Článek
Upozornění! Text obsahuje spoilery.
Učitel dějepisu, třídní učitel 10. B a otec desetiletého chlapce Vasilij Petrovič Goloborodko, přezdívaný Vasia, bydlící po rozvodu se svými rodiči, svou sestrou a svou neteří, ráno vstává, vypravuje se do práce a snaží se ukecat svou matku, aby mu vyžehlila svou košili s tím, že za zmačkanou košili ho ředitelka vyhodí z práce. Po této marné snaze mizí na záchod, kde si čte časopis UA Time. V tom na něho volá matka s tím, že si pro něj někdo přišel. Vasia vylítne naštvaně ze záchodu a ve dveřích spatří muže z obalu časopisu, který si právě četl na záchodě. A tento muž směrem k němu prohlásí: „Dobré ráno, pane prezidente“. Takto se Vasia dozví, že se stal prezidentem. Ze začátku si myslí, že je to nějaký vtip, ale nakonec pochopí, že je to realita, a on se skutečně stal prezidentem Ukrajiny.
Ze začátku divák neví, jak k něčemu takovému mohlo dojít. Nechápe, jak se mohl obyčejný učitel dějepisu stát jen tak přes noc prezidentem, zvlášť když to on sám považuje za vtip. Brzy je však tato záhada pomocí vzpomínek odhalena. Za vším stojí jeho žáci z 10. B. Jeden z nich Vasiu tajně natočil při jeho poněkud divokém a jednostranném rozhovoru se školníkem, ke kterému došlo poté, co jeho žáci byli kvůli volbám odvolání během hodiny dějepisu na dvůr, zatímco žáci 10.A se nadále učili, protože měli matematiku.
V tomto rozhovoru dal Vasia průchod svým rozhořčeným emocím a řekl naplno, co si o tom myslí a co si myslí o ukrajinské politické scéně vůbec: „Mám toho plné zuby! Matematika je cenná jako věda. To je všechno hezké. Ale podle vás je dějepis k ničemu? Pak se divíme, proč naši politici dělají stále ty samé chyby, jakmile se dostanou k moci. Protože jsou skvělí v matematice. Všechno, co znají, je dělení a odčítání. To je všechno! Mám toho dost! Po krk, chápeš? Proč je tu tak tvrdý život? Protože naše volba začíná ve volební místnosti. A koho můžeme volit? Nikoho. Je to vždy jen ten lepší ze dvou zloduchů. A tak to tady máme už 25 let. A víš co ještě? Zase se nic nezmění. A víš proč? Protože ty, táta i já budeme zase jednou volit zloducha! Ano, všichni dobře víme, že je to zloduch, ale ten druhý je horší! Pak ti zloduši vstoupí do vlády. A kradou a kecají ještě víc. A podvádějí! Pokaždé to samé! Všem je to fuk! Tobě je to fuk. Mně je to fuk. Úplně všem! Úplně jedno. Nikoho ten bordel tady nezajímá, ale vůbec. Pokud bych to na týden vedl, kdyby to bylo možné, ukázal bych jim! Kolony, výhody, víkendový chaty! Kašlat na to, safra. Kdyby prostý učitel žil jako prezident a prezident jako prostý učitel! Řeknu ti to jako učitel dějepisu, ale tobě na tom vůbec nezáleží! Parchanti! Parchanti!“ (pozn: cit. Sluha národa, 1. díl, překlad od Netflixu; text byl autorkou článku mírně pozměněn tak, aby neobsahoval vulgarity)
A jak už se tak v této době stává, tento žák ono video nejen natočil, ale nahrál ho i na sociální sítě, kde se stalo velmi rychle virální. A společně s dalšími žáky ho napadlo, že by jejich třídní učitel mohl na prezidenta skutečně kandidovat. Sehnali mu tedy prostřednictvím crowdfundingu peníze na jeho kandidaturu v ukrajinských prezidentských volbách a přesvědčili ho, aby kandidoval. Podle předvolebních odhadů měl však skončit v propadlišti dějin, s úspěchem tedy vůbec nepočítal. A ani se o něj nikterak nesnažil.
I tak ale nakonec prezidentem stal. Nutno však dodat, že prezidentem velmi svérázným. Prezidentem, který se rozhodl přijet na inauguraci taxíkem s rozbitými dveřmi namísto prezidentskou limuzínou. Prezidentem, který nemá strach na konci inauguračního projevu skočit jednou nohou do strany, protože se s jedním ze svých bývalých žáků kdysi ještě zcela hypoteticky domluvil, že to provede, pokud on napíše referát, který mu dlouhodobě dluží. A tento žák mu onen referát donesl právě na inaugurační obřad. Prezidentem, který odmítl bydlet v luxusní vile a raději zůstal nadále bydlet u rodičů. Prezidentem, který do prezidentského úřadu dojíždí autobusem. Prezidentem, který se nemohl ozvat, protože mu došel kredit. A prezidentem, který se po hádce s rodinou nerozpakuje přespat venku na lavičce.
Ve svém prezidentském úřadu se snaží bojovat s korupcí, sehnat peníze, které stát dluží učitelům a dalším státním zaměstnancům, o opravy silnic i o reformy, které mají dát Ukrajinu do pořádku a učinit z ní moderní demokratický stát. Snaží se i o větší prestiž Ukrajiny ve světě. Do toho bojuje s místními oligarchy i v politice již ostřílenými politiky a nedůvěrou lidu. Jako správný prezident se nakonec dostane i do vězení.
Jak to celé skončí? Prozradím, že to skončí dobře. Pokud však chce vědět víc, musíte se už na seriál podívat, uvádí ho např. Netflix.
Zdroj: Sluha národa (seriál), Netflix
