Článek
Přiznejme si to: máloco vyvolá tolik nesouhlasu jako věta „Zapište si domácí úkol.“
Ať už jste student, který po večerech zápasí s nepravidelnými slovesy, nebo učitel, který doufá, že alespoň polovina třídy úkol odevzdá — domácí úkoly z angličtiny zůstávají nekonečně sporným tématem.
Ale fungují skutečně, nebo jen přežívají ze zvyku?
Co říká výzkum
Věda má v tomhle poměrně jasno – i když s několika velkými „ale“.
Podle rozsáhlé metaanalýzy profesora Johna Hattieho z University of Melbourne mají domácí úkoly středně silný pozitivní vliv na výsledky studentů, zejména na druhém stupni a středních školách¹. Hattie ale zároveň upozorňuje, že efektivita úkolů dramaticky kolísá podle jejich typu a kvality.
Krátké mechanické doplňovačky typu „doplňte správné sloveso“ přinášejí jen velmi malý posun. Naopak úkoly, které vyžadují reflexi, tvořivost nebo propojení se skutečným životem, vedou k mnohem hlubšímu učení².
Nejde o to, kolik úkolů student udělá.
Jde o to, jak moc při nich musí přemýšlet v angličtině.
Kdy domácí úkol pomáhá — a kdy spíš škodí
Domácí úkol může být buď mostem, nebo bariérou.
Studenti s nízkou sebedůvěrou často vnímají úkol jako potvrzení, že „na angličtinu nemají“. Takové pojetí úkolu neposiluje učení, ale úzkost.
Naopak smysluplně navržený úkol — třeba natočit krátké video, napsat pár vět o vlastním dni v minulém čase nebo přepsat dialog z oblíbeného seriálu — aktivuje tzv. aktivní vybavování (active recall).
Tento proces je podle neurovědy jedním z nejsilnějších mechanismů učení, protože mozek si informaci musí znovu vybavit, čímž posiluje neuronové spoje a upevňuje paměť³.
Co z toho plyne pro výuku angličtiny
Mnoho moderních učitelů dnes přehodnocuje smysl domácích úkolů. Neměly by být „trestem“ ani nudnou kontrolou, ale prodloužením kontaktu s jazykem mimo hodinu.
Ideální úkol by měl:
- aktivovat to, co se student právě naučil (např. „Použij dnešní fráze ve vlastním kontextu“),
- poskytnout zpětnou vazbu,
- a mít pro studenta jasný smysl („Proč to vlastně dělám?“).
Výzkumy z britských univerzit ukazují, že krátká, ale pravidelná práce s jazykem – třeba 5 až 10 minut denně – má větší efekt než jednorázový „maraton“ nad sešitem⁴.
Domácí úkol proto nemusí být dlouhý, ale musí být živý, osobní a propojený s realitou.
Závěrem
Domácí úkoly z angličtiny nejsou samy o sobě ani dobré, ani špatné. Jsou jako nástroj – fungují přesně tak, jak s nimi zacházíme.
Když se z nich stane prostředek tvořivosti, sebereflexe a reálného použití jazyka, mohou mít větší dopad než samotná hodina.
Možná bychom si proto měli přestat klást otázku „Kolik úkolů zadávat?“
a raději se ptát:
Jak vytvořit takový úkol, aby student chtěl angličtinu použít sám od sebe?
📚 Poznámky a zdroje
¹ Hattie, J. (2008). Visible Learning: A Synthesis of Over 800 Meta-Analyses Relating to Achievement. Routledge.
² Teacherhead.com — Homework: What Does the Hattie Research Actually Say? (2012)
³ Krishnan, S. (2017). The Effect of Recall, Reproduction, and Restudy on Word Learning. Frontiers in Psychology.
⁴ BBC Radio 4 Interview with John Hattie (2014)
