Článek
Syndrom uspěchaného dětství ale není žádný výmysl moderní doby. Býval tu i dříve. Zjednodušeně jde o stav, kdy rodiče nevidí své potomky jako děti či puberťáky, ale jako malé dospělé a tak se k nim staví - jako ke svým podřízeným v práci nebo kolegům. Na děti pak nakládají stále více a více nároků, požadují precizní studijní výsledky a organizují čas svých dětí natolik, že to pak samo neví co dřív. Správněji - ví přesně co, protože je jeho život nalajnován rodiči od A po Z, až mu nezbývá žádný čas na sebe samé.
Schválně se zamyslete. Kolik dnů v týdnu má vaše dítě volno? Není jeho program takový, že v pondělí má atletiku, v úterý a ve čtvrtek jazykový kroužek a ve středu se drtí noty v hudebce? Nemá náhodou vaše dítě naplánované aktivity na každý den, bez ohledu na to, zda jej to opravdu baví? A víkend jakbysmet? Samozřejmě, rodiče to dělají s dobrým úmyslem. Ale jak se říká - nic se nemá přehánět.
Podle amerického psychologa Dr. Marka Traverse tímto přetěžováním dítěte ovlivňujeme jeho chování v jeho pozdějším dospělém životě. Tím, že nemá žádný prostor na trávení času dle svého a samo se sebou, v něm do budoucna zaděláváme na problémy s relaxací, vedeme jej k přehnanému perfekcionismu a nenecháme jej se rozvíjet. Lidé se syndromem uspěchaného dětství pak mají problém s kreativitou a plánováním svého času v době, kdy už nad ním nestojí někdo, kdo jeho čas naplánuje a předloží jako hotovou věc.
Mark Tavers doporučuje - zamyslete se, zda vaše vlastní dětství bylo opravdu vaše, měli jste prostor si řídit svůj čas a hrát si… anebo jestli probíhalo podle předepsaného scénáře bez možností se projevit. Do školy, na kroužek, domů udělat úkoly, do toho další povinnosti a přemíra zodpovědnosti. Pokud ano, pak dost možná ten samý scénář aplikujete i na vlastní děti. V domnění, že jedině tak je to správně. Zkuste to třeba jen na chvíli zkušebně změnit. Nejen ve výchově dětí, ale i sami u sebe.
Zkuste zase najít netušenou energii a chuť do života tím, že na chvíli opravdu vypnete, nebudete mít narvaný diář povinnostmi, které nejsou nezbytné a věnujte se jen tomu, čemu se věnovat chcete. Zkuste zpomalit a řídit se jeden den jen svými spontánními potřebami. Chcete se vyspat bez budíku? Vypněte jej. Máte chuť nic nedělat? Nedělejte. Věnujte se jen tomu, co opravdu ten den chcete. Zapněte si seriál, lenošte, malujte, vezměte si knihu nebo si oživte vzpomínky něčím, co jste dlouho nedělali, ale v minulosti jste to milovali. Buďte kreativní. Je dost pravděpodobné, že až přejde ten prvotní šok „Proboha, to by to vypadalo“, tak už jen ta představa, že si děláte co chcete, ve vás vyvolá příjemné pocity a zasníte se, jak moc fajn by to bylo. A přesně tohle chcete i pro své děti, nebo ne?
