Článek
Malé i velké vzpomínky spoluutváří naši identitu, jsou součástí toho, kým jsme. Mají schopnost přenést nás zpátky na místa a do situací, kdy jsme se cítili šťastní. A mohou nám pomoci také při péči o blízké, kteří trpí demencí.
Reminiscenční terapie je vlastně terapie vzpomínkami. Vychází z toho, že osobní vzpomínky a dovednosti jsou uloženy v dlouhodobé paměti a zůstávají uchovány i při onemocnění demencí delší dobu. Každý člověk má přirozenou potřebu vzpomínat. Vzpomínání nám pomáhá bilancovat, přináší s sebou celou škálu emocí, může nám pomoci být součástí skupiny díky společné minulosti. Zároveň odhalí i to, co nebylo příjemné nebo co ještě nemáme zpracované. U lidí, kteří trpí demencí pak vzpomínání pomáhá udržovat paměťové dráhy, které v důsledku nemoci ubývají.
Uklidnění a ukotvení
Pro lidi trpící demencí, kteří se od stanovení diagnózy potýkají s pocitem selhání, neschopnosti, protože se jim postupně méně a méně daří orientovat se v okolním světě, učit se novým věcem či si pamatovat čím momentálně žije svět, je vzpomínání uklidněním a ukotvením. Nikdo nehodnotí, zda mají dostatek vzpomínek a pamatují si všechno, co by měli. Každému z nás zůstávají v paměti jiné vzpomínky. Zažijí tak tolik potřebný pocit úspěchu, uvidí, co všechno, se jim v životě podařilo, jak naplněný život měli a pomůže jim to ukotvit se v rozbouřených vodách nemoci, která je neustále znejišťuje.
Terapeutickým momentem reminiscenční terapie je právě navození pohody, radosti a ale i kognitivní stimulace. Je nicméně potřeba počítat i s tím, že v průběhu terapie se mohou vynořit těžké vzpomínky, se kterými bude potřeba dál pracovat.
Reminiscence neprobíhá pouze narativní formou (vyprávěním), ale často zapojujeme činnosti, které lidi provázely jejich životem. V rámci skupinových aktivit je tak možné například péct, někdo chodí na ryby, jinde se pouští filmy nebo se pořádají taneční čaje. Náplň setkání se bude měnit do budoucna podle toho, co je typické pro aktuální generaci seniorů. Vždy jde o aktivity, kterým se věnovali především v dětství a mládí. Vzpomínky na ně zůstávají uchovány nejdéle.
Pracovat se vzpomínkami můžete se svým blízkým i doma
Není nutně potřeba navštěvovat specializované skupiny. V takovém případě bych se snažila cílit na příjemné vzpomínky, plné pocitu bezpečí. Můžete si společně pouštět hudbu, kterou blízký poslouchal jako mladý, podívat se na filmy, které se promítaly. Pokud je váš blízký mobilní, vezměte ho na procházku na místa, která z dětství zná. Pečte spolu koláč podle jeho receptů, čtěte společně knihy. Využívejte všechny smysly. Je známo, že vůně a zvuky jsou často silnějšími spouštěči vzpomínek než vyprávění. Buďte se svým blízkým při vzpomínání.
A dalším typem může být například společné vytvoření kufříku či krabice vzpomínek. Dopis od první lásky, náhrdelník po mamince, deník, který si psal, první boty dětí, usušená myrtha ze svatby, časopis z mládí, lístky do kina. Většina z nás má pár věcí, které nám připomínají důležité okamžiky a kterých se nedokážeme vzdát. Teď je můžete společně využít, připravte spolu se svým blízkým kufřík vzpomínek naplněný těmito předměty. Kdykoliv ho vytáhne bude se moci přenést do doby, na místa a k lidem, a naplní ho to radostí. Může mu pomoci uklidnit se ve chvílích rozrušení způsobených například nemocí.
Vzpomínky jsou důležité pro každého z nás a ještě o něco víc pro ty, kteří si ty nové už nemohou vytvořit.
Tereza Brunerová, psycholožka a právnička
Zdroje:
K přečtení doporučujeme také článek Jak na trénink paměti?
Potřebujete s něčím poradit?
Svůj dotaz do poradny můžete poslat pomocí formuláře, nebo nám zavolat v uvedené hodiny poradenské linky.
