Článek
Lucie měla před létem starost hlavně o zahradu kolem malé chalupy, kam jezdila o víkendech. Čekalo ji několik týdnů, kdy měla být pracovně pryč, a bála se, že rajčata, okurky i několik mladých stromků bez pravidelného zalévání nevydrží. Když se o tom zmínila kamarádovi Petrovi, který bydlel asi deset kilometrů od chalupy, okamžitě se nabídl, že se tam dvakrát nebo třikrát týdně zastaví. Lucie mu několikrát řekla, že mu alespoň zaplatí benzín, jenže Petr to odmítal. „Říkal mi, že jezdí stejně často kolem a že mu přece nebudu platit za každou konev vody. Brala jsem ho za slovo.“ Když se během léta ptala, jestli všechno zvládá, vždy jí odpověděl, že ano, a dokonce několikrát poslal fotografie dozrávající zeleniny.
Na podzim přišel zvláštní požadavek
Když se Lucie koncem srpna vrátila, zahrada skutečně vypadala dobře. Petr zaléval, několikrát posekal trávník a podle svých slov také vytrhal plevel kolem záhonů. Lucie mu proto koupila dražší láhev vína a pozvala ho na večeři jako poděkování. Myslela si, že tím je věc uzavřená. O několik týdnů později jí ale Petr zavolal a začal se zajímat, kolik zeleniny a ovoce nakonec sklidila. Nejdříve jí otázka nepřišla nijak zvláštní, jenže pak oznámil, že by si podle něj zasloužil polovinu úrody. Navíc si prý spočítal všechny cesty autem a chtěl proplatit benzín. „Nejdřív jsem si myslela, že žertuje. Pak mi poslal částku a napsal, že bez něj bych stejně žádnou úrodu neměla.“
Z laskavosti se stal obchod až zpětně
Lucii nevadilo, že si Petr chtěl odvézt pár rajčat, jablek nebo cuket. Sama mu je během léta několikrát nabízela. Vadilo jí, že podmínky celé dohody změnil až ve chvíli, kdy byla práce hotová. Kdyby jí na začátku řekl, že chce zaplatit benzín nebo část úrody, pravděpodobně by souhlasila, případně by si našla někoho jiného. „Nešlo mi o pár korun ani o bedýnku zeleniny. Vadilo mi, že mi celé léto tvrdil, že nic nechce, a potom se tvářil, jako bych mu něco dlužila.“ Nakonec mu proplatila část benzínu, protože nechtěla mít pocit, že jeho pomoc využila. Polovinu úrody mu ale dát odmítla.
Od té doby má Lucie jedno jednoduché pravidlo
Přátelství mezi nimi incident přežilo, ale už nikdy nebylo úplně stejné. Petr byl přesvědčený, že jeho požadavek byl spravedlivý, Lucie zase cítila, že pomoc, která má později dostat cenovku, by měla mít cenu domluvenou předem. Od té doby proto i u blízkých lidí řeší podobné věci otevřeně. „Když mi dnes někdo řekne, že něco udělá zadarmo, raději se ještě jednou zeptám, co přesně tím myslí. Protože nejdražší bývají někdy právě služby, které měly být zdarma.“
zdroje: autorský text
