Proč senioři odmítají odbornou pomoc?

Nastává tak situace, kdy pečující už má za to, že senior by potřeboval odbornou pomoc nebo je potřeba časově doplnit pomoc rodinného pečujícího, ale senior sám to tak buď ještě nevidí, nebo má z přijetí takové pomoci z různých důvodů strach.

V tomto článku odhalíme některé z důvodů, které mohou za odmítáním stát, a zároveň se pokusíme přijít na to, jak s těmito strachy pracovat tak, aby se povedlo je překonat a senior tak mohl v klidu využít služeb a pomoci, která může zlepšit kvalitu jeho života.

Důvod, se kterým se ve své praxi potkávám nejčastěji je strach pustit si někoho cizího domů. Nedůvěra v „pomocníka“, který přichází zvenčí, kterého neznám. Z mého pohledu jde o snadno pochopitelný důvod, tím spíš, že se v posledních letech čím dál častěji mluví o tzv. šmejdech a dalších podvodnících, kteří využívají důvěřivost seniorů. Pochopit, proč nevěříme cizím lidem je pro většinu z nás snadné, složitější ale bývá tuto nedůvěru odstranit. Přesto v mnoha případech ve chvíli, kdy se podaří dojednat první návštěvu osobního asistenta/ky či pečovatele/ky, tato nedůvěra zmizí.

Zkusme začít tím, že vyjádříme pochopení seniorova strachu. „Rozumím tomu, že se bojíš, všude slyšíš, jak máš být obezřetný ohledně neznámých lidí. Možná bych taky byla nervózní. Co by ti pomohlo tu nervozitu překonat?“ Možná senior sám ví, co by potřeboval a přijde s konkrétními návrhy. Pokud ne, můžeme zkusit navrhnout postup my. Vybereme poskytovatele spolu, prohlédneme si spolu jejich stránky, pouze těch, kteří jsou v registru poskytovatelů sociálních služeb. Zavoláme na některou linku pro seniory či zajdeme do poradny a poprosíme o ověřené tipy. Zjistěte, jak přesně poskytování dané služby probíhá, ať můžete službu představit svému blízkému a společně projít scénář setkání třeba s osobním asistentem.

Ve chvíli, kdy máme vybráno a podaří se nám službu zajistit, domluvíme se s poskytovatelem zda bude jeden asistent/pečovatel nebo se budou střídat dva. Pak obvykle následuje schůzka (nebo si o ni řekněte) nejen se zástupcem poskytovatele služby, ale i přímo s pracovníky, kteří budou k seniorovi docházet. Buďte u této schůzky taky. A podruhé můžete být přítomni na začátku, až osobní asistent přijde a přijít před koncem služby, aby senior měl jistotu, že nebude na celý proces sám.

Vezměte celý proces jako zkoušku, netlačte hned na to, aby byla služba od začátku poskytována v úplném rozsahu (pokud je to možné). Dopřejme svým blízkým čas zkusit si na novou situaci zvyknout. Připravme se na to, že celý proces může chvíli trvat a všechno nemusí napoprvé „klapnout“. Už to, že to váš blízký zkusí je pro něj velký krok, který ho stojí spoustu energie a často je i emočně velmi náročný.

Druhým nejčastějším důvodem, proč senior nechce pomoc zvenčí je pocit zahanbení. Senior se zkrátka stydí za to, že potřebuje pomoc. Pro velkou část lidí je po celý život těžké říct si o pomoc, i když se jedná o pomoc přechodného rázu. Nyní si představme situaci, kdy senior obvykle vyhlídku na zlepšení situace, a tedy snížení potřeby pomoci zvenčí nemá. Vyrovnat se s tím, že už nezvládnu všechno, co dřív není lehké, každý na to potřebuje různě dlouhý čas a někdo se s tím vnitřně nesmíří nikdy.

Záleží velmi na tom, jakou pomoc senior potřebuje. Pokud se jedná o praktickou starost o domácnost, lze ukázat, že i my si necháváme pomoc – někdo má paní na úklid, jiný si objedná oběd či večeři nebo se dopraví na místo určení taxíkem. Je to něco, co nám může usnadnit život a pomoci nám mít energii na věci, které více potřebujeme či chceme dělat. V případě seniorů to může být třeba i potřebné rehabilitační cvičení, které je pak naopak udrží déle v takovém stavu soběstačnosti, v jakém jsou.

Obtížnější to bývá, pokud senior potřebuje pomoci s něčím, co více zasahuje do jeho osobní až intimní zóny. Mám na mysli například pomoc s osobní hygienou. Tam je pro mnoho lidí hranice, za kterou se jim jen těžko pouští kdokoliv další. Zde je za mě možné argumentovat tím, že daný člověk je profesionál. Je to podobné situaci, kdy si musíte odložit u doktora, aby vás mohl vyšetřit. Není to příjemné, ale lidé s tím obvykle nemají takový problém. U pečovatele, který pomáhá s osobní hygienou je to podobné. Paralela s lékařem je pro mnoho lidí dobře uchopitelná.

U pomoci týkající se osobní hygieny nebo chystání ke spánku, zkrátka ta, která je pro mě osobní až intimní, ještě doporučuji domluvit se seniorem pečovatele, jakého pohlaví by preferoval a pokusit se s poskytovatelem domluvit, zda je možné tomuto přání vyhovět.

V neposlední řadě je třeba jako důvod odmítání péče vzít v úvahu i finanční stránku věci. Pro některé seniory může být taková péče příliš nákladná. V tu chvíli je na místě v klidu si sednout, spočítat náklady ideální péče a podívat se na to, zda má senior vyřízeny příspěvky, na které má ve své situaci nárok, a zároveň zda je třeba pro rodinu možné složit se na několik hodin asistence navíc.

Jestli ani tak není možné na ideální péči dosáhnout, doporučuji navštívit některou poradnu pro seniory a podívat se s odborníky na to, co je péče nutná a jak by jí šlo co nejlépe poskládat, aby vyšla co nejlevněji a senior si ji mohl dovolit.

Základem řešení i tohoto problému je komunikace. Ptát se a zjišťovat proč. Proč senior nechce péči zvenčí. Má strach? Z čeho? Když se nám to podaří zjistit, máme na půl vyhráno. Pak je potřeba obrátit se na druhou stranu a mapovat, co by mu pomohlo situaci lépe zvládnout? Chce o ni vědět víc nebo naplánovat podrobně jednotlivé kroky? Co by potřeboval, aby mohl takovou pomoc přijmout? Nezlehčování strachu našich blízkých a náš zájem pomoc jim ho překonat je cestou k tomu, aby se jim podařilo je překonat a mohli pomoc zvenčí, kterou potřebují a zkvalitní jejich život, přijmout.

Tereza Brunerová, psycholožka a právnička

Svůj dotaz do poradny můžete poslat pomocí formuláře, nebo nám zavolat v uvedené hodiny poradenské linky.

www.neztratitsevestari.cz

Neztratit se ve stáří na Facebooku

K přečtení doporučujeme také článek Na péči doma jsou pečující často sami. Proč tomu tak je?