Článek
Na Úřadu vlády se stávkuje, protože se chystá reorganizace. A reorganizace je v českém prostředí něco jako povinný rituál: když něco funguje, je třeba to okamžitě předělat, aby to fungovat přestalo.
Úředníci říkají, že změna je zbytečná. Vláda říká, že je nutná. A občan říká: „A komu mám věřit, když oba tábory používají stejná slova, jen s opačným významem?“
A teď to nejlepší: Změna má údajně „zvýšit efektivitu“. Což je v české státní správě výraz, který se používá výhradně tehdy, když se chystá něco, co bude stát víc peněz, víc času a víc nervů — ale bude to vypadat dobře na prezentaci.
A do toho všeho se vznáší otázka, kterou si nikdo nahlas nepoloží, ale všichni ji slyší: „Co tím Babiš sleduje?“ Protože když se v Česku reorganizuje něco, co funguje, je to buď omyl, nebo strategie. A omyly se u nás dělají jen tehdy, když nejsou potřeba.
Takže tu máme stávku, která není jen protestem. Je to takový malý státní audit:
- fungovalo to? Ano.
- bylo to stabilní? Ano.
- dávalo to smysl? Ano. → Tak to rychle změňme, než si toho někdo všimne.
A mezitím se občan dívá na Úřad vlády jako na divadlo, kde se hraje hra s názvem „Jak zkomplikovat něco, co komplikované nebylo“. A herci se hádají, kdo má pravdu, zatímco kulisy už hoří.
Možná by stačilo jedno malé pravidlo: Pokud něco funguje, nechme to být. Ale to by nebylo dostatečně české. A už vůbec ne dostatečně politické.
doubleday: o věcech kolem nás…
„Pokud se vám článek líbil, nezapomeňte začít odebírat můj profil, aby vám neunikly další texty!“
inspirace:
aktuální zprávy o stávce na Úřadu vlády (např. ČTK, iRozhlas, Deník N, Novinky.cz)
veřejné vyjádření odborů a tiskové zprávy vlády
