Článek
Předesílám, že nejsem ústavní, ani jiný právník a chtěl bych použít pouze selský rozum k vysvětlení toho, kde je jádro pudla a o čem se vlastně vůbec nemluví. Reaguji na článek, který se mi moc líbil, (Když Ústava praví „musí“, nikdo nic nemusí. ) jen bych chtěl upozornit na fakt, že každá mince má rub a líc. Autor perfektně ukázal líc, já bych chtěl upozornit na rub.
Vyjděme ze známých skutečností.
1. O zahraniční politice státu rozhoduje vláda
2. Prezident reprezenruje stát navenek
S tím asi nikdo nemá problém a dá se s tím souhlasit. Vláda nese opovědnost za svá rozhodnutí, jak politickou, tak i finanční. Prezident nenese odpovědnost žádnou, pouze reprezentuje. Logicky se tedy dá odvodit, že v parlmentní demokracii prezident reprezentuje republiku navenek v souladu s vládou, takže není žádný problém. Problém nastane, jestliže prezident si přivlastní pravomoce, které mu v parlamentním systému nepřísluší. A bohužel tato situace nastala několikrát, většinou v souvislosi s Ukrajinou. Nechci se vymezovat kdo je v právu a kdo ne, ale vláda stejně výrazně okleštila své předvolební sliby a programové prohlášení , díky kterým byla výraznou většinou zvolena. Potom, podle mého názoru, který ale nikomu nenutím, je pochopitelné, že vláda se proti takovému jednání musí vymezit a důsledkem byla žabomyší „válka“ ohledně summitu NATO, která neprospěla ani prezidentovi, ani vládě, a už vůbec ne České republice.. Jistě prezident jako vrchní velitel armády má logicky právo na jednání NATO stát zastupovat. Ale…
Faktem je, že tato situace nikomu neprospívá, ale zase bych to nepřeceňoval. V zahraničí mají své problémy a malý stát uprostřed Evropy stejně většinou přehlížejí. O to důležitější je, aby představitelé státu vystupovali navenek jednotně, podle staré české zásady: Co se doma uvaří, to se doma sní.).
To bych moc přál vládě, prezidentovi, parlamentu i senátu, tak jak je to napsáno v ústavě.
