Příběh o sesterské lásce (a rivalitě?): Vztah Alžběty II. a princezny Margaret.

Mezi chladnými palácovými zdmi a pod tíhou koruny se odehrával jeden z nejsložitějších a nejvíce fascinujících vztahů 20. století – ten mezi královnou Alžbětou II. a její mladší, bouřlivou sestrou, princeznou Margaret. Na pozadí světových válek, studené války, proměnlivého impéria a neúprosných královských povinností se rozvíjel příběh hluboké sesterské lásky, ale i nevyhnutelné rivality, žárlivosti a dramaticky odlišných osudů. Zatímco jedna byla předurčena k celoživotní službě a odříkání ve jménu trůnu, druhá musela zoufale najít své místo ve stínu koruny, což vedlo k životu plnému vznešenosti, ale i osobních tragédií, skandálů a neukojitelné touhy po svobodě. Pojďme se ponořit do zákulisí tohoto jedinečného a často bolestivého pouta, které formovalo obě ženy, a tím i celou britskou monarchii.

Na začátku byly jen dvě malé holčičky, „Lilibet“ (Alžběta) a „Margaret Rose“. Dělily je pouhé čtyři roky a byly si neuvěřitelně blízké, doslova nerozlučné. Jejich dětství bylo poměrně idylické a chráněné, daleko od politického tlaku, který později ovládl jejich životy. Alžběta, starší a od malička zjevně zodpovědnější, byla tou vážnější, metodickou a praktickou. Byla tou, která se držela pravidel, obstarávala své poníky a chovala se s rozvahou. Margaret byla její naprostý opak – spontánnější, extrovertní, okouzlující a s talentem pro hudbu, herectví a tanec. Byla to malá „diva“ rodiny, plná nespoutaného humoru a nečekaných výroků, které dokázaly rozesmát i jejich občas strohého otce. Byly si navzájem nejlepšími kamarádkami a důvěrnicemi, sdílely spolu stejné guvernantky (Marion Crawfordovou, přezdívanou "Crawfie") a prožívaly dětství, které jen málokdo tušil, že se radikálně změní. Spaly v jedné ložnici, špitaly si tajemství a zřídka byly odloučeny.

Tento bezstarostný svět se však obrátil naruby 11. prosince 1936, kdy jejich strýc, král Eduard VIII., abdikoval kvůli své lásce k rozvedené Američance Wallis Simpsonové. Znenadání se jejich otec, Albert, stal králem Jiřím VI. a Alžběta, „Lilibet“, se přes noc stala následnicí trůnu. Z princezny určené pro „obyčejný“ život manželky venkovského šlechtice se stala budoucí královna, a to nevyhnutelně a brutálně změnilo dynamiku jejich vztahu. Zatímco Alžběta se začala připravovat na obrovskou zodpovědnost a nekonečnou povinnost, Margaret, která byla do té doby stejně důležitá a milovaná, se ocitla v roli „druhé“, „náhradnice“ – role, která ji bude provázet po zbytek života a zanechá na ní hluboké šrámy.

Jak dospívaly, jejich povahy se projevovaly stále výrazněji a propast mezi jejich osudy se prohlubovala. Alžběta přijala svůj osud s neochvějným smyslem pro povinnost a stoicismem, který ji proslavil. Byla si vědoma své role, svého národního úkolu a celoživotního břemena. Její život byl pečlivě organizovaný kolem královských povinností a veřejné služby. Byla disciplinovaná, rozvážná a především oddaná koruně, připravená obětovat osobní štěstí pro dobro národa.

Margaret se naopak cítila svázána, nedoceněna a frustrována rigidním protokolem a neosobními očekáváními. Její divoká, umělecká a nespoutaná povaha se neustále střetávala s přísnými pravidly. Byla vtipná, charismatická, inteligentní a milovala pozornost, ale zároveň toužila po svobodě, spontánnosti a životě, který Alžběta nikdy nemohla mít. Tento kontrast se nejvíce projevil v jednom z největších skandálů poválečné monarchie: románek Margaret s rozvedeným hrdinou RAF, kapitánem Peterem Townsendem.

