Článek
Mluva dnešních pubertálních dětí je strašná
Ne že by byl synovec, říkejme mu v tomto textu třeba Alex, nějak extrémně zlobivé nebo dokonce zlé dítě. To spíš naopak. K našim dětem se chová moc hezky a i přes věkový rozdíl si spolu vyhrají. Když je s námi, tak nám několikrát denně řekne, že nás má rád, pořád za něco děkuje a neustále se ubezpečuje, jestli nám nevadí a jestli je hodný.
A když s ním jdeme na nákup, paní prodavačky šokuje tím, že jim přeje krásný zbytek dne. V tomhle směru je to prostě zlaté dítě! A člověk mu za to odpustí i určitou divokost, vždyť za ni ani nemůže, holt se takový narodil. A s věkem se, naštěstí, zklidňuje.
Alex mluvil a mluvil a mluvil, o čem to ale mluvil, to opravdu netuším - většinou jsem mu rozuměla jen sprostá slova
Z čeho však šílím, tak to je jeho mluva a jeho zájmy. Přestože Alex na dovolené neustále něco říkal a evidentně si chtěl s námi povídat, naše rozhovory byly krátké až úsečné. Ne že bychom s manželem o rozhovor s ním nestáli, ale vůbec jsme mu nerozuměli.
Neznali jsme slova, která používal, nerozuměli jsme tématům, o kterých mluvil, nechápali jsme memy, které nám ukazoval, nerozuměli jsme vtipům, které nám vyprávěl, nechápali jsme problémy, které řešil.
Netuším, jak manžel, ale já jsem si připadala, jak kdybychom byli s Alexem z úplně jiného světa a jako by každý z nás mluvil úplně jiným jazykem. A snad poprvé v životě jsem si připadala vážně děsně stará!
Nevím, jestli jsou dneska „puboši“ tak jiní, nebo jestli jsem jen tak strašně během posledních pár let zestárla, ale faktem je to, že zatímco ještě pár let zpět jsem si s puberťáky docela rozuměla, ráda s nimi trávila čas a dost se s nimi nasmála, nyní je nějak nechápu a mám strašnou chuť jim dát přednášku o tom, jak by měli správně mluvit, co by je mělo bavit, jak by měli trávit svůj volný čas, o co by se měli zajímat, jak by se měli tvářit, jak oblékat a jak by k nám dospělým měli mít respekt a bát se nás. A přednášku o tom, jak my jsme byli také v pubertě, dělali jsme blbosti, ale takoví jako jsou oni, jsme teda nebyli.
Ten puberťácký slovník mě opravdu neskutečně vytáčí. Taky jsme v pubertě měli nějaká ta svá slovíčka, ale kdybyste poslouchali naše rozhovory, tak byste nám rozuměli. Také jsme mluvili sprostě, ale vážně ne tolik jako dnešní generace puberťáků.
To mne možná u Alexe štvalo ze všeho nejvíc, to, jak mluvil sprostě, byť ty sprosťárny kolikrát byly to jediné, čemu jsem v tom, co říkal, rozuměla. Nejednalo se nějaké sem tam „ty vago“ ve sprostějším vydání, jako tomu bylo u nás. Alex říkal vulgárně v zásadě vše, co šlo vulgárně říct. A k tomu vyprávěl spoustu vulgárních vtipů, obvykle s nějakou sexuální tématikou. Do jaké míry jim rozuměl, to si raději netroufám odhadnout. A rozhodně to ani nehodlám zkoumat, po vzoru pštrosa strčím hezky hlavu do písku a budu si namlouvat, že mu ke vtipnosti stačí jen to, že tam jsou sprostá slova a že tuší, že se vtip nějak týká sexu.
Ve třídě prý takhle mluví všichni. Kdyby mluvil jinak, byl by outsider
Co jsem ale zkoumala, je to, proč Alex mluví pořád tak strašně moc sprostě. Odpověď byla jednoduchá, protože takhle přece mluví ve třídě všichni!
Možná si teď říkáte, že Alex chodí do školy uprostřed nějakého problémové sídliště nebo do školy v nějaké vyloučené lokalitě. Ale tak to není.
Alex chodí do jedné z těch lepších škol mezi těmi, co jsou ve městě. Do jedné z těch škol, kam chodí převážně děti z lépe situovaných rodin. A dokonce chodí i do jedné z výběrových tříd. Většina jeho spolužáků kromě běžné školy bere i hodiny v ZUŠ a navštěvují i další kroužky. Je to třída, kde se obětí šikany (ostrakismu) stávají nejen děti, které nemají dostatečně dobrý mobil, ale i děti, které dostatečně nenavštěvují různé kulturní akce, nejezdí na dostatečně zajímavé dovolené či nedochází na ty správné kroužky. Člověk by tedy alespoň zde čekal, že v těch vulgárních výrazech budou děti umírněnější, když většina z nich pochází zřejmě z kulturně orientovaných rodin. Toto očekávání se však ukázalo jako marné. I když, kdo ví, možná je to jinde ještě horší.
Ještě nedávno byl Alex malý chlapec a teď už s ním mlátí puberta!
Že s námi na dovolenou místo toho malého roztomilého chlapečka, kterým Alex ještě nedávno byl, jede kus puberťáka, bylo zjevné již od okamžiku, kdy si Alex sedl do auta. Místo toho malého chlapce nastoupil do auta kluk celý oblečený v černém vytahaném oblečení a s vlasy dlouhými k ramenům, pečlivě učesanými a naaranžovanými tak, aby mu zakrývaly půlku obličeje včetně jednoho oka. Nezbytným doplňkem k oděvu byl samozřejmě mobil v rukou a sluchátka v uších.
Hned po pozdravu bylo nutné nám vysvětlit význam jeho outfitu. Moc jsem z toho nepochopila, můžu říct jen to, že děti v jeho věku nosí oblečení podle nějakých skupin, do kterých patří. K té jeho skupině patří černé a vytahané oblečení. Samozřejmě ne úplně černé, ale takové to sepraně černé. To oblečení musí vypadat použitě, poničeně. Naproti tomu ty díry na kolenou džínů prý nebyl záměr, ty tam má, protože upadl, ale je rozhodně proti kupování džínů s dírami a jejich záměrnému vytváření. Sice jsem úplně nepochopila, proč mi to říkal, ale evidentně to bylo pro jeho identitu tak důležité, že nám to musel zkrátka co nejdříve vysvětlit, abychom snad z jeho vzhledu nevyvodili nějaký špatný závěr. No, budiž mu ke cti, že si myslí, že se v jeho mladickém světě vyznám natolik dobře, že bych mohla z těch roztrhaných džínů vyvodit, že patří k jiné skupině, než k jaké se hlásí doopravdy. A že si myslí, že by manžela při pohledu na jeho vzhled mohlo napadnout něco jiného než to, že je Alex děsná Mánička.
To mu, mimochodem, manžel opakovaně řekl. Pro jednou tak alespoň nerozuměl Alex nám a hledal podobnost mezi ním a Máničkou od Hurvínka. A když zjistil, co tím manžel myslí, stejně dál nechápal. Doba naštěstí pokročila a nynější děti, zdá se, nechápou, proč by se měl někdo někomu posmívat za zvolený typ účesu. Nebo mu ho snad dokonce vyčítat.
Hit „Kdyby byl Skibidi“ je místy opravdu nechutný
I další Alexovy projevy po cestě na dovolenou byly ryze pubertální. Zatímco naše děti se koukaly na cestu a ptaly se na zajímavosti, které po cestě vidí, Alex se nechal slyšet, že je to všechno „pěknej hnus“ a že lidstvo je odpad, který akorát škodí planetě a všechnu krásu, co tu kdy byla, zlikvidovalo (takhle nějak ohodnotil krásné renesanční budovy). A raději se koukal v mobilu na ta svá videa.
Jeho momentálně nejoblíbenějším hitem je písnička „Kdyby byl Skibidi, co je Kai Cenat“, která se zpívá na melodii písně „Kdyby byl Bavorov“. Píseň nedává nijak valný smysl, alespoň mně ne, nicméně řekla bych, že se v písni nachází několik sexuálních narážek, i když naprosto jistá si jsem pouze jednou z nich, která mi přijde až poněkud nechutná, neboť v ní autor naráží na sexuální praktiky matek posluchačů.
Valná část našich rozhovorů s Alexem byla tomuto hitu velmi podobná
Tuto písničku považuji za skvělou ukázku toho, o čem se přibližně odehrávaly naše rozhovory s Alexem, proto zde nyní uvedu její text. Avšak vynechám tu část, která zcela jasně pojednává o sexu a navíc ne zrovna slušně.
„Kdyby byl Skibidi, co je Kai Cenat
Tak by chtěl Livvy Dunne hodně edgovat
Ale že je Skibidi,, MrBeast a IShowSpeed
Nedám ti rizzlera, ani Livvy Dunne
Dropuju gyatty jako Skibidi, Sigma
Brotuju, rizzin', Livvy se bortí, já rizzuju Livvy
Máš dvě minuty, abys pochopil
Kdo je tu sigma, kdo je tu ligma
Fanum tax, protože Ohio je místo, kde jsou ty nejlepší gyaty
Žádný sigmy, mají tu takový rizznutý
Hodně rageuju, taky hečím
Ti, co hodně edgují, taky MrBeasty.“
(zdroj: https://genius.com/Stay12-kdyby-byl-skibidi-lyrics - 11.3.2025)
Internet a fastfood: dvě nejdůležitější věci pro dnešní puberťáky
Kromě toho, že Alex celou cestu poslouchal podobné skvosty, také se snad každých pět minut ptal na to, kdy už budeme v cíli. Ne snad, že by mu tak vadila jízda autem, ale měl strach, že by mu mohla dojít data a povolený časový limit na internetu. A tak si stále kontroloval, zda má obojího ještě dostatek a nemusí zavolat mámě, aby mu navýšila limit nebo doplatila data. I když se po cestě věnoval svému mobilu a toho, co lze vidět po cestě si nevšímal, byla zde jedna výjimka, na kterou dával pozor. Všímal si každého McDonalda a KFC, kolem kterého jsme projeli, a snažil se nás pokaždé ukecat k návštěvě těchto zařízení. Často jsem si říkala, že právě návštěva fastfoodu je pro něj z celé dovolené tím nejhezčím zážitkem.
