovů, rodin v tísni či dalších organizací pracujících s ohroženými dětmi. Konkrétní příjemci se mění, princip ale zůstává stejný jako v roce 1924: vánoční strom má pomáhat.

V roce 2024 si Brno připomnělo sto let od vztyčení prvního stromu. Připomínkové akce i mediální ohlas znovu přiblížily veřejnosti příběh Lidušky, Těsnohlídka i bílovického lesa. Pro řadu lidí to bylo poprvé, kdy se dozvěděli, že vánoční strom na náměstí není samozřejmostí, ale tradicí s hlubokým humanitárním základem.

Postupem času získal strom vlastní identitu. Pojem „Těsnohlídkův strom“ se stal běžnou součástí mediálního i městského slovníku. Ačkoli ne každý zná všechny historické souvislosti, většina lidí chápe, že podpora prostřednictvím kasičky má smysl. Strom se stal součástí brněnské paměti, podobně jako Špilberk či Petrov – je to symbol spojení minulosti a přítomnosti.

Když se zamýšlíme nad tím, proč se tato tradice udržela i přes několikeré přerušení, odpověď je poměrně jednoduchá: lidé mají potřebu pomáhat, zejména v době Vánoc. Advent nám připomíná, že společnost stojí na vzájemné podpoře a ohleduplnosti. Těsnohlíkův strom je připomínkou toho, že i malý dar může mít velký význam.

Z dnešního pohledu je vánoční strom na „Svoboďáku“ naprosto přirozenou součástí adventu, ale stojí za to si připomenout, jak hluboký příběh se za ním skrývá. Začal v mrazivém lese u Bílovic, rozvíjel se během první republiky, přečkal válečné i poválečné otřesy, zmizel v době komunismu a po roce 1989 se znovu narodil. Je to příběh člověka, který chtěl změnit svět alespoň pro jedno jediné dítě – a nakonec ovlivnil životy desítek tisíc dalších.

Když se tedy letos zastavíte u vánočního stromu na náměstí Svobody, vzpomeňte na Rudolfa Těsnohlídka, na malou Lidušku zachráněnou z bílovického lesa, na první strom republiky rozsvícený v roce 1924. A na to, že i drobná mince v kasičce může být pokračováním tradice, která už sto let spojuje vánoční atmosféru s pomocí těm, kteří ji potřebují nejvíc.

Zdroje: