Článek
Manželé či partneři středního věku, on a ona, jdou po ulici a hlasitě na sebe pokřikují tyvole.
Žáci středních i základních škol tak oslovují své učitele. A vůbec jim nepřijde, že je to něco naprosto nepřijatelného. Vždyť se tak oslovují i kantoři mezi sebou.
Dívenky sotva osmileté se běžně titulují tyvole. Vůbec jim nepřijde, že by to bylo něco nevhodného. Vždyť tak přece mluví všichni!
Otec jde se synkem sotva pětiletým, svému dítěti říká tyvole.
Děti v mateřských školách se tak titulují běžně. Proč ne, když to slyší denně doma, že.
Zajímalo by mě, jestli aspoň jednou za školní rok děti slyší od svých učitelek, že se nemá mluvit vulgárně, že to je nevkusné, neslušné, nezdvořilé.
A když už ti pitomí kluci tak mluví mezi sebou, tak ať tak neoslovují nás, mladé dámy.
Proč bychom tak nemluvili, když to u nás tak krásně zpopularizovali V+W, vždyť se to tak pěkně vyslovuje, jde to tak pěkně od huby, je to tak demokratické! Máme přece svobodu, že.
Vy všichni co se teď smějete a myslíte si, že pisatel je úplný blbec, zamyslete se.
Problematika užívání tyvole je smutná. Dnes už to tak zarostlo do hovorové češtiny, že to skoro nikomu nevadí. Je už jen pár jedinců, kterým to vadí. Jenže ti se bojí to říci nahlas.
To, že tak mluví všichni, ještě neznamená, že to je v pořádku. Je to vřed na tváři naší země.
Paul Eisner, jazykovědec s perfektní znalostí češtiny kdysi napsal: Máte v rukou Stradivárky, ale hrajete na ně jako poslední šumaři.
Je to marné, je to marné. Má to smysl rozčilovat se? Zapomeňte, že jste toto celé četli. Nemá to smysl. Je to jako kdyby někdo chtěl taháním za ručičku voltmetru ovlivnit velikost napětí.
Je potřeba odstranit příčinu, ne léčit následek. Kde je příčina?