Z dálky idylka, z blízka spousta sprosťáren
Když jsme zastavili na oběd, tak mobil schoval do kapsy a společně s našimi dětmi si kreslil a snažil se s námi konverzovat. Z dálky jsme nejspíš vypadali jako ideální rodinka s naprosto vychovanými dětmi, které způsobně sedí u stolu, potichu si povídají, kreslí si a v klidu čekají, až obsluha donese jídlo. Kdo by seděl blíž, mohl by dokonce slyšet, jak všechny tři děti obsluze děkují a když něco chtějí, říkají „prosím“.
Kdo by však seděl ještě blíž, tak by zjistil, že to zase tak ideální není. Zjistil by totiž, že Alex kreslí velice zajímavé obrázky. Manželovi se snažil dokázat, že samozřejmě umí nakreslit typickou kresbu pro dámské přirození. A pokud by někdo našpicoval uši, mohl by dokonce slyšet, jak důležitě vysvětluje, že v reálu to ale vypadá dost jinak. Mě se zase snažil naučit, jak pánské přirození překreslit na obličej.
Chápu, že takové chování k pubertě patří, ale úplně mi hlava nebere to, že se nerozpakuje mluvit sprostě a kreslit takové věci před dospělými. Nějak jsem vyrostla v době, kdy se děti před dospělými snažily mluvit slušně a tvářit se, že o jistých věcech nic neví. Alexovo chování mi tudíž bylo docela nepříjemné a nějak jsem si nevěděla rady, jak na něj vhodně reagovat. Nakonec jsem to víceméně přecházela, nejsem jeho rodič. A kdo ví, třeba se díky této otevřenosti mezi dětmi a dospělými povede předejít nějakému většímu průšvihu, než je sprostá mluva a kreslení přirození.
Jedenáct let je věk plný rozporuplností
Zajímavé bylo, že tyto Alexovy projevy se střídaly občas s okamžiky, kdy si ještě dokázal dětsky hrát. Takže s našimi i dalšími dětmi řádil v herničkách nebo si hrál s našimi dětmi na boj. Odmítl si s nimi jen hrát s panenkami. Ale nábytek pro panenky jim ze Sevy postavit pomohl.
Jedenáct let je prostě zajímavý věk. V jednu chvíli je schopné dítě vyprávět snad až poněkud perverzní vtipy a hned vzápětí se klidně ponoří do hry na rytíře natolik, že snad i na pár okamžiků zapomene, že tím rytířem není doopravdy.
A věkem, kdy je pro dítě všechno málo strašidelné nebo nudné, ale zároveň má pro něj to nudné a málo strašidelné stále jakési kouzlo, díky kterému vše prožívá intenzivněji než dospělí a i přes negativní komentáře nedokáže odolat vyfocení se se smrtkou, pekelníkem nebo katem.
A věkem, kdy se dítě tváří strašně drsně, a každou chvíli vám dává najevo, že jste strašná hrozinka (tedy děsně staří), a vůbec mu nerozumíte. A rozhodně nedosahujete kvalit jeho kamarádů, kteří na rozdíl od vás znají a používají všechna ta moderní slova jako je „skibidi“, „sigma“, „rizz“ nebo „gyat“, poslouchají všechny ty cool youtubery, sjíždí memy, dealují čaj a na mobilu a PlayStationu hrají ty správné hry jako je Mafia, GTA a další násilnický blbiny a vědí, kdy se smát a kdy nahodit znechucený či otrávený výraz a co na kterou hlášku správně odpovědět. Ale jakmile se přestanete usmívat, hned se vás to dítě ptá, jestli vám něco není. A věkem, kdy tušíte, že tohle je teprve začátek, že bude hůř. Byť zároveň máte pocit, že už teď je to neskutečně strašné.
Děsivý fakt! Za pár let to potká i naše děti!
A co je nejhorší, za pár let se to bude týkat i našich dětí. Možná to dokonce přijde ještě v mladším věku. Vždyť už teď chce ta naše čtyřletá princezna kupovat sušenky s obrázkem Taryho, protože je to „merch“. A když se jí něco líbí, tak zvedá palec a říká „lajk“. Budu vůbec svým dětem, až jim bude tolik jako Alexovi, rozumět? Přiznávám, že už teď mi to nahání hrůzu. A kdybych měla tu možnost zakonzervovat děti v jejich současném věku, tak to snad udělám.
