Článek
Tomáš Polák, známý jako frontman skupiny O5 a Radeček, se v letošním ročníku StarDance stal jednou z nejdiskutovanějších osobností. Nikoliv ovšem kvůli mimořádnému tanečnímu talentu nebo výkonům, které by diváky zvedaly ze židlí. Pozornost na sebe strhává především nepovedenými choreografiemi, výraznými emocemi a překvapivou schopností udržet se v soutěži. V sobotu 24. října se mu to podařilo znovu. Jenže právě jeho pokračování může v očích části publika působit jako výsměch soutěžícím, kteří na parketu předvádějí podstatně přesvědčivější výkony. Ačkoliv je StarDance také zábavnou televizní show, stále má jít především o tanec. U Poláka se však zatím mnohem častěji než o tanečním umění mluví o tom, co se děje před vystoupením a po něm.
Tanec jako prkno a body, které mluví za všechno
Už první soutěžní večer naznačil, že Polák nebude mít na parketu jednoduchou pozici. Společně s Adrianou Maškovou předvedl čaču na skladbu She's a Lady, za kterou od čtyřčlenné poroty získal pouhých jedenáct bodů ze čtyřiceti možných. Šlo o vůbec nejnižší hodnocení večera. Porotkyně Jana Burkiewiczová tehdy upozornila na značný prostor ke zlepšení a Richard Genzer poznamenal, že skutečného tance ve vystoupení mnoho nebylo. Právě tento komentář vystihuje problém, který se kolem zpěváka táhne i nadále. Na parketu sice nechybí snaha, výrazná gesta ani úsilí zaujmout, jenže plynulost pohybu, přirozená práce s tělem a taneční lehkost zůstávají v pozadí.
Při sledování jeho dosavadních vystoupení se nabízí poměrně nelichotivé přirovnání. Polák někdy působí spíše jako člověk, který se snaží mechanicky splnit naučené pokyny, než jako soutěžící, jenž se skutečně nechal unést hudbou. Ztuhlý postoj, opatrné pohyby a nepřirozené vedení těla mohou vyvolávat dojem, že se po parketu pohybuje pomyslné prkno v elegantním kostýmu. Samozřejmě nikdo nemůže očekávat, že se zpěvák během několika týdnů promění v profesionálního tanečníka. Jenže od účastníka třetího kola už lze požadovat alespoň viditelný posun. Zvlášť když ostatní soutěžící dokazují, že i bez předchozí taneční průpravy lze předvést vystoupení, které má rytmus, energii a především působí jako skutečný tanec.
Ani druhý večer nepřinesl zásadní obrat. Polák s Maškovou tentokrát zatančili tango a získali patnáct bodů. Přestože šlo oproti prvnímu kolu o mírné zlepšení, dvojice znovu skončila na posledním místě bodové tabulky. Porotce Zdeněk Chlopčík ocenil určitý posun, zároveň však zpěváka upozornil na nedostatky v držení těla a přílišný předklon. Byla to další konkrétní výtka, která ukázala, že problém nespočívá pouze v subjektivním vkusu diváků. Slabiny jeho tanečního projevu viděli i odborníci, kteří soutěžící hodnotí podle techniky a provedení jednotlivých tanců.
Místo tanečního výkonu další emotivní představení
Samostatnou kapitolou je Polákovo vystupování mimo samotný tanec. Po druhém kole se zpěvák před televizními kamerami neubránil slzám, otevřeně kritizoval vlastní výkon a v přímém přenosu mu dokonce uniklo sprosté slovo. Moderátor Marek Eben i porotce Zdeněk Chlopčík se jej snažili uklidnit. Přestože se podobné situace dají pochopit jako důsledek nervozity a velkého psychického vypětí, pro část televizního publika mohou začít působit únavně.
StarDance je soutěž, ve které emoce vždy hrály důležitou roli. Soutěžící překonávají vlastní hranice, tráví dlouhé hodiny na trénincích a před milionovým publikem se pouštějí do disciplíny, kterou většina z nich nikdy profesionálně neovládala. Jenže existuje rozdíl mezi spontánní emocí a situací, kdy se pozornost z tanečního vystoupení přesune téměř výhradně na osobní prožívání soutěžícího. U Poláka se tento nepoměr začíná projevovat stále výrazněji. Namísto debat o povedených tanečních figurách nebo technickém pokroku se řeší jeho slzy, sebekritika a výrazné reakce před kamerami.
Takové vystupování může na některé diváky působit až teatrálně. Zpěvák se opakovaně dostává do situace, kdy po slabém výkonu přichází silné emocionální vyjádření, které samotný tanec zastíní. Není důvod zpochybňovat upřímnost jeho pocitů, ostatně v rozhovoru pro Radio Haná přiznal, že kvůli nervozitě a přípravám spí jen několik hodin denně. Přesto je namístě připomenout, že podobný tlak zažívají také ostatní účastníci. Ti rovněž trénují, chybují a čelí kritice poroty. Jejich příběhy ale často zůstávají ve stínu zpěvákových emocí.
Radek Štěpánek musel odejít. Polák přitom tančil výrazně hůře
Největší rozpaky vyvolalo už vyřazování v sobotu 17. října. Tenista Radek Štěpánek společně s Vandou Bartošovou Dětinskou získal za tango pětadvacet bodů, tedy o deset více než Polák s Maškovou. Navzdory lepšímu hodnocení odborné poroty ale soutěž opustil právě Štěpánek. Tento výsledek vyvolal vlnu kritických reakcí na sociálních sítích, kde diváci upozorňovali na rozdíl mezi předvedenými výkony a konečným rozhodnutím.
