Článek
Není dobře, když je lůžko bokem při stěně. Stěna působí jako chladicí plocha. Optimální je lůžko uprostřed místnosti, záhlavím u stěny, nohama k oknu. Přístupné ze tří stran.
Nejvhodnější je lůžko s konstrukcí s pružnými dřevěnými lištami. Na ní molitanová matrace, dnes je jich veliký výběr. Na ní napínací prostěradlo. V oblasti hlavy konstrukci přiměřeně zvedneme, aby byla hlava při spánku podepřena. Dřevěné lišty po více letech je vhodné mezi sebou prohodit, když jsou již proležené. Matraci po více, asi deseti letech nahradíme novou. Starou odvezeme do sběrného dvora.
Je dobré sledovat teplotu v místnosti, kde spíme. Digitální teploměr umístíme přibližně uprostřed místnosti, do výšky asi dva metry. Ti systematičtější z nás sledují a zaznamenávají teplotu několikrát denně; při ulehnutí, při probuzení. Optimální teplota v našich zeměpisných šířkách je kolem 21 stupňů Celsia.
A nyní k vlastnímu spaní. Naše hlava během spánku trčí ven, zbytek těla je pod dekou.
Je vhodné hlavu náležitě připravit. Co budeme potřebovat:
1) Textilní kapesník? Nebrat, je příliš tenký a malý.
2) Sepraná bavlněná utěrka? Ta je pro naši potřebu ideální.
3) Froté ručník? Až když teplota v ložnici klesne pod 20 stupňů.
Co s utěrkou? Na své lůžko, na polštář položíme dolní polovinu utěrky, horní polovina bude mimo lůžko. Na utěrku si lehneme a vzpomeneme na dávnou radu: „spi na levém uchu“. Horní polovinou utěrky si přikryjeme hlavu. Tělo přikryjeme prošívanou dekou, nebo dvěma, jsou-li tenké. Utěrku můžeme posouvat směrem dolů, na obličej. Máme tak čtyři možnosti:
1) Přikryjeme jen vrchní část své hlavy. To je užitečné zejména pro nás, plešaté. Umožní to naši hlavu udržet ve správné teplotě.
2) Přikryjeme i svoje čelo. Je-li chladno, tak to oceníme.
3) Přikryjeme i svoje oči a uši. V noci tím odstraníme rušivé noční osvětlení z ulice, nebo měsíční svit. Máme-li přes den potřebu si zdřímnout, tak si tím vytvoříme potřebné šero.
4) Přikryjeme i svůj nos. To je vhodné pro větší chladna, pokud si ještě nechceme přidat další vrstvu deky.
Takže během spánku z nás vyčnívá jen dolní část obličeje.
Jeden, či dva v posteli? Na kus řeči, nebo na sex, pak ale adieu; další dávná rada zní: „Jenom krátká návštěva potěší“. Není nad to, když si můžu svoje nejbližší okolí v posteli zorganizovat podle svého.
Malá ruční svítilna pod polštářem je užitečná tím, že si v noci posvítíme na hodiny, aniž bychom museli vystrkovat ruce zpod deky a zapínat světlo na nočním stolku.
Ponožky do postele, zimní, tlusté, jsou velice vhodné pro chladnější dny, když si ještě nechceme přibírat další deku.
Nejlépe se spí, když je před spaním vyvětráno. Celou noc trochu pootevřené okno je ale ještě lepší varianta. Spánek je pak hluboký a dlouhý, pokud ovšem zvenku dovnitř nedoléhají rušivé zvuky. Když dokážete spát bez přerušení aspoň pět hodin, tak to máte dobré.
Když se někdy v noci pod dekami příliš prohřejeme, vystrkujeme jednu ruku, nebo i obě, zpod dek ven. Ruce pak slouží našemu tělu coby chladič. Když ruce nejsou náležitě přikryté pyžamem, nebo noční košilí, může dojít až k nachlazení. Ruka vystavená chladu pak bolí. Proto je třeba hlídat, je-li ruka náležitě zahalena rukávem pyžama, či košile. Termoregulaci lze také realizovat částečným odklopením horní části deky, mezi bradou a hrudníkem. Stačí na chvilku, pak se opět dekou přikryjeme.
Křeč v nohách po spánku, kdy je tělo delší dobu nehybné, je velice nepříjemná. Když už k ní dojde, tak pomáhá rychle vyskočit z postele a postavit se na nohy. Pak křeč zmizí. Křeči lze ale předejít tak, že po procitnutí ležíme na zádech a chodidly děláme pohyby dopředu a dozadu, doleva a doprava.
