Článek
Když se v nizozemském městě Roosendaal zákaznice vyprázdnila do kbelíku přímo u pokladny, obletěla zpráva sociální sítě a zpravodajství jako „bizarní historka“. Diskuse pod články se nesly v duchu: „No jo, když musíš, tak musíš,“ případně „jen to neměla vylít“. Jako by šlo o trochu trapnou historku k pobavení.
Jenže tohle není vtipná historka. To je agrese. A právě to, že ji veřejnost bagatelizuje, je na celé události to nejděsivější.
Zoufalství vs demonstrace
Ano, lidské tělo má své limity. Potřebu známe všichni. Jenže v tomto případě nešlo o „nehodu za rohem“, ale o vědomý akt. Žena si vzala kbelík z regálu, postavila se u pokladny a předvedla demonstraci. A aby nebylo pochyb, obsah pak vylila přímo pod pult.
To už není o močovém měchýři. To je jasné sdělení: „Když vy na mě, já na vás.“ Je to agrese, která má potrestat, ponížit a ukázat moc.
Proč není dobré to přejít
Když se agrese tváří vtipně nebo trapně, má veřejnost tendenci mávnout rukou. Jenže tolerance znamená normalizaci. Dnes je to kbelík u pokladny, zítra láhev hozená po prodavačce, pozítří facka. Agrese se musí zastavit hned, jinak se jen posouvají hranice toho, co považujeme za přijatelné.
Společenský signál
Zaměstnanci prodejny byli poníženi. Ostatní zákazníci dostali vzkaz: „Když máš pocit, že máš pravdu, můžeš udělat cokoli.“
A komentáře pod článkem, které ženu omlouvají, ukazují ještě jeden nebezpečný trend: místo toho, abychom jasně řekli, že agrese je nepřijatelná, raději se jí zasmějeme.
Pointa
Není to historka do koktejlové rubriky. Je to ukázka toho, jak snadno omlouváme násilné chování, když nevypadá dostatečně hrozivě. Jenže agrese je agrese — a jakmile ji jednou přijmeme jako „vlastně pochopitelnou“, nemůžeme se divit, že násilí kolem nás narůstá.
Zdroj: https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-zakaznice-nesmela-v-prodejne-na-toaletu-tak-to-vyresila-primo-u-pokladny-40541013#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=5&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
