Článek
Při podzimním úklidu zahrady se mi nikdy nechce všechno ostříhat a vyhodit. Některé rostliny totiž vypadají zajímavě i po odkvětu a byla by škoda jejich krásu nevyužít. Zvlášť suchá květenství hortenzií, odkvetlé okrasné trávy nebo zajímavě pokroucené větvičky mají své kouzlo. Když jsem si letos prohlížela, co všechno mi na zahradě zůstalo, napadlo mě, že bych si mohla vyrobit další přírodní věnec na vchodové dveře. Podobné dekorace mám ráda, protože nepůsobí příliš okázale a krásně zapadnou do zimní atmosféry.
Nejdříve jsem si obešla záhony a vybrala materiál, který se mi na tvoření hodil. Nejvíce mě zaujaly suché květy hortenzií, které si i po odkvětu zachovávají zajímavý tvar. Přidala jsem několik stonků okrasných trav, drobné větvičky z keřů a pár suchých květenství trvalek. Na zahradě jsem našla také několik menších šišek a větviček s drobnými plody. Nakonec jsem si ještě připravila několik zelených větviček túje, které věnci dodají trochu svěžesti a příjemný barevný kontrast.
Všechno jsem si přinesla domů a rozložila na pracovní stůl. Suché květy jsem nechala chvíli v klidu, abych s nimi mohla pracovat bez zbytečného lámání. Pokud jsou některé stonky příliš dlouhé, jednoduše je zkrátím zahradnickými nůžkami. U hortenzií se snažím vybírat menší květenství, která se dají dobře připevnit a při aranžování nepřekážejí. Větvičky zase zbavím poškozených lístků a slabých konců.
Jako základ jsem použila proutěný korpus, který mám schovaný z předchozího tvoření. Jeho výhodou je, že vypadá hezky i tehdy, když na něm není připevněno příliš mnoho ozdob. Pokud žádný nemáte, můžete si ho vyrobit z ohebných vrbových nebo březových proutků. Stačí je postupně ohýbat do kruhu, jednotlivé konce mezi sebou proplést a podle potřeby zpevnit tenkým drátkem.
Nejdříve jsem na korpus připevnila několik zelených větviček. Vytvořila jsem z nich menší svazečky, které jsem postupně přikládala na jednu stranu věnce a upevňovala aranžovacím drátkem. Nemusí být rozmístěné úplně pravidelně. Mně se líbí, když dekorace působí trochu volně a přirozeně. Zelené větvičky jsem doplnila suchými stonky travin, které jsem připevnila tak, aby jejich jemné konce mírně přesahovaly přes okraj korpusu.
Potom přišly na řadu hortenzie. Jejich suchá květenství jsem rozdělila na menší části a opatrně je zasunula mezi zelené větvičky. Některé jsem připevnila tenkým drátkem, jiné jsem zafixovala tavnou pistolí. Právě světlé květy hortenzií vytvořily na věnci krásný kontrast k tmavší zeleni. Na několika místech jsem přidala malé šišky a drobné větvičky s plody, které jsem měla připravené ze zahrady.
Při zdobení se snažím věnec nezahlcovat. Je lákavé přidávat další a další přírodniny, ale podle mě je někdy méně opravdu více. Nechávám vyniknout různé tvary, struktury a odstíny jednotlivých rostlin. Pokud chci dekoraci trochu slavnostnější, přidám jednoduchou lněnou nebo jutovou stuhu. Letos jsem ale zůstala u přírodního vzhledu, protože se mi líbí kombinace zelených větviček, béžových květů a hnědých šišek.
Když jsem byla s výsledkem spokojená, připevnila jsem na zadní stranu pevné poutko z provázku. Ještě jsem zkontrolovala, zda všechny části dobře drží a jestli se při zavěšení nic neuvolňuje. Protože věnec visí venku, vybrala jsem mu místo pod menší stříškou, kde není tolik vystavený dešti a silnému větru. Suché květiny totiž mohou ve vlhkém počasí rychleji ztrácet svůj pěkný vzhled.
Hotový věnec jsem zavěsila na vchodové dveře a musím říct, že mi udělal velkou radost. Pokaždé, když přicházím domů, připomene mi poslední chvíle strávené na zahradě před zimou. Navíc jsem při jeho výrobě využila materiál, který bych jinak možná vůbec nespotřebovala.
Pokud máte na zahradě suché květiny, odkvetlé traviny nebo zajímavé větvičky, určitě je při podzimním úklidu nevyhazujte všechny. Některé si schovejte na zimní tvoření. Nemusíte mít žádné zvláštní zkušenosti ani kupovat drahé pomůcky. Stačí obyčejný proutěný základ, několik přírodnin a trocha času. Výsledkem bude dekorace, která bude mít vlastní příběh a do zimního domova přinese kousek vaší zahrady.
