Nápomoc při rozhodování

V prvním díle jsme se věnovali plné moci, ve druhém pak následovalo zastupování členem rodiny. Oběma těmto dříve rozebíraným institutům je společné, že jeden člověk jedná jménem druhého. To znamená, že jeden člověk jedná, ale jeho jednání zavazuje někoho dalšího. V případě nápomoci při rozhodování to funguje odlišně.

Nápomoc při rozhodování byla do našeho právního řádu zařazena v rámci „nového občanského zákoníku“. Stalo se tak na základě mezinárodní Úmluvy o právech lidí se zdravotním postižením. Konkrétně zákonodárci vycházeli z ustanovení týkající se rovnosti před zákonem. To říká, že státy, které jsou smluvními stranami, se zavazují přijmout opatření, která umožní lidem se zdravotním postižením přístup k asistenci, kterou potřebují pro uplatnění své právní způsobilosti.

Nápomoc při rozhodování je způsob, jak nechat samostatně právně jednat člověka, který sice trpí duševní poruchou, ale zdaleka ne v takové míře, aby bylo nutné omezit jeho svéprávnost. Stranami nápomoci při rozhodování jsou podpůrce a podporovaný. Podstatou je, že podpůrce může být se souhlasem podporovaného přítomen na všech jeho právních jednáních a jeho úkolem na nich je pomoci podporovanému pochopit celou situaci a důsledky jednotlivých rozhodnutí a poskytnout mu radu. Podporovaný ovšem není povinen tuto radu poslechnout a už vůbec nedochází k tomu, že by podpůrce jednal jménem podporovaného.

Mnohdy se toto zcela přirozeně děje a není to upraveno žádnou smlouvou o nápomoci. Jsou ale situace u soudu, jednání s podomním obchodníkem na některých úřadech, kdy je lepší mít smlouvu o nápomoci u sebe a moci požadovat přítomnost podpůrce.

Smlouva o nápomoci je uzavřena dnem, kdy je schválena soudem. Musí obsahovat označení obou stran (podpůrce, podporovaný), hlavní část, kde se podpůrce zavazuje poskytovat informace a rady při uzavírání smluv a dalších právních jednáních. Dále musí obsahovat datum a podpis obou stran. Ve smlouvě má být rámcově vymezen okruh úkonů, na které se vztahuje. Je totiž možné, aby jeden podporovaný měl více podpůrců se zaměřením na různé oblasti. Soud o smlouvě rozhoduje usnesením, proti kterému je možné se v zákonné lhůtě odvolat. Jedná se o zvláštní soudní řízení, které je osvobozeno od soudních poplatků. Soud zejména zkoumá, zda je přítomna u podporovaného duševní porucha v jakém rozsahu.

Návrh smlouvy o nápomoci

Podpůrce nesmí jednat proti zájmu podporovaného, ani se na jeho úkor obohatit. Podporovaný je v tomto případě z hlediska práva slabší stranou, která je zákonem více chráněna.

Zánik smlouvy a tím i nápomoci je možný pouze na návrh, o kterém opět rozhoduje soud. Návrh na odvolání podpůrce může podat jak podpůrce sám, tak podporovaný.

Z našich zkušeností není tento institut v České republice zatím příliš rozšířen, neboť je ve spoustě případů možné, aby byl blízký člověk přítomen uzavírání smluv i bez smlouvy o nápomoci. Jedná se ale o jakousi jistotu, kterou lze argumentovat i třetí straně, pokud by nebyla ochotna přítomnost podpůrce akceptovat.

Tereza Brunerová, právnička a psycholožka

Svůj dotaz do poradny můžete poslat pomocí formuláře, nebo nám zavolat v uvedené hodiny poradenské linky.

www.neztratitsevestari.cz