Článek
Každý rok, když se dny zkracují a zahrada se pomalu ukládá k zimnímu odpočinku, začínám se rozhlížet po materiálu, který bych ještě mohla využít. Právě v tomto období totiž nacházím spoustu pokladů, které by byla škoda nechat bez povšimnutí. Odkvetlé rostliny, drobné větvičky, šišky nebo poslední barevné plody keřů se dají krásně využít při výrobě zimních dekorací. A protože mám ráda přírodní výzdobu, nejraději si vyrábím vlastní věnce a závěsy na vchodové dveře.
Na takové tvoření nemusím nikam daleko. Stačí projít zahradu a podívat se, co nabízí. Všímám si především drobných větviček z okrasných keřů, které mají zajímavý tvar, a také větviček z ovocných stromů. Pokud mám možnost, přidám několik kousků jehličnanů, například smrku, jedle nebo túje. Krásně se hodí také suché květenství hortenzie, odkvetlé okrasné trávy, šípky a menší šišky. Když mi něco z toho na zahradě chybí, vezmu si košík a vyrazím na procházku do okolí. V přírodě se dá najít spousta inspirace, jen je potřeba sbírat s ohledem na prostředí a vybírat pouze volně ležící materiál.
Doma si všechno nejprve rozložím na stůl, abych viděla, kolik materiálu mám k dispozici a jaké barvy spolu budou ladit. Větvičky zbavím poškozených částí a podle potřeby je trochu zkrátím zahradnickými nůžkami. Suché květy a traviny nechávám pokud možno vcelku, protože právě jejich přirozený tvar dodává dekoraci zajímavý vzhled. Zelené větvičky si připravím zvlášť, abych je měla při aranžování po ruce.
Jako základ používám buď hotový korpus z proutí, nebo si ho vytvořím sama z ohebných větviček. Pokud se rozhodnu pro vlastní základ, několik delších proutků postupně ohnu do kruhu a jejich konce mezi sebou propletu. Můžu si pomoci tenkým drátkem, kterým jednotlivá místa zpevním. Nemusí vzniknout dokonale pravidelný kruh. Naopak, trochu nepravidelný tvar působí přirozeněji a lépe se hodí k rustikální zimní výzdobě.
Potom začínám připevňovat jednotlivé větvičky. Menší svazečky zeleně přikládám postupně kolem korpusu a upevňuji je aranžovacím drátkem. Snažím se, aby se jednotlivé větvičky částečně překrývaly a nebyla vidět místa, kde jsou připevněné. Nemusím přitom pokrývat celý věnec. Někdy nechám část proutěného základu odkrytou, protože právě kombinace holého dřeva a zelených větviček vypadá velmi hezky.
Když mám základ hotový, přichází moje oblíbená část, tedy zdobení. Přidávám menší šišky, suché květy hortenzií a několik větviček se šípky. Vše připevňuji pomocí tenkého drátku nebo tavné pistole. U suchých květů pracuji opatrně, protože jsou křehké a snadno se lámou. Pokud chci dekoraci trochu slavnostnější, přidám také jednoduchou přírodní stuhu v béžové, krémové nebo tmavě červené barvě. Vyhýbám se ale přílišnému množství ozdob. Mám raději, když vynikne samotná krása přírodních materiálů.
Nakonec na zadní stranu připevním pevné očko z provázku nebo drátku, za které se bude věnec zavěšovat. Ještě před pověšením zkontroluji, jestli všechny části dobře drží a zda některá větvička nepřekáží. Pokud bude dekorace viset venku, vybírám materiály, které snesou chladnější počasí. Suché květy a jemné traviny je lepší umístit na chráněnější místo, aby je příliš nepoškodil déšť nebo silný vítr.
Hotový věnec si nejraději věším na vchodové dveře, kde mě vítá pokaždé, když se vracím domů. Někdy ho doplním ještě malou dekorací na parapet nebo naaranžuji několik zbylých větviček do obyčejné vázy. Z jednoho sbírání na zahradě tak vznikne hned několik drobných ozdob, které spolu krásně ladí.
Na zimním tvoření mám nejraději právě to, že nemusím nakupovat drahé dekorace ani složitě shánět materiál. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a využít to, co nám zahrada nabízí. Každý věnec je trochu jiný a nikdy přesně nevím, jak bude nakonec vypadat. Právě v tom je jeho kouzlo. A i když zahrada odpočívá, díky takovému tvoření si kousek její krásy můžu přenést až ke vchodovým dveřím.
