Článek
Hašto (2005) se opírá o empirické výzkumy, ze kterých vyplývá, že otec je pro dítě velmi důležitý, totéž vyplývá i z výzkumu Johna Bowlbyho, který prokázal, že většina dětí se už ve druhém roce života váže na více než jednu osobu, touto osobou bývá nejčastěji právě otec. Narušený vztah s otcem pak může vést k delikvenci jak u mládeže, tak u dospělých (Novák, 2013) a dodává fakt, že výskyt poruch chování je až jedenáctkrát vyšší u chlapců, kteří přišli o otcovskou morální autoritu.
Jak se chlapec učí být mužem
Potlačení identifikace s matkou je chlapcům usnadněno identifikací se vzorem otce. U dětí batolecího a později předškolního věku jsou to dle Janošové (2008, s. 102) častěji otcové, kdo klade ve výchově větší důraz na genderovou roli, otec je tedy prvním mužem, vůči němu se chlapec snaží prosadit svou mužnost a který hodnotí její projevy (Janošová, 2008, s. 111).
Otec učí svého syna zvládat emoce tím, jak se chová při hrách, nebo při společných činnostech, tuto strategii řešení problémů si chlapec přináší do sociálních situací v dospívání a dospělosti a dále také, jak předkládá Kindlon a Thompson (2011, s.127) chlapec sleduje způsob, jakým jeho otec řeší konflikt, jak spolupracuje, jak funguje jako partner v manželství a v rodině, ve společenství a v práci. S tím souhlasí také Ruppert (2010, s. 111) a říká, že synové se velmi silně orientují podle chování svých otců.
A dále i Yablonský (1990, s. 11) říká, že otcové jsou především vzory pro své syny v jejich budoucích společenských rolích. Stejným způsobem popisuje tento vztah mezi otci a syny Novák (2008, s.17) kdy popisuje, že otec by měl být vzorem imponující totožnosti a být tím s kým se může syn nejen srovnávat, ale zároveň se také inspirovat pro vlastní život. Chlapci v přítomnosti otce, který projevuje zájem nebo jiného kladného mužského vzoru jsou dle Zimbarda (2017, s. 56) otevřenější, vnímavější a více věří novým lidem kolem sebe.
Otec pomáhá synovi k psychologickému odpoutání od matky a bez jeho přítomnosti je pro syna mnohem těžší dosáhnout nezávislosti (Bakalář,2002, s. 132). Otcové jsou pro své syny obvykle nejbližším vzorem mužského chování vůči ženám. To, jakým způsobem otec projevuje náklonost, respekt a city matce se pro chlapce stává modelem partnerského vztahu, tento model si z velké míry nese do dospělosti a svého budoucího partnerského života. Nejen vztah otce a matky, ale také kvalita vztahu mezi matkou a synem je důležitá z hlediska jeho budoucího vztahu k ostatním ženám (Janošová, 2008, s. 182).
Když ve výchově chlapce chybí otec
Chybějícím rodičem je po rozvodu či rozchodu ve většině otec. Chlapci reagují na rozvod většinou negativněji než dívky, často je projevem problémové chování doma i ve škole, zvýšená agresivita a neposlušnost (Sekera, 2020, s.89). Časná ztráta otce syna traumatizuje a štěpí jeho duševní vývoj, tedy sám později nemůže být pro vlastního syna skutečně přítomný jako otec (Ruppert, 2010, s. 111).
Obecně jsou dle Zimbarda (2017, s. 186-187) snové bez otců zpravidla méně vyhranění v maskulinních zájmech, avšak velký vliv má postoj matky k projevům mužnosti a mužství, zdali jsou z její stany podporovány či potlačovány. Je nutno si uvést, že nepřítomnost otce v rodině není sama o sobě skutečností, která by nevyhnutelně vedla k potížím v osvojování rodové role dítěte, dle Zimbarda (2017, s. 188) jsou potřeba i další faktory. Avšak chlapci strádají, pokud jim v rodině chybí otec či jiná mužská autorita nebo vzor, a začnou je hledat jinde. Přičemž někteří mladíci je nacházejí v gangu, jiní je hledají v drogách, alkoholu nebo počítačových hrách (Zimbardo, 2017, s. 55).
Yablonsky (1995 s. 86) uzavírá následky chybějícího otce do tří okruhů. Prvním z nich je případ, kdy synům chybí silná otcovská postava a často tedy tuto roli přebírá on sám, Protože již mají tuto roli vyzkoušenou, stávají se zpravidla později silnými otci. Zadruhé synové milujících otců přijímají svou roli klidně a důstojně, otec jim byl pozitivním vzorem a sami se pozitivním vzorem stávají posléze pro své děti. A zatřetí u mnoha těch, kteří překračují zákon a nezvládli svou roli, patřili k těm, jimž v dětství otec chyběl.
Jelikož se jedná o citace a shrnutí z odborné literatury, nemohu zaměnit slovo „otec“, avšak při čtení si každý může vyměnit slovo „otec“ za slovíčko „táta“, jak totiž víme, otec může být kdokoli, ale táta je jen jeden.
Zdroje: veškeré citace a zdroje uvedeny v textu
