Zahrál jsem si na mobilu nevinnou hru. A byl jsem nemile překvapen.

Když se člověk občas nudí a má po ruce jen mobil, sáhne po nějaké té „neškodné“ hře z Google Play. Řekl jsem si tedy: proč nevyzkoušet něco, co zní docela nevinně? Roadside Empire – název jako vystřižený z dětské učebnice angličtiny, hodnocení PEGI 3, takže oficiálně vhodné i pro batolata, a obrázky lákající na budování vlastního impéria benzínových pump a fast foodů. Kdo by odolal? Řekl jsem si, že když mě to nebude bavit, alespoň zjistím, co dnes vlastně děti klikají. Jenže už po několika minutách hraní se mi dostalo zážitku, který bych od hry s ratingem PEGI 3 opravdu nečekal.

Ale pěkně popořádku. Hra samotná je jednoduchá: stavíte si čerpací stanice, přidáváte různé atrakce u silnice a sledujete, jak vám roste zisk. V podstatě taková budovatelská oddechovka, která nepotřebuje přehnanou pozornost. Kliknete, počkáte, sklidíte. Hráč kolem deseti let by u toho klidně vydržel hodiny – nic brutálního, žádné komplikované mechanismy, prostě takový digitální ekvivalent lega pro znuděné generace, které už lego považují za retro. V tomhle ohledu bych řekl, že rating PEGI 3 působí až příliš přísně – klidně by to mohlo být PEGI 0, kdyby něco takového existovalo.

Jenže zatímco jsem si spokojeně stavěl další box pro mytí aut a ladil rozpočet pro nový servis, přišla studená sprcha. Objevila se reklama – a teď pozor – na jakési online služby, které se ani trochu netýkaly her, benzínek, ani dětské zábavy. Z obrazovky na mě najednou vykoukla nějaká online osoba, takovéto „malířské náčiní“, ale přiznejme si to: o žádné barvy ani palety tu opravdu nešlo. Dotyčná mi anglicky slibovala „vzrušující zážitky a naprostou intimitu“ – tedy nabídku, kterou bych čekal spíš v reklamním letáku zapadlého podniku na periférii.

Musel jsem se pousmát. PEGI 3, vážení! To znamená, že hra je podle oficiální certifikace vhodná pro děti, které třeba sotva zvládnou číst. Ano, hra samotná sice splňuje veškerá kritéria – žádná vulgarita, žádné násilí, žádná nahota. Jenže pak přijde reklamní modul a rozbije celé hodnocení na kusy. Jaký má potom ten PEGI rating smysl? Je to podobné, jako kdyby vám někdo zaručil, že v mléčné čokoládě není alkohol – a pak by vám do balíčku přibalil panáka rumu, protože „to je přece jen doprovodný produkt“. Ano, samotná čokoláda je v pořádku, ale celek už pro děti vhodný není.

A tady se dostáváme k jádru problému. Vývojáři rádi argumentují tím, že reklamy si neschvalují sami, že je to algoritmus reklamní sítě, který rozhoduje, co se zobrazí. Jenže z pohledu hráče je to ve výsledku úplně jedno. Když se mi ve hře pro tříleté dítě zobrazí reklama s jakousi dámou v negližé s nabídkou „vzrušení“ těžko budu vysvětlovat, že vlastně za nic nemůže vývojář. Odpovědnost by měla být jasná: pokud dám hře rating PEGI 3, musím zajistit, že celý zážitek – tedy i reklamy – nebude obsahovat nic, co by dítěti mohlo otevřít oči dřív, než je zdrávo.

Je to trochu jako posadit dítě na kolotoč v zábavním parku. Kolotoč je bezpečný, točí se přiměřeně, ale co kdyby najednou ten kolotočář, který tam stojí, začal třeba na točící se děti vulgárně pořvávat? Asi bychom taky těžko hledali výmluvu, že kolotoč sám o sobě je vlastně bezpečný. Celkový zážitek prostě není pro děti vhodný, ať už to vývojář, majitel reklamní sítě nebo kdokoliv další zamýšlel jakkoli.

Co mě ale nejvíc fascinuje, je ta naprostá schizofrenie. Hra, která by se mohla stát nenápadnou, nevinnou zábavou při čekání na tramvaj, najednou vymění roli a zkouší vás zasvětit do „online světa intimních zážitků“. To není jen trapné, to je zároveň i nebezpečné. Děti, které si Roadside Empire stáhnou – a věřte, že právě kolem těch deseti let se určitě nějaké to publikum najde – totiž nebudou umět podobný obsah filtrovat. Roli sehraje i zvědavost. A ruku na srdce; rodiče, kteří dětem mobil strčí do ruky „jen na chvilku“, tohle asi taky nečekají.

PEGI rating, který měl původně chránit, se tak mění na bezcenný údaj. Je to cedulka, která sice zvenčí ozdobí obchod, ale uvnitř se pak prodává něco úplně jiného. A když si na to někdo stěžuje? Vývojáři pokrčí rameny, reklamní sítě ukážou na algoritmy a obchod s aplikacemi se tváří, že o ničem neví. Jediný, kdo na to doplácí, je hráč – nebo ještě hůř, jeho dítě.

Po tomhle zážitku mám tedy jasno. Roadside Empire možná obstojí jako odpočinková klikačka, ale jako „rodinná“ hra naprosto selhává. A dokud se nezmění přístup k reklamám v hrách, bude jakýkoliv PEGI rating zbytečností, která se na obal přilepí jen proto, aby si v obchodě někdo nevšiml pochybného obsahu. Já si asi příště raději zase postavím benzínku z lega – tam mi aspoň nehrozí, že mi z kostky vyběhne nabídka na nevyžádanou „vzrušující intimitu“.

Hru jsem smazal, myslím si, že lidé by měli více času věnovat pěstování skutečných vztahů a na tyto online „krasavice“ se vykašlat. Nicméně uznávám, že udržovat skutečný vztah je nepoměrně náročnější a ne každý to zvládne.