Jan Werich: Legendární mistr slova a stíny kontroverzí

Vždycky se říkalo, že Jan Werich byl mistrem slova, humoru a improvizace. Méně se ale mluvilo o tom, že za jeho elegantní fasádou se občas skrývaly i ostřejší hrany, které vedly k různým třenicím a kontroverzím. I když se nejednalo o „skandály“ v dnešním bulvárním pojetí, Werichův život nebyl vždycky jen procházkou růžovým sadem a i on se občas dostal do křížku s autoritami nebo kolegy.

Jan Werich byl bytostně spjatý s politikou, i když se nikdy nestal aktivním politikem. Jeho satira byla často zbraní proti hlouposti a totalitě, a to jak za první republiky, tak za nacistické okupace a hlavně za komunismu. A právě to mu přinášelo problémy. Už v 50. letech, kdy se vracel z USA, se ocitl pod drobnohledem StB. Jeho americké angažmá a protikomunistické postoje byly trnem v oku režimu. I když se snažil být opatrný a hrál divadlo v Osvobozeném divadle (které se mezitím stalo Divadlem ABC a poté Městskými divadly pražskými), jeho názory byly jasné a občas prosákly na veřejnost. Mluví se o tom, že byl opakovaně nucen ke spolupráci, což kategoricky odmítal.

Největší „skandál“ v tomto ohledu přišel po podpisu prohlášení „2000 slov“ v červnu 1968. Toto prohlášení, které volalo po urychlení reforem a kritizovalo tehdejší poměry, uvrhlo Wericha v nemilost režimu ještě před srpnovou invazí vojsk Varšavské smlouvy. Po invazi a následné normalizaci byl pak okamžitě na černé listině. Byl mu zakázán vstup do rozhlasu a televize, divadlo se mu částečně uzavřelo a jeho jméno bylo systematicky mazáno z veřejného prostoru. I když se později podvolil a stáhl se do ústraní, aby mohl vůbec přežít a pracovat, jeho postoj v roce 1968 byl jasným důkazem jeho občanské statečnosti. Pro mnohé to však byla zrada na ideálech, zatímco pro jiné hrdinský čin.

Werichův břitký jazyk a silná osobnost občas vedly i ke sporům v profesním životě. Nejznámější je samozřejmě jeho vztah s Jiřím Voskovcem. Ačkoliv tvořili nerozlučnou dvojici, jejich povahy byly odlišné a občas docházelo k tvůrčím neshodám. Po emigraci Voskovce do USA a návratu Wericha do Československa se jejich cesty rozešly definitivně, což bylo pro oba velmi bolestné. I když se vzájemně respektovali, jejich vztah byl složitý a plný nedorozumění způsobených odlišnými životními volbami.

Méně známé jsou pak drobné kontroverze s orchestry nebo režiséry, kde Werich prosazoval svou vizi a nechtěl přijímat kompromisy. Jeho perfekcionismus a potřeba mít vše pod kontrolou mohly být pro některé spolupracovníky náročné. Například při natáčení filmů se prý často dostával do sporů s režiséry kvůli improvizaci a přehazování scén, což ne vždy bylo přijímáno s nadšením. Nešlo o skandály, spíše o temperamentní střety dvou silných uměleckých vizí.

Osobní život Jana Wericha byl, na rozdíl od mnoha celebrit, poměrně stabilní a bez výrazných výstřelků. Byl ženatý se Zdenou Werichovou, se kterou tvořil sehraný pár. I tak se ale kolem jeho osoby šířily různé fámy a legendy, které jsou pro každou veřejně známou osobnost typické. Občas se spekulovalo o jeho vztahu k alkoholu nebo o jeho „prostořekosti“ v soukromí, ale tyto historky nikdy nepřerostly v nic závažného. Spíše dotvářely jeho bohémský a lidový obraz.

Jan Werich nebyl bezchybný. Jako každý génius měl své stíny a složité momenty. Ale jeho „skandály“ byly spíše výsledkem jeho nekompromisního postoje k životu, umění a politice. Byly to stopy jeho autenticity a odvahy, za kterou si ho vážíme dodnes. Spíše než o skandály šlo o momenty, kdy se jeho osobnost střetla s realitou, která nebyla vždycky stejně čestná a otevřená jako on sám.

Při tvorbě článku o Janu Werichovi jsem čerpal z veřejně dostupných a ověřených zdrojů. Informace jsem sbíral z biografií, archivních materiálů (divadelní, rozhlasové, televizní), historických studií a článků z renomovaných médií, jako jsou Česká televize, Paměť národa nebo Filmový přehled. Spoléhal jsem se také na akademické práce a slovníky, abych zajistil faktickou správnost.