Článek
Rád bych zde zmínil jednu věc. Voják základní služby si nemohl zvolit, zda prostředí, kde vykonával svou službu bude tzv. vojna mazácká. nebo lampasácká. Vojáci z povolání chodili do kasáren, jako každý jiný do zaměstnání na 8 hod. Odpoledne odešli a zůstal tam jen dozorčí útvaru / lampasák/, který měl službu 24 hod. Dopoledne probíhala zaměstnání vedené lampasáky a odpoledne určenými poddůstojníky /vojáci základní služby/, nebo také mazáky. Pak už záleželo jenom na tom, jestli se mezi vojáky /mazáky/ nešel nějakej blbec, popřípadě jejich skupina, která služebně mladším vojákům dělala dusno, popřípadě si léčili vlastní komplexy. Tohle bylo na každém vojenském útvaru jiné.
Sloužil jsem v letech 1984 - 1986 a mazácká vojna, jako prvoročáka se mě dotkla v podobě rajónů / úklid pokoje a společných prostor. V jídelně jsme sice stáli ve frontě na jídlo vzadu, ale nestalo se mi, že bych se nestačil najíst. Jo a chleba navíc si brali úplně všichni.
Jsem si jistý, že mnoho jiných názorů a zkušeností na toto téma by vydalo na celou knihovnu, ale článek autorky mi přijde takový, jako by odvedenci prožívali základní vojenskou službu v polovičním kriminále.
