Článek
Halloween byl dlouho svátek, který mi, upřímně řečeno, lezl na nervy.
Něco divného, cizorodého, co mi prostě nesedlo.
Vyrostla jsem na českých dušičkách a na českých strašidlech — na vodnících, hejkalech, bludičkách, divoženkách, bezhlavých rytířích, Bílých paních, bubácích, čertech, ježibabách a samozřejmě na čarodějnicích.
Jenže ty naše čarodějnice nebyly žádné elegantní studentky z Bradavic. Neměly černé špičaté klobouky a kočka nebyla jejich neodmyslitelným pobočníkem.
Já vyrostla na Saxaně z Dívky na koštěti, na Malé čarodějnici, Bludimíře z Kouzelného měšce, lehce potrhlé čarodějnici z Princezny ze mlejna či na čarodějnici z Arabely.
A to je tak trochu jiné kafe. Místo černého klobouku rozcuch, místo černých šatů nebo studentské uniformy staré hadry — a místo koček spíš myši, pavouci, havrani nebo hadi.
Místo uniformity pestrost. Každá ta čarodějnice byla trochu jiná, něčím výjimečná.
Některé se svým pojetím klasickému obrazu čarodějnice dokonce naprosto vymykaly. Tetička Okulárová z pohádky O nejchytřejší princezně nosila pestrobarevné oblečení a byla moudrá a hodná. Čarodějnice z pohádky Kouzelný bolehoj byla zase vzhledem typickou vesnickou ženou a spíš než čarodějnici připomínala kořenářku. A čarodějnice z Princezny Jasněnky a létajícího ševce naopak prosluly svou — na české poměry neobvyklou — děsivostí.
Takhle nějak vypadala strašidla mého dětství. Spíš mírně potrhlá než děsivá. Někdy dokonce milá a hodná.
Takže když k nám dorazily ty uhlazené americké čarodějnice, upíři, zombíci a další potvory, přišlo mi to celé… no, takové sterilní. A navíc – všechno stejné. Každý rok ty samé masky, ta samá výzdoba, všechno kupované, všechno na jedno brdo. Komerce hadr.
A já si říkala: kde je ta fantazie, co bývala?
Kde jsou ty časy, kdy jsme si masky dělali sami z prostěradla, roztrhaného trička a temperky?
Halloween u nás se mi prostě nezdál.
Žádné „trick or treat“, jen přehlídka plastových příšer a dýní z Tesca.
Navíc, v porovnání s našimi českými strašidly, mi ta hallowenská přišla poněkud taková strašidelná. Říkala jsem si: „Je tohle vůbec pro děti?“ Upíři, zombíci, kostlivci či Frankensteinovy příšery. To vše jsem měla spojené se zábavou pro dospělé. K dětem mi to nějak nesedlo. Bylo to takové příliš děsivé. A vlastně pro mne i neznámé.
Pojetí Halloweenu, o které jsem nestála.
Jenže potom přišly na svět naše děti. A s nimi i ta nevyhnutelná vlna nadšení pro všechno, co svítí, bliká a vydává divné zvuky. Děti milují dýně, svíčky, světýlka a tajemno. A Halloween je pro ně už úplně normální součást roku – žádný cizí import.
Zatímco já jsem ještě nostalgicky vzpomínala na čertovy řetězy a hejkalovo houkání z lesa, ony už dávno řešily, jestli bude jejich maska víc zombie, nebo víc Frankenstein.
Vyrostly totiž, mimo jiné, na Superpříšerkách.
Takže jsem pochopila, že se Halloweenu prostě nevyhnu. A tak jsem ho nakonec vzala na milost. Po svém.
Takovou halloweenskou výstavku si v pokojíčku vytvořila dcera.
Zjistila jsem, že se dá využít přesně v tom, co mě baví – vyrábění, učení a strašení.
Všechny ty „blemcavé“ a „slizké“ věci, které by jindy působily nechutně, jsou najednou naprosto v pořádku. A chemické pokusy? Ty se na Halloween hodí úplně dokonale! Stačí přidat trochu barev, trochu „kouře“, pár výkřiků nadšení – a děti se učí, aniž by o tom vůbec věděly.
Děti milují tvoření ze dřeva. Ve sklepě si postupně zařizují svou dílničku a ateliér. Takovou rodinku strašidel vyrobila pod tatínkovým dohledem naše pětiletá dcera.
Řezání ze dřeva je prostě prý děsná zábava. A výroba strašidýlek také.
Vlastnoručně vyrobený pavouk prostě nemůže chybět! Pavouci jsou přece nej.
Nejen ze dřeva lze tvořit. Použít lze i starou sklenici, tričko a sádru.
Vloni jsem dokonce pomáhala s organizací halloweenské akce a letos se těším znovu.
Na strašidla, na bublající kotlíky, na slizké úkoly, na dětský smích i na ten bezpečný, domácí hnus.
A tak jsem si nakonec na tom Halloweenu našla i já to své. Dneska už ho mám ráda – ale ne kvůli maskám z obchodu. Kvůli tomu, že dává prostor fantazii, tvoření a dětskému nadšení. A trochu i té dospělé „vědecké čarodějnici“ ve mně. 🧪✨
Hit minulého Halloweenu, zvracející příšerky. Trocha sody, trocha octa, potravinářské barvivo, rulička od toaletního papíru, řezáček a zábava plná nechutností může začít!
Věděli jste, že balonek lze nafouknout tím, že do něj plácnete? Stačí jen ten správný lektvar a to správné zaklínadlo. A balonek se sám nafoukne.
