Článek
Cesta mezi Brnem a Prahou je jednou z nejvytíženějších dopravních tepen v Česku. Zhruba 200 kilometrů po dálnici D1, ideálně dvě a půl hodiny jízdy — a pro mě tentokrát i otázka: sednout za volant, nebo si koupit jízdenku a nechat řízení na někom jiném? Stejné dilema jistě řeší mnoho cestujících.
Auto? Časová nezávislost a určitá svoboa. Ale…
Automobil nabízí určitou flexibilitu, zejména časovou. Vyjedete kdykoliv, zastavíte kdekoliv a dorazíte přesně tam, kam potřebujete. Nemusíte řešit jízdní řády ani přesuny na nádraží. Pokud cestujete ve dvou či třech, dává auto smysl i finančně — náklady na palivo se rozdělí.
Jenže hlavní spojnicí je dálnice D1 a ta má svou pověst. Dopravní špičky, nehody, kolony, zpomalování kvůli hustému provozu. Stačí menší komplikace a plánované dvě a půl hodiny se natáhnou o desítky minut. Řidič musí být neustále ve střehu a po pracovním dni může být cesta zpět spíš vyčerpávající než pohodlná.
Z hlediska nákladů vychází při spotřebě 7,5 litru na 100 kilometrů a ceně nafty 35 Kč za litr palivo na jednu cestu (cca 205 km) přibližně na 525 korun. Zpáteční jízda tedy stojí zhruba 1 050 korun jen za naftu. V této částce není započítána dálniční známka, opotřebení vozu ani parkování v Praze, které může být citelnou položkou, zejména pokud hodláte v Praze strávit několik dní. Existuje také možnost nechat své vozidlo na některém z parkovišť třeba u konečné metra, ale v takovém případě člověk přijde o další čas, než se MHD dopraví na místo určení.
Další kapitolou je občerstvení po cestě. Zastávka na benzince znamená nejen časové zdržení, ale pochopitelně i vyšší ceny. Běžná káva se na dálničních stanicích pohybuje kolem 60–80 korun, bageta řekněme kolem 100 korun, teplé jídlo může stát i více. Pokud cestujete ve dvou, rychlá pauza se snadno vyšplhá na útratu několika stovek, přičemž korunu všemu nasadí automat na WC, který tvrdošíjně požaduje svých 10 – 20 korun s tím, že vám vytiskne kuponek se slevou. No jo, ale než přes nej projdete, poněvadž právě ta vaše pětikoruna se mu nezamlouvá, tak abyste si zavázali nohavice.
Vlak? Čas navíc a pohodlí bez kolon
Dobrou železniční alternativou jsou komfortní dálkové spoje, například moderní soupravy Railjet nebo nové jednotky ComfortJet, které na trase Brno–Praha nabízejí vysoký standard cestování. Klimatizované vozy, pohodlná sedadla, Wi-Fi připojení, elektrické zásuvky a dostatek prostoru na práci i odpočinek.
Největší výhodou vlaku je ale osobní volno. Nemusíte sledovat provoz ani řešit kolony na D1. Můžete pracovat na notebooku, číst, dívat se na film nebo jen pozorovat krajinu ubíhající za oknem (tedy pokud nejedete za tmy, že). Čas strávený ve vlaku lze skutečně využít — buď k práci, nebo si prostě odpočinout.
Dalším bonusem je možnost kdykoliv vstát, projít se, zajít na toaletu nebo se občerstvit bez nutnosti zastávky. Ve vlacích vyšší kategorie funguje palubní bistro či restaurační oddíl, kde si můžete dát kávu, teplé jídlo nebo drobné občerstvení. Odpadá tak nutnost plánovat přestávku a zdržovat cestu zastávkou na čerpací stanici.
Cenově je vlak pro jednotlivce velmi zajímavý. Nejlevnější jízdenku lze sehnat pod 300 korun za jednu cestu, tedy pod 600 korun za zpáteční jízdu. První třída stojí přibližně 500 korun za směr, tedy kolem tisícikoruny za cestu tam i zpět — což je částka srovnatelná s náklady na samotné palivo při jízdě autem. To se samozřejmě bavíme o jízdence pro jednoho člověka – ve chvíli, kdy má výprava větší počet účastníků, se lístky ba vlak prodraží.
Nutné je také podotknout, že pokud si člověk zakoupí jízdenku do první třídy, má v ceně zahrnut i určitý servis. Může využít tichý oddíl, nemusí si nic objednávat přes aplikaci, ale k dispozici je mu palubní personál, který se během cesty u člověka několikrát zastaví a nabízí občerstvení. To je určitě příjemný rozdíl oproti cestě autem.
1. třída v ComfortJetu
Ceny různých poživatin ve vlaku nejsou vůbec špatné – zejména tehdy, kdy se trefíte do tzv. „happy hours“ daného spoje. Letmým prozkoumáním jídelního lístku zjistíme, že tyto časy lepších cen platí skoro v každém spoji RailJetu přesně po dobu, kdy vlak projíždí českým územím. Tedy pokud je to souprava vypravená českými drahami – některé spoje obstarávají ÖBB, a tam samozřejmě platí jiná pravidla. Celkově vzato jsou ceny ve šťastné hodince zajímavé a musím říct, že po otestování některých položek z jídelního lístku asi nemám co vytknout. Káva byla velice chutná a dortík taktéž.
Capuccino s lineckým drotíkem v podání ÖBB
Ukzka z jídelního lístku. Dvojí ceny jsou tam proto, že jedny platí mimo happy hours a druhé v happy hours.
Jidelni lístek
Jednou z nejvíce objednávaných položek jsou dle samotných JLV (společnost, která ve vlacích ČD provozuje restaurační vozy) párky od Dolejších. Povšimněte si happy hours ceny - 129 Kč. Ano, pořád jsou to „jen“ párky, ale za tuto cenu dostanete 3 velmi chutné párky čerstvé pečivo a křen, hořčici a kečup. Za mě to není špatná cena.
Párky patří dlouhodobě k nejoblíbenějším položkám.
A vítězem je..?
Rozhodnutí mezi vlakem a autem není jen otázkou peněz. Je to i otázka energie a způsobu, jak chcete několik hodin mezi dvěma městy strávit. Auto nabízí svobodu a výhodu při cestě ve více lidech. Vlak přináší klid, možnost pracovat či odpočívat a eliminuje stres z kolon na D1.
Pro sólo cestovatele, který chce využít čas efektivně a bez nervů z provozu, je vlak velmi silnou volbou. Pro rodinu nebo skupinu přátel může být auto ekonomičtější a praktičtější.
Ať už zvolíte jakoukoliv variantu, cesta mezi Brnem a Prahou zůstává malým testem priorit: pohodlí, cena, nebo svoboda?
