Revoluce ve vzdělání na dosah, místo toho vláda promrhala 6.5mld.Kč

Josef A. Schumpeter, jeden z nejvýznamnějších ekonomů 20. století a rodák z Vysočiny, věřil, že podstatou kapitalismu je kreativní destrukce. Na počátku minulého století byl svědkem elektrifikace měst a průmyslu, zažil přechod od koňských povozů k automobilové dopravě. Jak popsal ve Teorii hospodářského rozvoje, každý zásadní technologický pokrok, který promění výrobu a služby, způsobí zánik mnoha řemesel i celých odvětví, ale zároveň pozvedne ekonomiku na vyšší úroveň. Ničí stará pracovní místa, ale zároveň vytváří nová.

Inovace na sebe navazují, inspirují se a spojují. Proto nepřicházejí postupně a lineárně, ale v intenzivních vlnách. Ty s sebou přinášejí prudký růst nezaměstnanosti a napětí ve společnosti. Technologická revoluce, symbolizovaná na počátku 20. století Thomasem Edisonem a Nikolou Teslou, přinesla obrovský pokrok pro lidstvo, ale zároveň vedla k zániku mnoha řemesel a k milionům ztracených pracovních míst. To nakonec přispělo k Velké hospodářské krizi a nástupu fašismu v západním světě.

Fascinující je, že o sto let později – s příchodem počítačů, internetu, chytrých telefonů a umělé inteligence – se ukázaly být Schumpeterovy myšlenky nadčasové a přesné jako málokterá ekonomická teorie. Co tedy dělat, abychom se v tomto století vyhnuli další hospodářské depresi a vzestupu fašismu? Schumpeterova doba neměla prostředky, jak v krátkém čase pomoci milionům nezaměstnaných. Současné technologie nám je ale už nabízejí.

Navrhuji proto vytvořit veřejnou vzdělávací platformu, která by zpřístupnila všechny akreditované kurzy a předměty veřejných škol – od základního až po vysokoškolské vzdělání. Občané ČR by měli mít v 21. století možnost svobodně si vybrat a studovat kdykoliv a cokoliv, co je zajímá a co jim přináší užitek – nehledě na to, jaké profese zrovna vyžaduje trh. Proč by dnešní mladí lidé měli obětovat svá studia například automobilovému průmyslu, když ani nevíme, zda bude za pár let vůbec existovat v dnešní podobě?

Během produktivního života vystřídá pracovitý člověk několik zaměstnání. A i když zůstává v jednom oboru, často jde o práci projektového charakteru, nikoli o trvalý pracovní poměr. Není proto realistické očekávat, že by při každé změně pracovní pozice musel člověk obětovat několik let studia bez příjmu. Díky neomezenému přístupu ke vzdělání bude občan schopen efektivně se učit po celý život a pružně reagovat na změny způsobené jak technologickým pokrokem, tak osobními okolnostmi.

Ve spolupráci s vysokými a odbornými školami by mohli zaměstnavatelé vytvářet kurzy, které by studenti zakončili získáním pracovního místa místo tradičního akademického diplomu. Cílem vzdělávání by tedy neměly být jen tituly – jejich získání je pro pracující v rekvalifikaci časově i ekonomicky příliš náročné. Moderní technologie nám umožňují studovat efektivněji. Výsledkem takového systému by byla pestrá paleta znalostí, které si občané budují po celý život.

Druhý odstavec 33. článku Listiny základních práv a svobod garantuje občanům „právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.“ Je proto třeba si uvědomit, že v roce 2025 – třicet dva let po přijetí Ústavy ČR – jsme technologicky mnohem dál a společnost si může dovolit zpřístupnit vysokoškolské a odborné vzdělání všem občanům.

Technické nástroje není třeba vymýšlet – stačí se inspirovat existujícími platformami, jako je Coursera nebo EdX. Ty už více než deset let nabízejí kurzy prestižních univerzit a umožňují získání certifikátů po úspěšném absolvování zkoušek.

Je nezbytné, aby stát podporoval digitalizaci vzdělávacího systému a aby občané měli svobodu rozhodnout se, co chtějí studovat a čemu se chtějí věnovat. Stát by měl zajistit, aby každý občan měl možnost celoživotního vzdělávání a rozvoje dovedností. Právě stát by měl zákonem uložit povinnost školám financovaným z veřejných prostředků sdílet své kurzy online a umožnit jejich absolvování široké veřejnosti. Na oplátku by školství získalo nový zdroj financování z rozpočtu ministerstva práce a sociálních věcí. Jen za poslední čtyři roky vyplatilo MPSV 6,5 miliardy korun soukromým vzdělavatelům za rekvalifikační kurzy – jejichž kvalita přitom nebyla příliš přesvědčivá a uplatnění absolventů je minimální. O srovnatelnou částku žádala Rada vysokých škol navýšení svého rozpočtu. Nakonec dostala jen 119 milionů.

Vzdělání je statek, který je neomezený – čím více lidí k němu má přístup, tím více se rozvíjí a obohacuje. Odpovědí na ztrátu práce způsobenou robotizací a umělou inteligencí by proto mělo být zpřístupnění co nejkvalitnějšího akreditovaného vzdělání, které české školství nabízí, všem zájemcům. Jinak hrozí, že akademický svět nechá miliony lidí napospas komerčním sociálním sítím, které je budou učit své „pravdy“ a alternativní fakta. A komunisté i fašisté jim za to rádi zaplatí.

Do duy Hoang, tiskový mluvčí Volt Česko