Článek
Kino ve vaší hlavě: když se příběh odehrává v divákovi
Co vlastně znamená „kino ve vaší hlavě“, kterým se Justin Svoboda představuje? Není to jen poetický slogan. Je to přesný popis toho, jak chápe vyprávění: příběh se neděje na jevišti ani v mikrofonu, ale v hlavách diváků. Úkolem vypravěče není „odříkat text“, ale nastavit podmínky, aby se tenhle vnitřní film mohl rozjet – a aby se v něm publikum opravdu poznalo.
Justin připomíná, že „existovaly civilizace bez kola, ale ne civilizace bez příběhů“. Příběhy jsou podle něj základní nástroj, kterým si společnost předává, kým je. A kdo pracuje s lidmi – herec, režisér, lektor, performer, tvůrce videí – ten s příběhy pracuje vždycky, ať už si to uvědomuje, nebo ne.
Od DAMU k živému vyprávění pro lidi, ne pro ego
Justinův profesní příběh začíná klasicky: amatérské divadlo, DAMU, angažmá v oblastním divadle. Repertoár, zkoušení, představení – „normální život herce“. Jenže zároveň rostl pocit, že by ho to mělo naplňovat víc, než doopravdy naplňovalo.
Rozhodující moment přišel nenápadně. Po jednom úplně obyčejném pracovním dni vzal do ruky papír a podepsal výpověď. Teprve potom volal manželce – a slyšel od ní upřímné „konečně“. Okolí už vidělo, že změna je potřeba, jen on sám si to ještě neuměl říct nahlas.
Následovala fáze hledání: moderování, vyprávění, práce s publikem. Storytelling se z vedlejší aktivity postupně stal jádrem jeho práce. Dnes je Justin profesionální vypravěč a lektor – pořád ale stojí na stejném principu: živý člověk, živí lidé, živý příběh, který se odehrává mezi nimi.
Všechno umění je vyprávění příběhu divákovi
Jedna z jeho klíčových vět by klidně mohla viset ve zkušebně každého souboru: veškeré umění je o předání příběhu. Nejde jen o divadlo nebo literaturu. Příběh nese obraz, film, hudba – a klidně i precizně naskládaná bojová scéna.
Jenže příběh nestačí „mít v hlavě“. Musí být sdělitelný pro diváka. „Neměli byste diváka zahltit opakováním a detaily, v jednoduchosti je krása,“ říká Justin. Vypravěč je trochu jako střihač: škrtá, zjednodušuje, hledá jádro situace a přemýšlí, co opravdu potřebuje publikum znát, aby mohlo příběh prožít.
Pro herce, režiséry i tvůrce videí je to velmi praktická optika: každá replika, střih a každý záběr buď posouvá příběh k divákovi, nebo ho rozmazává. Stejně jako vypravěč na scéně se i režisér nebo choreograf boje musí ptát: je jasné, komu fandí, proč je to důležité a kam to celé směřuje?
Naslouchání: základ toho, jak vyprávět pro publikum
Při rozhovoru se ukazuje ještě jedna věc: jak často Justin mluví o naslouchání. „Jedno z největších umění vypravěče je naslouchání,“ říká. Nejde jen o techniku hlasu nebo dikce, ale o schopnost vnímat, co se děje v místnosti: kdy publikum ztichne, kde se ztratí, kde naopak „chytne plamen“.
Vypravěč má podle něj povinnost svoje publikum dobře poznat. Ne proto, aby mu podlézal, ale aby s ním mohl být ve společném rytmu. Někdy to znamená zpomalit, jindy naopak zkrátit oblouk, občas přidat vysvětlení nebo naopak nechat pauzu. Bez tohohle živého naslouchání se z vyprávění stává jen monolog – a „kino v hlavě“ se nikdy nespustí.
Tohle je přenositelné přímo do praxe: pro herce, pedagogy, facilitátory i řečníky. Naslouchání publiku neznamená ztrátu vlastní vize, spíš schopnost tu vizi opravdu doručit konkrétním lidem, kteří před vámi sedí.
Když je největším komplimentem, že si vás publikum nepamatuje
Jedna z nejvýraznějších historek se váže k představení Grál. Po dvou letech hraní zažil Justin situaci, kdy mu zájemce o storytelling nadšeně popisoval skvělé představení v pražském NoDu: jeden vypravěč, kolem něj lidé, hodinu jen vyprávění a publikum visí na rtech. Teprve po chvíli si Justin uvědomil, že mluví o představení, ve kterém sám hrál – a dotyčný si to vůbec nespojil.
Pro klasického „ego-herce“ by to mohl být políček. Justin z toho ale dělá pointu: byl to největší kompliment jeho kariéry. Divák si domů neodnesl „Justina Svobodu“, ale příběh. A přesně to je podle něj cíl – stát se prostředníkem, který umožní vzniknout „kinu v hlavě“ publika.
Druhý silný moment se týká příběhu jako nástroje v napjaté situaci. Justin vypráví o kolegovi, který v prostředí na hraně konfliktu vstoupil do místnosti plné nedůvěry – a místo obhajoby nebo polemiky jen řekl: „Mám pro vás příběh.“ Vyprávění o dvou myších a sýru postupně změnilo atmosféru, rozpustilo napětí a otevřelo prostor pro dialog. Příběh tu není útěk od reality, ale způsob, jak s ní bezpečně pracovat.
Živé vyprávění vs. stand-up a online obsah
Když se řekne storytelling, mnoho lidí si představí firemní prezentaci nebo stand-up. Justin obě formy respektuje, ale upozorňuje na rozdíl: standuper počítá s mikrofonem, kamerou a online dosahem. Živé vyprávění, jak ho dělá on, naopak nejlépe funguje v intimním prostoru, bez techniky, bez mikrofonu, bez kamery.
Nevýhoda? Špatně se to škáluje pro algoritmy. Výhoda? Zážitek, který nahrazuje nejistotu „líbí – nelíbí“ konkrétním setkáním, na které si divák sáhne sám. Nemá pocit, že konzumuje obsah, ale že je součástí situace. Pro režiséry, dramaturgy nebo pedagogy je to připomenutí, že ne všechno musí být virální formát – a že některé věci dávají smysl právě proto, že se dějí jen jednou.
Co má společného vypravěč a šermíř
Proč se o storytellingu baví právě s Digladiorem, školou historického šermu a stage & screen combat? Protože vypravěč a šermíř řeší překvapivě podobné úkoly. Oba pracují s tělem, prostorem a napětím. Oba potřebují publikum udržet v příběhu a zároveň ho neohrozit – ať už fyzicky, nebo emočně.
Souboj na jevišti nebo před kamerou je taky vyprávění: musí být jasné, kdo je kdo, co je v sázce a kde má příběh vyvrcholení. Stejně jako vypravěč škrtá zbytečné odbočky, choreograf boje škrtá zbytečné výpady. V ideálním případě divák neodejde jen s dojmem „bylo to technicky dobré“, ale s pocitem, že něco opravdu prožil.
Digladior se dlouhodobě věnuje nejen středověkým bojovým uměním (MEMA – Medieval European Martial Arts), ale i scénickému a filmovému boji. Rozhovor s Justinem Svobodou je přirozený průsečík: ukazuje, jak se dá příběh vyprávět hlasem, tělem – i mečem.
Co si z toho můžete vzít do vlastní praxe
Ať stojíte na jevišti, před kamerou, učíte studenty, vedete workshop nebo trénink, Justinovy zkušenosti se dají převést do velmi konkrétních kroků:
- ptejte se, jaký příběh opravdu vyprávíte – co je jádro, co jen ozdoba,
- škrtáte detaily, které diváka zahlcují, a necháváte prostor jeho imaginaci,
- trénujte naslouchání publiku – všímejte si energie v místnosti, tempa, ticha,
- smiřte se s tím, že si možná nezapamatuje vaše jméno, ale odnese si silný příběh.
Pokud chcete Justinovy myšlenky slyšet přímo z první ruky, pusťte si celý rozhovor přímo v tomhle článku nebo na YouTube kanálu Digladioru.
Odkazy a kredity
Celý rozhovor na YouTube:
https://youtu.be/BhvS7bjsvT0
Justin Svoboda – herec, moderátor, profesionální vypravěč:
Facebook: https://www.facebook.com/JustinSvoboda1
Instagram: https://www.instagram.com/justinvypravec
Storytelling akce a workshopy: https://www.story-telling.cz/akce
Digladior – historický šerm, MEMA, stage & screen combat:
Web: http://www.digladior.cz/
Facebook: https://facebook.com/Digladior-188193617922868/
Instagram: https://www.instagram.com/digladior_cz/
YouTube: https://www.youtube.com/@digladior-cz
Kamera, střih a produkce videa:
Rolova.cz
Web: http://rolova.cz/
Facebook: https://www.facebook.com/rolovacz
YouTube: https://www.youtube.com/@Rolovacz
Instagram: https://www.instagram.com/rolovacz
