Článek
Spím. Dcera mě budí. Chvíli si mě zamyšleně prohlíží a pak pronese:
„Měla bys cvičit.“
„Proč?“ ptám se ještě rozespale.
„Ten, kdo cvičí, prý vypadá mladší.“
V hlavě mi okamžitě naskočí jiný scénář než ten, který nakonec následuje. Dcera totiž v poslední době docela často řeší stárnutí a umírání, a tak se připravuji na náročný empatický rozhovor.
Opatrně se ptám:
„Ty bys chtěla, abych vypadala mladší?“
Dcera vážně pokýve hlavou.
„Chtěla.“
„Je to pro tebe hodně důležité?“
„Ano. Velmi, velmi důležité,“ odpoví tónem dospělé ženy.
„A proč?“
„Chci jet na Taryho workshop. A chci, aby ses Tarymu líbila.“
Chvíli přemýšlí a pak přidá praktická doporučení.
„Můžeš používat pleťovou masku, než tam pojedeme. A tam se můžeš namalovat, aby ti to slušelo.“
„Můžu,“ připustím. „Ale myslíš, že Tarymu záleží na tom, jak budu vypadat?“
„Jo, záleží.“
„Ale vždyť on má přece Stáňu a já mám vašeho tatínka“, namítnu.
„Neboj, mami. S těmi pupínky na tváři stejně nic neuděláš, takže Stáňu kvůli tobě neopustí. Ale líbit se mu můžeš.“
Tak dcera v tom má jasno. Jsem stará, takže musím začít cvičit, dát si pleťovou masku a namalovat se. A to všechno kvůli chlapovi, kterého bych stejně nerozeznala od Fiziho.
Hashtagy
#deti
#rodicovstvi
#detstvi
#rodinnehistorky
#fejeton
#domskolmama
#vychova
#tary
