Článek
Dostala jsem se do situace, která mě strašně trápí, a nevím, jak z ní ven.
Náš pes je součást rodiny
Před sedmi lety jsme si ještě s tehdejším manželem pořídili bílého švýcarského ovčáka.
Je to naprosto bezproblémový pes. Doma je klidný, mazlivý a trpělivý. Venku má sice rezervy v přivolání, ale jinak je to úžasný parťák.
Pro moje děti je navíc neuvěřitelně důležitý. Po rozvodu a stěhování jim hodně pomohl zvládnout náročné období. Jsou na něj citově hodně navázané a starají se o něj opravdu vzorně.
Po rozvodu jsme skončili u rodičů
Po rozvodu jsem přišla o práci a sama bych neutáhla hypotéku ani provoz domu.
S dětmi jsme se proto přestěhovali k mým rodičům na vesnici. Novou práci už mám, ale finančně jsme stále daleko od toho, abychom si mohli dovolit vlastní bydlení.
Od začátku bylo domluvené, že pes bude jen ve verandě a v chodbě, která patří k našim pokojům. Do části domu, kde bydlí rodiče, vůbec nechodí.
Najednou je problém
Poslední dobou mi ale rodiče začali psa hodně vyčítat.
Vadí jim chlupy, i když vysávám klidně dvakrát denně. Říkají, že mě stojí moc peněz a že až bude starší a objeví se zdravotní problémy, rozhodně mi s ničím pomáhat nebudou.
Teď přišli s tím, že už ho doma nechtějí.
Ultimátum do konce října
Dostala jsem na výběr tři možnosti.
Buď bude pes natrvalo na zahradě, nebo půjde z domu, případně odejdeme my všichni i se psem.
Jenže ani jedna varianta mi nepřipadá dobrá.
Na zahradě mají rodiče svého psa, který toho našeho dlouhodobě šikanuje. Náš pes se ho bojí a navíc je zvyklý být s námi doma. Často spí u dětí v pokoji a je na nás hodně fixovaný.
Nechci se ho vzdát
Samozřejmě chápu, že je to dům rodičů a mají právo rozhodovat.
Jen je mi psa strašně líto. Celý život byl členem rodiny a přijde mi smutné, aby na stará kolena přišel o domov nebo musel být najednou celý den venku.
Nejraději bych našla vlastní bydlení, jenže s platem pod 20 tisíc měsíčně je to momentálně nereálné. Navíc si nejsem jistá, jestli by staršímu bílému švýcarskému ovčákovi prospěl malý byt někde v paneláku.
Jak byste to řešili vy?
Máte někdo zkušenost s podobnou situací?
Zkoušeli byste ještě hledat kompromis s rodiči, nebo byste raději udělali všechno pro to, abyste se odstěhovali, i kdyby to znamenalo výrazně horší podmínky?
Přiznám se, že představa, že bychom se psa vzdali, je pro mě asi ta nejhorší možnost.
