Článek
Pamatuju si dobu, kdy jsem menstruaci prožívala tak nějak strojově. Prostě jsem to dostala, vzala si tampón a hnedka brufika, protože ta bolest byla fakt šíleně reálná. Potřebovala jsem ji vypnout a v práci normálně fungovat. Po pár hodinách diskrétně další tampón z kabelky, rychlá výměna na záchodě a jela jsem dál, jako každej jinej den. Doma jsem si trochu postěžovala a první den většinou únavou odpadla do peřin s červeným plyšovým termofórem a čajem.
Menstruace je běžná součást podstatné části života všech žen. A my děláme, že neexistuje. Nikdo nepochybuje o tom, že menstruaci my ženy máme, že cyklus není výmysl a že díky tomu se tady objevujou další a další generace. Ale co jako ženy prožíváme, když menstruaci máme je ve veřejném prostoru jaksi tabu, o tom se nemluví. Do lineárního, výkonově orientovanýho světa se to nehodí.
Reklamy ukazujou menstruující ženu jako štíhlou dámu v bílých obepnutých kalhotách, která se večer převléká do zářivých večerních šatů a jde do víru velkoměsta. Jo, někdy to jinak nejde a i v týhle fázi cyklu musím mezi lidi, ale když si můžu vybrat, tak je moje první volba pýžo, čaj a termofór a rozhodně bez dalších lidí. Že je krev v reklamách modrá, to radši nekomentuju, jen doufám, že mladé slečny nejsou překvapené, když přijde jejich poprvé.
Ve vtipech a blbejch narážkách se pod souslovím „má svoje dny“ rozumí stav, kdy je žena hysterická, náladová a neprofesionální. Takže menstruace je projev slabosti a nevypočitatelnosti. A bohužel to není jen narativ mužů, ale i žen. Když pominu, že tohle prožívání v rámci cyklu patří do té fáze před menstruací, tak by se na to taky dalo nahlížet tak, že ženě jednou za měsíc mizí tolerance a na povrch se dere všechno, co jindy spolkne a nebojí se nahlas říct třeba že: „Chlapi jsou mimo mísu nejen na hajzlu.“
Když jsem ještě chodila do práce do organizace, kde bylo kromě mě mnoho lidí, tak mě to pak už začalo štvát - štvalo mě to, jak se já snažím bejt diskrétní, jak nikdo jinej nenechá krabičku s tampónama na záchodě, ty debilní vtipy i to, že já všechno zvládnu, i když mi je fakt zle.
Ale když přijde kolega s kocovinou jako prase – táhne z něj tatarák s česnekem a sotva udrží oči otevřený – stane se z něj hrdina dne. Šéf mu dá tip na nejbližší hospodu, kde maj dobrej vývar. Kolegyně přiskočí s brufenem, aby utišila třeštící hlavu. Všichni ho politujou a zároveň vyjádří obdiv, že vůbec v tomhle stavu přišel do práce a ujisťej ho, že po něm samozřejmě nebudou nic chtít.
Představte si, že by to bylo naopak. Že by hlavním narativem a žitým standardem naší společnosti byl cyklus – a lineárnost by byla ta podivná odchylka. Na párty byste mohli slyšet: „On je pořád stejnej? To není zdravý. Měl by si s tím zajít k doktorovi. Chudák jeho partnerka, nikdy nezažije tu radost, že si jednou měsíčně může oddechnout od jeho extroverze.“
Na poradách by zaznělo: „Ne, Petra, ne, on je lineární, to bude strašná nuda. Vemte radši Janu, ta je teď v premenstruační fázi – aspoň někdo konečně řekne pravdu. A Simonu, ta to pak dotáhne, ta teď září, má ovulaci.“
Nebo: „My teď jdeme vymejšlet ten novej projekt, dejte nám sem někoho menstruujícího, potřebujem reflexi a hluboký vhled. S klukama se nikam neposunem, melou furt to samý dokola.“
V reklamách by se slavilo, co se teď schovává: Žena zabalená do deky, notebook na břiše, čaj vedle sebe. Zapisuje si něco a u toho se ušklíbne, jako kdyby si sama sobě právě odhalila pointu. Pod tím Voiceover:„Nové vložky Insight – zajistí pohodlí a jistotu v čase vašich největších aha momentů.“
Dneska už svojí cykličností prožívám jinak a snažím se si na nic nehrát. V práci hlásím, že teď je ta fáze a tudíž že potřebuju víc klidu, méně tlaku a jsem víc unavená. Když to jen trošku jde, vezmu si termofór a věnuju se věcem, které mají v téhle fázi smysl. Nenutím se do společenských akcí, protože bych se tam necítila dobře, pokud mám ale potřebu jít mezi lidi, nebo to nejde jinak zařídit, tak jdu, ale nejsem pak na sebe naštvaná, že jsem neměla sílu na networking nebo cokoliv jinýho.
Nic zásadního se vlastně nestalo.
Jen jsem si dovolila být vidět i v těch dnech, kdy se to dřív nehodilo.