Townsend, pohledný muž o 16 let starší než Margaret a otec dvou dětí, byl komořím krále Jiřího VI. a později i královny Alžběty. Margaret se do něj zamilovala již v době, kdy byl ještě ženatý, a po jeho rozvodu v roce 1952 plánovali sňatek. Jejich láska byla veřejným tajemstvím, které vyvrcholilo v roce 1953, kdy Margaret na korunovaci své sestry veřejně odhrnula chmýří z Townsendovy uniformy – gesto, které bylo pro tehdejší bulvár výbušné a odhalilo hloubku jejich vztahu. Královna Alžběta, jako hlava anglikánské církve, stála před strašlivou dilematem: Buď povolit sestře sňatek s rozvedeným mužem a riskovat rozkol s církví a zničující kritiku od veřejnosti, nebo dodržet protokol a zlomit sestře srdce, což by ji mohlo navždy odcizit. Po dvou letech intenzivních jednání, pod obrovským tlakem vlády (v čele s premiérem Winstonem Churchillem), církve a veřejného mínění, byla Margaret nucena v roce 1955 oznámit, že se Townsenda vzdává pro dobro monarchie. Tento okamžik byl pro obě sestry klíčový. Pro Margaret to znamenalo hlubokou ránu, pocit oběti a potvrzení, že její život bude vždy podřízen pravidlům monarchie, zatímco Alžběta nesla břemeno těžkého, ale nezbytného rozhodnutí. Mnozí historikové se domnívají, že tato událost prohloubila Margaretin pocit osamělosti, její zahořklost a její sklon k rebelskému, často sebezničujícímu chování.

Navzdory rozdílům v povaze, odlišným životním cestám a často bouřlivým osobním životům Margaret, zůstalo pouto mezi sestrami mimořádně silné a hluboké. Alžběta byla vždy pro Margaret oporou, její důvěrnicí a v mnoha ohledech jedinou osobou na světě, která plně rozuměla tlaku, pod nímž žila. Margaret mohla Alžbětu kritizovat, provokovat, žertovat na její účet a dokonce i žárlit na její postavení, ale za zavřenými dveřmi, mimo zraky veřejnosti, byly vždy Lilibet a Margaret Rose. Jejich telefonní hovory byly časté a plné smíchu, ale i vzájemného pochopení.

Margaretin život byl bohužel často poznamenán osobními trápeními. Její manželství s fotografem Antonym Armstrong-Jonesem (lordem Snowdonem), ačkoliv začalo jako moderní a vzrušující královský sňatek (první vysílaný v televizi), bylo bouřlivé, plné hádek, nevěr a odcizení. Skončilo v roce 1978 rozvodem – prvním v přímé královské rodině od doby Jindřicha VIII., což opět vyvolalo obrovský skandál a otřáslo základy monarchie. Margaretin společenský život, její nespoutané pití a řetězové kouření si vybíraly daň na jejím zdraví a byly neustálým zdrojem obav pro královnu a palác.

Nicméně Alžběta vždy stála při své sestře jako neotřesitelná skála. Snažila se jí zajistit smysluplné místo v královských povinnostech, nabízela jí útěchu a podporu v jejích nejtěžších chvílích a nikdy veřejně nekomentovala její kontroverzní životní styl. Královna Alžběta rozuměla, že zatímco ona sama mohla nacházet útěchu a smysl v povinnosti, Margaret potřebovala svobodu, prostor k vyjádření své individuality a často i prostou lidskou náklonnost. Bylo to paradoxní pouto – královna, která dodržovala pravidla, a princezna, která je neustále porušovala, ale přesto se navzájem milovaly a potřebovaly.

Rivalita mezi nimi byla spíše tichá, hluboce zakořeněná a pramenící z odlišných rolí a osudů. Margaret žárlila na Alžbětino postavení, ale zároveň ji hluboce obdivovala. Byla frustrována tím, že neměla vlastní smysluplnou roli a byla vždy „tou druhou“. Alžběta zase mohla občas závidět Margaretinu svobodu a nespoutanost, její schopnost žít život podle vlastních pravidel (byť často s katastrofálními následky), ale nikdy by neměnila svůj osud a své břemeno. Jejich vztah byl plný malých, ale významných gest – Margaret, i přes své vzpurné chování, nikdy nezapomněla na své protokoly vůči královně. Vždy se při setkání poklonila a oslovovala ji „Vaše Veličenstvo“, což bylo tiché uznání jejího postavení.

V posledních letech života princezny Margaret, kdy ji trápily vleklé nemoci, několik mrtvic a zhoršující se zrak, byla Alžběta její nejvěrnější a nejstarostlivější společnicí. Navštěvovala ji pravidelně, zajišťovala, aby se o ni bylo co nejlépe postaráno, a poskytovala jí nekonečnou oporu. Margaretin odchod v únoru 2002, pouhých sedm týdnů před smrtí jejich matky, královny matky, byl pro Alžbětu hlubokou, devastující ranou. Byla to ztráta nejen milované sestry, ale i nejbližší důvěrnice, jediného člověka, který s ní sdílel jedinečné břemeno a osamělost života v královské rodině od samotného dětství.

Vztah Alžběty II. a princezny Margaret je dojemným a komplexním příkladem lidských vazeb v rodině, která je zároveň institucí. Byl to příběh o dvou sestrách, které se milovaly, bojovaly, žárlily, ale především se na sebe mohly vždy spolehnout. Jejich osudy, tak odlišné a přece tak propletené, ukázaly světu, že i za neprůstřelnou fasádou Koruny se skrývají hluboké lidské emoce, pouta a oběti, které přetrvaly všechna pravidla, protokoly a historické turbulence. Byl to příběh o ceně monarchie – nejen té finanční, ale i osobní, kterou museli zaplatit ti, kdo byli předurčeni k vedení, i ti, kteří žili v jejich stínu a hledali své místo ve světě, který je definoval spíše jejich příbuzenstvím než vlastní identitou. Jejich pouto zůstává jedním z nejdojemnějších svědectví o lidskosti v královském kontextu.

Zdroj:
https://www.royal.uk/

BBC News History: Rozsáhlé archivní materiály, dokumenty, články a rozhovory, které se často ponoří hlouběji do osobních příběhů královské rodiny.
Prohledávání článků s klíčovými slovy jako „Queen Elizabeth II Princess Margaret relationship“, „Princess Margaret Peter Townsend“ nebo „Royal Family biographies“ na webu BBC.

Biografie a historické knihy (klíčové pro hlubší vhled):
Brown, Tina. The Palace Papers: Inside the House of Windsor–the Truth and the Turmoil. Crown, 2022. (Velmi detailní, moderní a kritická analýza dynamiky rodiny, včetně Margaretiných skandálů a jejího vztahu k Alžbětě.)
Lacey, Robert. Majesty: Elizabeth II and the House of Windsor. Harcourt Brace Jovanovich, 1977 (a pozdější vydání). (Jedna z prvních komplexních biografií Alžběty II., která se dotýká i jejích rodinných vztahů.)
Lacey, Robert. Battle of Brothers: William, Harry and the Inside Story of a Family in Tumult. Little, Brown and Company, 2020. (Ačkoli je o mladší generaci, autor často čerpá paralely s předchozími generacemi, včetně vztahu Alžběty a Margaret.)
Junor, Penny. The Firm: The Troubled Life of the House of Windsor. Hodder & Stoughton, 2005. (Analyzuje dynamiku uvnitř královské rodiny a tlaky, které na ni působí.)
Blair, Anne. Royal Sisters: Queen Elizabeth II and Princess Margaret. St. Martin's Griffin, 2005. (Specificky zaměřená na vztah obou sester a čerpá z mnoha zdrojů.)
Shawcross, William. Queen Elizabeth The Queen Mother. Knopf, 2009. (Zahrnuje bohaté detaily o dětství Alžběty a Margaret a jejich vztahu k matce.)
Brandreth, Gyles. Elizabeth: An Intimate Portrait. Michael Joseph, 2022. (Obsahuje osobní anekdoty a pohledy na vztah Alžběty s Margaret, částečně založené na osobních znalostech autora.)

Archivní materiály a rozhovory: Mnozí historici čerpají z veřejně dostupných deníků, dopisů, dokumentů a rozhovorů s lidmi z blízkého okolí rodiny (dvorními dámami, tajemníky, přáteli), které poskytují cenné a často „pikantní“ vhledy.