Týká se syndrom vyhoření i rodinných pečujících?

„Poslední dobou se mi nic nechce.“

„Je toho tolik, jsem tak unavený, že nemám sílu si ani otevřít noviny.“

„Máma byla vždycky veselá, ale poslední dobou ji ta péče o babičku asi tolik vyčerpává, že se sotva zasměje.“

Ve výzkumech se ukazuje, že mezi lidmi, kteří pečují o svého blízkého, je až o 20 % vyšší výskyt psychických problémů než ve srovnatelné skupině nepečujících. Není proto divu, že se odborníci začali zabývat fenoménem syndromu vyhoření u neformálních pečujících.

A co to vlastně je syndrom vyhoření, jak ho poznám, a hlavně co můžu dělat, aby se mě netýkal, nebo pokud se mě už týká. Na to se pokusíme odpovědět v rámci tohoto článku.

Syndrom vyhoření je ve své podstatě odpověď našeho organismu na chronické stresory z pracovního prostředí (v našem případě z péče). Rizikovou situací pro jeho vznik je dlouhodobá nerovnováha mezi vydaným úsilím a přijatou pozitivní odezvou.

Péče o blízkého člověka je zásadní životní změnou, která s sebou přináší tělesné i psychické vyčerpání a dlouhodobou zátěž. V průzkumu mezi neformálními pečujícími, který byl proveden v rámci projektu Neztratit se ve stáří, se ukázalo, že 51 % pečujících se staralo déle než 3 roky a 73 % pečovalo o blízké 24 hodin 7 dní v týdnu a o péči se s nikým nedělili.

Lidé, kteří trpí syndromem vyhoření, mají potíže vykonávat každodenní povinnosti, jsou frustrovaní, prožívají pocit beznaděje a emoční vyčerpání. Mohou se u nich projevovat poruchy soustředění a paměti. Přestávají vidět smysluplnost své práce, jejich pracovní výkonnost klesá a objevuje se ve velké míře cynismus. Ve zdravotní rovině se u nich setkáváme především s depresemi, úzkostmi a chronickou únavou, se srdečními onemocněními, vysokým tlakem, onemocněním trávicí soustavy a vyšší tendenci k užívání návykových látek.

Syndrom vyhoření je až vyvrcholením celého procesu. Do péče se obvykle lidé vrhají plní ideálů a nadšení, toto období pak může být vystřídáno stagnací, kdy se začnou objevovat problémy a často až frustrací z nemožnosti jejich řešení. Po určité době se dostaví apatie, kdy je pečující bez elánu a omezí se pouze na to nejnutnější. Posledním stádiem je pak samotný syndrom vyhoření, což je stav naprostého vyčerpání pečujícího. Ale nemusí to tak být.

Naprosto základním preventivním faktorem je sociální opora. Tím myslím vztahy a vazby s okolím, možnost péči rozložit v rámci rodiny, zahrnout přátele, sousedy, komunitu i profesionální poskytovatele služeb. Není snadné se v celé spleti systému zorientovat, proto může být užitečné spojit se pro tento krok s profesionály, kteří vám pomohou nastavit péči o vašeho blízkého tak, aby byla udržitelná nejen pro něj, ale i pro vás. Pečovat o svého blízkého, postarat se o něj neznamená obětovat mu všechen svůj čas.

Aby se vám syndrom vyhoření vyhnul, musíte se o sebe starat, dopřát si, pokud možno dostatek spánku, pohybu, zdravou stravu a prostor pro svou relaxaci a zazdrojování se. Což je vlastně synonymum pro to, dopřát si čas na sebe, své kamarády a koníčky. V našem průzkumu, který jsem zmínila výše, se mimo jiné ukázalo, že 38 % námi oslovených pečujících se během péče muselo vzdát svých koníčků, svého volného času a kontaktu s přáteli. Přitom právě sociální izolace je jedním z významných faktorů podporujících vznik syndromu vyhoření. Při péči o blízkého to funguje podobně jako v letadle, nejprve musíte kyslíkovou masku nasadit sobě, až pak se můžete začít starat o ostatní.

Existuje několik různých dotazníků, které pomáhají s diagnostikou syndromu vyhoření. Jde o škály, ve kterých odpovídáte na otázky týkající se vás a vašich pocitů, do jaké míry platí, že. Není ale potřeba dělat si doma takové testy. Pokud se cítíte vyčerpaní, máte dojem, že vaše únava nekoresponduje se zátěží, kterou máte, nebo pokud máte problém se uvolnit, jak psychicky, tak fyzicky, věci, které vám dřív dávaly smysl, vám najednou přijdou zbytečné a nemáte chuť věnovat se činnostem, které vás vždy bavily, je načase vyhledat pomoc.

Jako první krok se můžete obrátit na telefonickou poradenskou linku. Ta vám může nabídnout nejen kontakty na odborníky v okolí, kteří mohou pomoci jak vám, tak i s nastavením péče o vašeho blízkého a její realizací, ale zároveň i prostor pro sdílení a podporu v náročné situaci.

Neváhejte využít naši telefonní poradenskou linku 777 718 465 v následujících časech:

Pokud se u vás již syndrom vyhoření projevuje, dopřejte si pauzu. I ten nejkratší odpočinek, kdy vás na pár hodin zastoupí někdo z rodiny, vám pomůže. A plánujte, řekněte si o pomoc a naplánujte péči, která bude rozložena mezi více lidí a poskytovatelů služeb. A nezapomeňte na svá očekávání.

Často nemůžeme mávnutím kouzelného proutku ze dne na den změnit těžkou situaci, ve které se nacházíme, ale vždy můžeme pracovat se svými očekáváními. Proto nečekejte, že budete superman. Nejste a nikdo není, říct si o pomoc není slabost, ale normalita a často spíš hrdinství. Nechte si poradit a pomoc, zkrátka na to nebuďte sami.

Tereza Brunerová, psycholožka a právnička

Svůj dotaz do poradny můžete poslat pomocí formuláře, nebo nám zavolat v uvedené hodiny poradenské linky.

www.neztratitsevestari.cz

Neztratit se ve stáří na Facebooku