Jak Babiš otevřel vrátka do Česka vietnamským drogovým gangům

Jako český občan vietnamského původu jen těžko hledám dobu a zemi, kde bychom žili s většinovou populací v takové harmonii a pohodě jako dnes v České republice. Ať už jde o uplatnění na pracovním trhu, integraci dětí ve školách či kulturní oblast, bariér pro budoucí generace už mnoho nezbývá. Přesto se po čtyřiceti letech života mezi Čechy člověk naučí pochybovat o příliš dokonalém obrazu – a raději přemýšlí, co může idylu ohrozit. Bohužel hrozby společného soužití jsou reálnější a aktuálnější, než si česká i česko-vietnamská společnost připouští.

Vietnamská menšina, stejně jako česká společnost, není jednotná. Každá komunita má své hrdiny i ty, kteří zaslouží odsouzení. Mnozí vietnamští rodiče věřili, že s rostoucí integrací a dobrými školními výsledky jejich dětí bude ubývat kriminality spojované s vietnamskou menšinou. Přes veškerou snahu českých Vietnamců i většinové společnosti však tento sen zničila klientelistická migrační politika Andreje Babiše. Svou chamtivostí a krátkozrakostí otevřel dveře vietnamským drogovým gangům do České republiky.

Za poslední desetiletí získaly vietnamské drogové gangy kontrolu nad českým trhem s pervitinem – drogou, která ničí nejen české a německé rodiny, ale čím dál častěji i rodiny vietnamské. Tyto skupiny však nejsou pokračováním zdejší komunity, která sem přišla pracovat nebo studovat. Jsou produktem nedomyšlené migrační politiky Andreje Babiše, jenž viděl ve Vietnamu především zdroj levné pracovní síly pro své Vodňanské drůbežárny. Gangy v něm naopak našly partnera, který jim pomohl dostat do Česka potřebné lidi na výrobu pervitinu a pěstování marihuany.

Agrofert, náborem nekvalifikovaných dělníků do drůbežáren, otevřel mafii ideální cestu k posílení řad. Z výpovědí dělníků vyplývá, že ambasádu i zprostředkovatele zajímaly především úplatky. Nikdo nic neprověřoval a mafie ochotně platila vysoké částky za víza pro své členy.

V letech 2017–2018, kdy Babiš působil jako premiér, prudce vzrostl počet vydaných pracovních víz pro Vietnamce – z nižších stovek v předchozích letech na více než 1 500, ja dokládají reportáže DeníkN a Českého Rozhlasu, které kauzu zmapovaly. Přesto většina českých firem, které hledaly kvalifikované pracovníky, nedostala nikoho. Nové vietnamské zaměstnance bylo možné dohledat jen ve Vodňanských drůbežárnách. To je zarážející hned ze dvou důvodů: jednak se nedostalo na podniky s vyššími platy a kvalifikovanými místy, jednak se podle svědectví za vízum platily úplatky ve výši 15–18 tisíc dolarů. Kdo by za takové peníze odcházel pracovat právě do drůbežáren, když mohl v Koreji či Japonsku vydělat víc a bez úplatků? Tuto otázku si však v Agrofertu nikdo nepoložil.

V roce 2018 se na sociálních sítích objevila videa z nočních front před českou ambasádou v Hanoji. Lidé čekali celou noc v nedůstojných podmínkách. Zatímco před jinými ambasádami panoval klid, u českého velvyslanectví se objevovala skupina mladíků, která se nevybíravě protlačila dopředu a přeskočila všechny, kdo čekali od předchozího večera. Ochranka ani pracovníci ambasády nezasáhli – a právě tito muži byli odbaveni jako první.

Reportáže českých i německých médií ukázaly, že většina pracovníků po pár týdnech či měsících z drůbežáren zmizela. Zůstali jen ti, kteří přišli kvůli rodině a plánovali se usadit. Kam zmizely stovky ostatních, pro které Agrofert vyjednal pracovní povolení? Na tuto otázku české úřady nikdy neodpověděly.

Mnohé ale naznačily výroky Lubomíra Zaorálka v létě 2018, kdy celá „vietnamská eskapáda“ skončila diplomatickým skandálem. Tehdejší předseda zahraničního výboru Zaorálek označil Vietnam za „zemi mafie“ a vietnamské studenty za „bezpečnostní riziko“. Proti těmto výrokům se ostře ohradilo vietnamské ministerstvo zahraničí i zdejší komunita. Xenofobní prohlášení spolu s Babišovou klientelistickou politikou poslaly česko-vietnamské vztahy na dlouhou dobu k bodu mrazu. Krátce poté vláda ANO a ČSSD zastavila vydávání pracovních víz pro Vietnamce – opět s odůvodněním, že by je mohla zneužít mafie.

Nikdy se asi nedozvíme, kolik budoucích „vařičů“ pervitinu se tímto způsobem dostalo do Česka. Víme ale jistě, že od té doby prudce vzrostla výroba pervitinu, zejména v česko-německém pohraničí, a že Evropa dnes považuje Česko za „metamfetaminový ráj kontinentu“. Potvrzují to každoroční měření odpadních vod Evropské agentury pro drogy (EUDA), která mezi lety 2017 a 2024 ukazují strmý nárůst.

Zatímco Vietnamci i Češi marně roky upozorňují na problém s pervitinem v pohraničí, politici – včetně těch protimigrantských – jej ignorují. Ani měsíc před volbami 2025 není téma výroby drog na česko-německém pohraničí tématem do volebních debat. Zato bývalý premiér a hlavní viník slibuje deportace nejen kriminálníků, ale i lidí, kteří se dopustí pouhých přestupků, po vzoru Donalda Trumpa.

Návrhy hnutí ANO by tak nejvíce postihly poctivě pracující vietnamské spoluobčany stejně jako cizince jiných národností, kteří nemají s gangy nic společného. Hrozba deportace i za přestupek by z nich udělala snadné terče pro nepoctivé a zkorumpované policisty či úředníky. Vietnamci v Česku desítky let čelili předsudkům, rasové diskriminaci i xenofobním útokům – a společně s českou společností jsme tyto temné časy překonali. Díky Babišovi a Agrofertu se ale podobný osud může vrátit i pro další generace Čechů a Vietnamců.

Pokud pan Andrej Babiš myslí boj s kriminalitou vážně, vyzývám ho, aby veřejně přiznal, kolik Vietnamců během svého premiérství Agrofert přivedl do Česka. Kolik jich tam dodnes pracuje, kolik odešlo, po jaké době a kolik z nich bylo odsouzeno za drogovou kriminalitu. Jako majitel Agrofertu a lídr hnutí ANO, které má své zástupce ve Výboru pro bezpečnost, má k těmto údajům přístup. Jeho přiznání by policii poskytlo cenné informace v boji proti drogovým gangům.

Chceme-li, aby pracovní migrace byla bezpečná a pro hostitelskou zemi přínosná, musíme přijímat především kvalifikované pracovníky, kteří nebudou nuceni platit úplatky za víza. Jinak vždy hrozí riziko vykořisťování a zneužití migrace organizovaným zločinem. Postarejme se tedy o to, aby o pracovní migraci rozhodovali občané České republiky – a už nikdy holding Andreje Babiše.

Do duy Hoang

Zdroj: