Článek
Nedávno proběhl Světový den obezity. Ten připadá vždy na 4. března a slouží k připomenutí si jejích zdravotních rizik a významu prevence. O jaká konkrétní rizika se však jedná?
Je známo, že nadváha či obezita mohou vést k celé řadě onemocnění. Nejspíše by vás napadlo, že půjde o vysoký krevní tlak, cukrovku 2. typu, kardiovaskulární onemocnění, jako je infarkt nebo mozková mrtvice, onemocnění žaludku či kloubů, dnu nebo steatózu (ztučnění) jater. Obézním lidem ale hrozí i syndrom spánkové apnoe, hormonální poruchy, refluxní choroba jícnu, a dokonce také zhoubné nádory, například rakovina prsu, tlustého střeva, ledvin a dělohy.
Možná si říkáte, že obezita se týká jen malé skupiny lidí, kteří zde žijí. Pravdou je, že v České republice se s obezitou potýká cca 22 % mužů a 25 % žen, s nadváhou pak více jak 50 % populace středního věku. Na druhou stranu zprávy o tom, že Češi mají být nejtlustším národem Evropy, jsou přitažené za vlasy. Podobný počet obézních lidí hlásí totiž rovněž Německo, Belgie nebo Litva, více než 30 % obézních lidí bychom dále našli na jihu Itálie a přes 40 % jich sídlí na Maltě.
A to není jediná lež, která je v souvislosti s obezitou rozšířená. Mýtů o obezitě se traduje hned několik. Některé z nich si nyní projdeme a uvedeme na pravou míru. Často například slýcháme, že obézní lidé si za to můžou sami, že jsou líní.
V souvislosti s tímto tvrzením lze odkázat na jednu studii, v níž po dobu 4 dnů měřili kroky osobám s různou hmotností. Sice se celkový počet kroků s nárůstem hmotnosti skutečně snižoval, nejednalo se však o tak markantní rozdíl, jak by se očekávalo, a to zvláště u žen. Mezi zdravě vážící a obézní ženou činil rozdíl v krocích jen zhruba 1000 kroků. Navíc je třeba brát v úvahu, že obézní lidé vynaloží při každém kroku více energie, tudíž se jejich celkový energetický příjem může lišit o to méně.
Obezita rovná se spokojenost. Opravdu?
V úvahu je nutné dále vzít, že některým může v pohybu bránit nějaké tělesné postižení nebo duševní nemoc. Tím se dostáváme k dalšímu bodu a to představě, že obezita se váže s větší spokojeností. Za tím zřejmě stojí středověká vyobrazení usmívajících se dobrosrdečných tlouštíků v protikladu s vyzáblými jedinci, kteří už na první pohled trpěli hladem, a o nějaké spokojenosti se nedalo mluvit. Ve skutečnosti jsou však obezita a deprese v těsném vztahu. Uvádí se, že s rostoucím BMI se zvyšuje i možnost výskytu deprese. Obezita v rámci rizikových faktorů deprese dokonce předčila zvyšující se věk.
Dalším mylným přesvědčením je, že se s tím nedá nic dělat, protože obezitu má daný jedinec po rodičích. Jistě, genetika hraje roli. Kromě ní ale záleží také na životním stylu dotyčného. Do jisté míry lze toto riziko odvrátit zdravým stravováním a vypěstováním si kladného vztahu k fyzické aktivitě. V souvislosti s obezitou se totiž často zmiňuje gen FTO, přičemž právě cvičení má snižovat náchylnost k obezitě u lidí s tímto genem.
Nemusí to zároveň znamenat, že každý den musíte ujít 10 000 kroků nebo se odrovnat v posilovně. Každému vyhovuje něco jiného, důležité je se pravidelně hýbat, nehledě na to jak. Pro někoho představuje to pravé jízda na kole nebo bruslení, jiný si bude libovat v procházkách. Pro koho není chůze kvůli problémům s klouby vhodná, může vsadit na plavání nebo zkusit nějaké cvičení ve vodě.
Méně jíst a více cvičit nelze aplikovat jako univerzální radu na hubnutí
Na druhou stranu by se nemělo slepě věřit prohlášení, že „obezitu způsobuje nedostatek fyzické aktivity a nezdravé stravování“. Příčina obezity bývá daleko složitější. Za obezitou se mohou schovávat jiné zdravotní potíže, mohou k ní přispívat například určité léky, jež jsou za nárůst hmotnosti odpovědné, chronická bolest, endokrinní disruptory, nedostatek spánku nebo stres. Z toho důvodu rada více se hýbat a méně jíst nemusí sedět každému.
Z jiného soudku, uvádí se, že kojení novorozeňat představuje účinnou metodu prevence obezity. Výrok o menší pravděpodobnosti obezity v dospělosti u dětí kojených mateřským mlékem schvalovala dokonce i Světová zdravotnická organizace. Nicméně nebyly předloženy přesvědčivé důkazy, které by toto vyjádření potvrzovaly. Ačkoli za jiných okolností kojení prospěšný vliv upřít nelze, obezita se k nim neřadí.
Jak se to má s dětskou obezitou?
Co se týče obezity u dětí, často se říká, že z toho vyrostou. Opak je však pravdou. Čím déle rodič nezasáhne, tím se prodlužuje doba, kdy tělo dítěte mohou zatěžovat rizikové faktory s obezitou spojené. Ve valné většině případů se pak obezita z dětství překlene i do dospělosti.
Převládá také názor, že obezitu by si měl každý vyřešit sám. Není tomu tak. Těžko byste někoho s rakovinou nebo astmatem nechali, aby se léčil sám. To samé platí v případě obezity. Rovněž se jedná o chronické onemocnění, při němž je nezbytné obrátit se o pomoc na lékaře. Ten může mimo jiné podchytit vážné zdravotní komplikace, jež by mohla obezita vyvolat.
Toto byly jen některé z mýtů, které v souvislosti s obezitou ve společnosti kolují. Sami byste nejspíš dokázali přidat nějaký další. Odhalovat je má svůj význam. Pomáhá se tím zmírnit sociální stigma, kterému musí obézní lidé čelit a kvůli němuž mohou lehce sklouznout k psychickým problémům.