Podobné výsledky jsou přirozeně součástí pravidel StarDance. O postupu totiž nerozhodují pouze porotci, ale také televizní diváci, kteří mohou podpořit své oblíbené osobnosti. Jenže právě tato kombinace někdy vede k výsledkům, jež se z hlediska taneční kvality obtížně obhajují. Ve chvíli, kdy ze soutěže odchází člověk s výrazně lepším hodnocením, zatímco poslední pár pokračuje, se oprávněně otevírá debata o tom, jakou váhu vlastně tanec v celé soutěži má.
Ani Polák ostatně po druhém večeru příliš nevěřil, že postoupí. V následných rozhovorech přiznal zklamání z vlastního vystoupení a překvapení nad tím, že spolu s Maškovou dostali další příležitost. Poděkoval svým podporovatelům a připustil, že vnímal silnou přízeň fanoušků. Právě zde se nabízí možná odpověď na otázku, proč dokáže v soutěži pokračovat navzdory nízkému bodování. Pro část publika nemusí být rozhodující kvalita kroků, ale sympatie ke známému zpěvákovi a jeho osobnímu příběhu.
Adriana Mašková si zaslouží uznání. Sama ale všechno nezachrání
Poněkud nespravedlivě může celá situace dopadat také na taneční partnerku Adrianu Maškovou. Zkušená profesionálka má za sebou výrazné úspěchy, včetně vítězství ve StarDance s Janem Cinou v roce 2021. Její úkolem je nyní připravovat choreografie, které budou odpovídat Polákovým schopnostem, a současně vytvořit vystoupení dostatečně zajímavá pro televizní publikum. To rozhodně není jednoduchá práce.
Právě při sledování jejich společných tanců ale vyniká rozdíl mezi profesionální tanečnicí a jejím partnerem. Mašková dokáže pracovat s hudbou, udržovat taneční výraz a vést choreografii, zatímco Polák má problém přesvědčivě zvládnout i základní technické požadavky. Sebelepší choreografie přitom nedokáže dlouhodobě zakrýt nedostatky člověka, který ji má předvést. Profesionální taneční partner nemůže všechny kroky odtančit za celebritu. A právě proto je stále obtížnější hledat v Polákových dosavadních vystoupeních důvody k tak výrazné divácké podpoře.
StarDance se nesmí změnit v soutěž o nejdojemnější příběh
Tomáš Polák není prvním účastníkem, který se v populární taneční show udržel díky přízni televizních diváků navzdory slabším výkonům. To samo o sobě není nic nelegitimního. Lidé mají právo poslat hlas komukoliv a nikdo jim nemůže přikazovat, aby rozhodovali výhradně podle technické kvality. Přesto stojí za připomenutí, že StarDance by neměla ztrácet svůj hlavní smysl. Tím je sledovat, jak se známé osobnosti učí tančit, překonávají své limity a postupně se zlepšují.
Pokud se z taneční soutěže stane především přehlídka popularity, začne se vytrácet motivace hodnotit samotné výkony. Proč by měl divák oceňovat zvládnutý quickstep, elegantní tango nebo rytmicky přesnou sambu, když jinému soutěžícímu může k pokračování stačit známé jméno a dostatečně početná fanouškovská základna? Právě takový nepoměr může být pro věrné příznivce pořadu nepříjemný. Zvlášť když porota opakovaně upozorňuje na slabiny jednoho páru, zatímco jeho soutěžní cesta pokračuje.
Zpěvákovi nelze upřít snahu ani odvahu vystoupit ze své komfortní zóny. Účast ve StarDance představuje velkou fyzickou i psychickou zátěž a není důvod zlehčovat hodiny jeho příprav. Jenže samotné úsilí nemůže být jediným měřítkem úspěchu. Pokud by stačila pouze snaha, nebylo by potřeba odborné poroty ani bodového hodnocení. Soutěžící by jednoduše přicházeli na parket, předvedli naučené kroky a o jejich osudu by rozhodovala popularita.
Polák zatím předvedl dva porotou nejhůře hodnocené tance po sobě. Jeho první čača přinesla jedenáct bodů, druhé tango patnáct. Přesto dostal další příležitost a podle výsledku třetího večera pokračuje znovu. Pro jeho příznivce je to jistě dobrá zpráva. Pro diváky, kteří ve StarDance hledají především kvalitní tanec a viditelné zlepšování, ale může být podobný vývoj stále obtížněji pochopitelný.
Nejde přitom o to, že by Tomáš Polák neměl na televizním parketu co dělat. Každý soutěžící začíná na jiné úrovni a právě cesta od prvních nejistých kroků k povedeným choreografiím bývá na StarDance nejzajímavější. Problém nastává ve chvíli, kdy se dlouhodobě slabé výkony stávají vedlejší záležitostí a pozornost přebírá všechno ostatní. Polák má nyní další šanci dokázat, že jeho setrvání v soutěži není postavené jen na popularitě a emocích.
Pokud však bude i v dalších večerech působit strnule, nepřesvědčivě a bez výraznějšího tanečního pokroku, budou otázky nad jeho postupy sílit. StarDance totiž může být plná emocí, humoru a osobních příběhů. Jen by se mezi tím vším nemělo zapomínat, že se v ní má především tančit.
zdroje: autorský text
