Článek
Iva Hüttnerová pobírá důchod 13 tisíc korun měsíčně, což u známé herečky a výtvarnice může na první pohled působit překvapivě. Její příběh ale není jen o nízké penzi. Mnohem víc ukazuje, jak rozdílně mohou lidé přistupovat ke stáří, práci i vlastní soběstačnosti. Zatímco někdo by podobnou částku vnímal jako důvod k hořkosti, Hüttnerová o ní mluví s ironií a bez potřeby stavět se do role oběti. Její postoj je v českém prostředí poměrně vzácný. Nezlehčuje realitu, ale zároveň se jí nenechává semlít.
Pracovat nepřestala ani v důchodovém věku
Herečka, moderátorka a výtvarnice patří k osobnostem, které si veřejnost spojuje nejen s televizními rolemi, ale také s výtvarnou tvorbou a laskavým humorem. Sama říká, že nikdy nepočítala s tím, že jí někdo bude na stáří jednoduše dávat peníze. Práce pro ni nebyla jen nutností, ale běžnou součástí života. I proto nepůsobí její aktivita jako snaha honit na poslední chvíli každou korunu. Spíš jde o přirozené pokračování způsobu, jakým žila dlouhé roky. Hraje v seriálech, věnuje se obrazům a nezavírá se před světem jen proto, že má nárok na penzi.
Právě v tom je její příběh zajímavý i pro běžné čtenáře. Důchodový věk se často bere jako hranice, za kterou má člověk hlavně odpočívat a počítat, co si může dovolit. Hüttnerová ale ukazuje jinou možnost. Ne každý ji může následovat, protože zdraví, profese i rodinné zázemí se liší. Přesto její přístup připomíná, že práce ve vyšším věku nemusí být jen z nouze ctnost. Může člověku dávat rytmus, smysl a někdy i nezávislost, která je při nízké penzi velmi důležitá.
Nízký důchod bere s nadhledem
Když Hüttnerová mluví o své penzi, nevyhýbá se konkrétnímu číslu. Přiznala, že pobírá 13 tisíc korun. Taková částka u veřejně známé ženy s bohatou kariérou snadno vyvolá pozornost, protože lidé mají často pocit, že známá tvář automaticky znamená i pohodlné stáří. Jenže kulturní profese, nepravidelné příjmy a různorodá pracovní dráha mohou v důchodu dopadnout jinak, než si veřejnost představuje. Právě proto její slova nepůsobí jen jako osobní přiznání, ale také jako připomínka širšího tématu.
Hüttnerová se však nespoléhá pouze na peníze od státu. Dlouhodobě maluje a její olejomalby se prodávají za desetitisíce korun. Sama k tomu dodává s typickým humorem, že malování se dá dělat tak dlouho, dokud člověku slouží aspoň jedno oko a pravá ruka. Je to věta, která v sobě má nadsázku, ale i velmi praktickou pravdu. Vlastní dovednost může být ve stáří velkou výhodou. Nejen finančně, ale i lidsky. Člověk se necítí odstavený stranou a má důvod zůstat aktivní.
Čeká ji operace, přesto plánuje léto
Vedle peněz mluvila Hüttnerová také o zdraví. Přiznává, že nežije úplně zdravě a má své neřesti, mezi které patří i cigarety. Ani tady se nesnaží stavět do lepšího světla. Nepůsobí jako někdo, kdo chce rozdávat rady, spíš jednoduše popisuje realitu svého života. Zároveň ví, že za některé návyky člověk může časem zaplatit. Přesto její tón není ustrašený. O vlastním zdraví mluví otevřeně, civilně a bez zbytečného dramatu.
Léto chce strávit s manželem a vnoučkem na Rujáně, tedy na německém ostrově v Baltském moři. Poté ji čeká pobyt ve Františkových Lázních. Za příjemnějšími plány ale stojí i méně pohodlná realita. Herečka má podstoupit výměnu kyčle. Sama přiznala, že nejde o radostnou vyhlídku, zároveň se na zákrok těší, protože doufá v lepší pohyb. Zkušenost s operací už má. Výměna kolene jí podle jejích slov velmi pomohla, a tak k dalšímu zákroku přistupuje spíš s očekáváním než se strachem.
Příběh, který není jen o celebritě
Na Hüttnerové je výrazné, že z nepříjemných témat nedělá velké drama. Mluví o nízkém důchodu, zdraví i stárnutí, ale bez sebelítosti. To neznamená, že by její situace byla pro každého snadno přenositelná. Má profesi, která jí umožňuje zůstat tvůrčí, a zároveň má talent, který může proměnit v další příjem. Přesto její příběh dobře ukazuje, proč se vyplatí myslet na stáří dřív než ve chvíli, kdy už přijde rozhodnutí o důchodu. Stát může být oporou, ale u mnoha lidí nemusí stačit na život, na který byli zvyklí.
Iva Hüttnerová tak nepůsobí jako celebrita, která si stěžuje na nepřízeň osudu. Spíš jako žena, která ví, co má za sebou, co ji ještě čeká a co jí stále dává smysl. Její 13tisícový důchod je číslo, které zaujme. Mnohem silnější je ale její věta, že jí nikdy nepřišlo, že by měla přestat pracovat. Pro mnoho lidí může být právě tohle největší vzkaz. Ne každý může pracovat celý život, ale kdo má možnost zůstat aktivní, často tím získává víc než jen peníze.
Zdroje:
