Článek
Byt v Praze má, doma je ale Jan Kanyza hlavně jinde. Ve veřejných zmínkách se sice potkává Praha, Podkrkonoší i Francie, jenže každé z těch míst v jeho životě plní jinou roli. Právě tady se láme i představa o jeho údajném provensálském bydlení.
Podkrkonoší se vrací jistěji než Provence
Domov mu určuje chalupa. V medailonu Prahy 11 stojí, že žije a pracuje v Praze, v Podkrkonoší a také v Paříži, jenže právě Podkrkonoší se v dalších veřejných výstupech vrací jako místo, které označuje za domov. Praha tak působí spíš jako městské zázemí než hlavní domácí kotva.
Tady rychle padá i celebritní kulisa. Místo očekávané francouzské vily se v dohledatelných zmínkách opakuje tichá česká chalupa a pobyt mimo ruch města. Když jsem procházel veřejné rozhovory, vycházel z nich střízlivější obraz než z titulkové fantazie, ne okázalá adresa, ale zastrčené místo, kam se vrací klid.
Francie přitom z příběhu nemizí. Jen zůstává při zemi. V rozhovoru Českého rozhlasu Dvojka mluví Jan Kanyza o pronajatém prostoru, kde ve Francii maluje, a Prima Ženy doplnily, že si v Provence pronajal menší byt vhodný pro malování a vilu tam nemá.
Provence tedy funguje jako inspirace a pracovní stopa, ne jako doložená rezidence. Jakmile tahle iluze spadne, začne být mnohem zajímavější otázka, co ho na české chalupě drží nejpevněji.
Zabydlené věci tu řeknou víc než luxus
Sílu toho domu netvoří luxus. Drží ji věci, které vypadají zabydleně už na první pohled, knihy, desky a kulečník v obýváku. Právě tyhle drobnosti v popisech chalupy vytvářejí pocit místa, kde se nebydlí na efekt, ale opravdu žije.
Obraz se ještě zpřesní. K malování se přidává irská whisky a doutníky, tedy spíš osobní rytmus než reprezentativní dekor. Když jsem skládal tyhle stopy vedle sebe, vyšel mi interiér, který nic nepředvádí a o to víc sedí k člověku, jenž si domov spojuje s tvorbou.
Samota tu není vedlejší detail
Nejtišší detail mluví nejhlasitěji. V citacích převzatých v Blesku zaznívá, že na chalupě bývá přes týden obvykle sám, a rozhovor Expresu stejnou linku potvrzuje jeho vztahem k samotě. Podkrkonoší tu nehraje kulisu. Vytváří prostor, kde zůstanou on, obrazy a klid.
Po roce 2022 tahle poloha zesílila ještě víc. V rozhovoru Českého rozhlasu Dvojka řekl, že herectví skončilo a s ním i dabing, takže bydlení dnes ještě silněji určuje malování a ticho. A právě tím se chalupa mění z pěkné adresy na jasnou životní volbu.
Ověření vyznívá docela čistě. Když jsem porovnal veřejné zdroje, Podkrkonoší se vracelo jistěji a dlouhodoběji, zatímco Provence držely hlavně pobyty a pronajatý pracovní prostor.
Bezpečně doložený obraz proto staví českou chalupu, jak ukazuje i Liberecký kraj, ne francouzskou rezidenci.
Tohle bydlení totiž nestojí na sbírce adres. Stojí na ústupu od ruchu, na samotě, na obrazech a na několika obyčejných věcech, které dům zabydlí líp než jakýkoli luxusní popis. I proto francouzská stopa působí spíš jako barva v pozadí, kdežto Podkrkonoší nese hlavní linku.
U Jana Kanyzy tak nakonec nevyhrává otázka, kolik míst se kolem něj dá vyjmenovat. Vyhrává odpověď, kam se stáhne, když chce být opravdu doma. Kdo v jeho bydlení ještě hledá Provence, přehlíží to nejpodstatnější: jeho největší luxus se jmenuje ticho.
