Článek
Dopis místo vysvědčení
A je to tady. Pět měsíců uplynulo jako voda a dnes syn přinese ze školy domů své první vysvědčení. Má to ale háček. V jeho škole se neznámkuje. A místo známek děti na vysvědčení dostávají slovní hodnocení.
Vysvětlit to synovi bylo snadné. Byť mnozí dospělí tvrdí, že děti se těší do školy na jedničky a bez známek budou smutní, náš syn to přijal kladně. Věděl o tom už před nástupem do školy. A mít místo vysvědčení se známkami „dopis“ ho nadchlo. Dopisy totiž dostává moc rád.
A že ve škole nedostává známky? To mu nevadí. Vlastně ani moc nechápe, proč by je dostávat měl. A celému tomu systému se známkami vlastně moc nerozumí.
Trojka je blbost, trojka nedává vůbec žádný smysl
To jsem ostatně mohla vidět, když se rozhodl, že si doma zahrajeme na tu školu, kde se dávají známky. On bude učitel a já žák. Připravil mi test, já ho vyplnila a dostala jsem 15 s hvězdičkou a mínusem. Ptala jsem se, co ta známka vlastně znamená, že takovou neznám.
„No, že jsi měla něco správně a něco špatně.“
„Takže je to vlastně taková trojka,“ konstatovala jsem.
„Ne mami, není to trojka. Trojka je blbost, trojka nedává vůbec žádný smysl.“
„Aha, a jaký je tedy rozdíl mezi 15 s hvězdičkou a mínusem a trojkou?“ zeptala jsem se.
„A jak chceš z trojky poznat, že jsi měla dva příklady vypočítané správně a dva špatně? Tady to jasně vidíš přece, máš jedničku za správně vypočítaný příklad, hvězdičku za správně vypočítaný příklad a pětku a mínus za špatně vypočítané příklady.“
„A proč mám za správně vypočítaný příklad jednou jedničku a jednou hvězdičku a za špatně vypočítaný příklad jednou pětku a jednou mínus?“ zeptala jsem se nechápavě.
„Přijde mi to tak přehlednější a hezčí.“
Když známka nic neříká
Z toho je, myslím, zcela evidentní, že si zvykl na co nejvíce objektivní popis výsledku. Bez hodnocení, bez škatulek. Prostě jen tohle máš dobře, tohle ne. Žádné hodnocení, zda je něco ještě na jedničku, za kolik chyb je už dvojka, za kolik trojka a za kolik čtyřka a pětka. Jen prostý popis situace. A jeho kombinace známek a znamének krásně ilustruje to, že je každý jedinec jiný. A každý potřebuje ten svůj styl, jak s ním komunikovat o výsledcích práce. Jen je to v jeho případě ve zjednodušené a značně symbolické rovině.
Syn tedy systém na své škole přijal hladce. Kdo s tím ale má stále často problém, jsou dospělí. Hlavně dospělí, kterých se to vlastně ani netýká.
Problém nemají děti, ale dospělí
Příbuzní, kteří ač byli opakovaně poučeni o tom, že na synově škole se známky nedávají, se ho při každé návštěvě ptají, kolik už má jedniček a zda dostal už taky nějakou pětku. Nebo lidé, kteří když to zaslechnou, musí za každou cenu protáčet panenky a nechápavě se ptát, jak můžu vědět, jak na tom syn ve škole tedy je. Nakolik zvládá látku.
Snažím se to vysvětlovat, ale obvykle to skončí na představě, že přece nemůžu vědět, jak na tom syn je, když nemám to porovnání s ostatními dětmi. No, můžu. Vidím, co syn umí. A můžu se podívat, co mají děti dle RVP (Rámcový vzdělávací plán, dříve osnovy) umět. A porovnat si to. Žádný problém.
Co opravdu moc nevím, je to, jak je na tom v porovnání s dalšími dětmi ve třídě. Jenže je to vůbec důležité? Mě zajímá můj syn. Ne Terezka, Anička nebo Adámek. Zajímá mě, co se naučil náš syn, co zvládá a co nezvládá.
A na vysvědčení jsem zvědavá i tak. Zajímá mě, co se z něj dozvím. I jakým způsobem zde učitelé slovní hodnocení pojímají. Tak už se těším, s čím syn ze školy přijde. A jsem zvědavá, zda z něj bude mít radost, nebo mu to bude tak trochu putna. Uvidíme.
Jen jim to překládám
Už teď si jsem ale jistá, že mě čeká spousta dotazů příbuzných a známých na synovo vysvědčení. Možná to tentokrát vzdám a nic vysvětlovat nebudu. Možná po vzoru syna řeknu, že měl jedničky. Toho totiž to vysvětlování přestalo bavit, a tak lidem odpovídá, že má spoustu jedniček. A ke mně pak nenápadně dodává:
„Mám spoustu věcí správně, mít věci správně a dostávat jedničky je vlastně to samé. Jen jim to překládám tak, aby tomu rozuměli, když to pořád nechápou.“
A vlastně má asi pravdu. Možná není potřeba to neustále vysvětlovat. Možná je lepší to přeložit do slov, kterým rozumí. I když já si na rozdíl od syna těmi jedničkami nejsem zase až tak jistá – snad po přidání i pár pětek a mínusů a samozřejmě hvězdiček 😀.
#vysvědčení #školství #slovníhodnocení #rodičovství #děti
