Článek
Vítejte u dalšího pokračování série článků, ve které vám členové štábu dokumentárního cyklu 90KY popisují své vlastní vzpomínky na devadesátá léta. Po režisérovi Jakubovi Skalickém se s vámi o své vzpomínky podělí producent Petr Koza. Když se tato úžasná dekáda odehrávala, byl Petr ještě dítě. Devadesátky ho uchvátily až o něco později. Zato ho ale uchvátily natolik, že celý tento náš projekt inicioval a obstarává jeho produkci. Přečtěte si, jak Petr 90. léta vnímal jako dítě a jak je znovuobjevil.
Bylo to někdy v roce 2015, kdy můj táta našel u popelnic krabici od banánů a v ní vyhozené vinyly. Když mi je donesl domů, nemohl jsem uvěřit svým očím. Byly tam takové poklady jako třeba Visací zámek, Tři sestry, Psí vojáci, Lucie, Helmutova stříkačka a mnohé další.
Radost prolínala nostalgie, návrat do mých dětských let. Prolétla hlavou první myšlenka na zfilmování fenoménu devadesátek, byl to vlastně jeden z prvních impulsů. Já totiž vlastně neznám vůbec to tajemné zákulisí tehdejší hudební scény, nezažil jsem v té době žádné divoké večírky a totální nespoutanost, euforii ze svobody atd., a přesto mě ta léta tak přitahují.
I když jsem vnímal všechny změny na přelomu, zažil v ulicích Prahy s tátou za ruku revoluční dny a obdivoval Havla, prožíval jsem spíš školní léta a svoje první lásky.
Do toho jsem silně vnímal velké množství valící se hudby, vytvářel idoly, snil a prošel obdobím objevování různých hudebních žánrů, přičemž největší kapelou pro mě byla dlouhou dobu Lucie. Začal jsem ji poslouchat od roku 1991, v době, kdy jsem v Hitparádě, kterou uváděl Martin Hrdinka, poprvé uviděl klipy k písním Troubit na trumpety a Dotknu se ohně.
David Koller je pro mě klíčová osobnost devadesátek, stejně jako třeba Robert Kodym, Dan Bárta, Lenka Dusilová, Michal Pavlíček, Ota Balage, Tomáš Vartecký, Lou Fanánek Hagen, Filip Topol, a mnozí další. Vracím se přes tehdejší hudbu do vzpomínek, ale nevím, co bylo za tím vším a to je pro mě vlastně ten klíč k otevření velkého příběhu a dlouhého vyprávění…
Nedávno se mi zdál v horečce velmi živý sen o zpěvákovi Richardu Müllerovi, jel se mnou metrem a pořád si pro sebe prozpěvoval. I když se mi stále vzdaloval, já šel za ním. Sledoval jsem ho. Jako kdyby mě někam naváděl. Když jsme vyjeli jezdící schody a vyšli „po schodoch“, v davu se mi ztratil.
Našel jsem ve snu inspiraci k tripovému výletu metrem jako začátek našeho velkého pátrání v minulosti. Tedy v 90. letech. Dalo by se říct celkem nedávné historie, ale ono to strašně letí. Vždyť v roce 2020 to bylo již 30 let od roku 1990 a to je opravdu důvod ohlédnout se a pořádně do hloubky.
Petr Koza – producent a iniciátor projektu 90KY
