Hlavní obsah

Sousedovi jsem jednou dovolila nabít elektromobil. Při vyúčtování mi přišel nedoplatek 6 480 korun

Foto: magnific

Když si náš soused pořídil elektromobil, požádal mě, jestli by si ho nemohl jednou nouzově nabít ze zásuvky u naší garáže. Jeho domácí nabíjecí zařízení ještě nebylo připravené a potřeboval druhý den odjet do práce.

Článek

S manželem bydlíme v řadovém domě na okraji menšího města už téměř dvacet let. Máme společný vjezd s několika sousedy a každý dům má vlastní garáž. Nikdy jsme neměli žádné větší problémy. Občas si navzájem půjčíme nářadí, někdo jinému zalije květiny během dovolené a když se něco opravuje, snažíme se domluvit tak, aby to ostatní příliš neomezovalo. Právě proto jsem nikdy nepovažovala za problém, když nás soused Milan požádal o drobnou pomoc.

Milanovi je něco přes čtyřicet let a pracuje jako obchodní zástupce. Před časem si pořídil nový elektromobil, ze kterého měl obrovskou radost. Několikrát nám ho ukazoval, vyprávěl o jeho výhodách a vysvětloval, kolik peněz údajně ušetří za provoz. My s manželem máme starší benzinové auto a o elektromobilech toho příliš nevíme. Přesto jsme mu jeho radost přáli.

Jednoho pátečního večera nám Milan zazvonil u dveří. Vysvětlil, že má problém s domácím nabíjecím zařízením a potřebuje do druhého dne doplnit trochu energie, aby mohl ráno odjet. Zeptal se, jestli by mohl použít naši venkovní zásuvku, která je umístěná na stěně garáže směrem ke společnému vjezdu. Ujistil nás, že půjde jen o několik hodin a že nám samozřejmě zaplatí spotřebovanou elektřinu.

Připadalo mi zbytečné chtít po něm peníze

S manželem jsme souhlasili. Milan přinesl vhodný nabíjecí kabel, zapojil auto a řekl, že ho ráno odpojí. Vysvětlil nám, že půjde o pomalejší nabíjení a že tentokrát potřebuje jen menší množství energie. Manžel se ho zeptal, kolik nás to bude stát, ale soused odpověděl, že pravděpodobně jen několik desítek korun. Řekla jsem mu, že to nemusí řešit, protože si přece sousedé mají pomáhat.

Druhý den ráno už auto před garáží nestálo a já jsem na celou věc zapomněla. Asi po týdnu nám Milan poděkoval a řekl, že jeho nabíjecí zařízení se už řeší. Předpokládala jsem, že tím je všechno vyřízené.

Jenže během následujících měsíců jsem si občas všimla kabelu, který vedl od naší garáže směrem k sousedovu autu. Nejdřív jsem tomu nepřikládala význam, protože jsem si myslela, že jde o nějaké jeho vlastní zařízení. Venkovní zásuvka byla umístěná na boku garáže a z kuchyně na ni nebylo dobře vidět. Navíc jsme s manželem často odjížděli na víkendy pryč a kolem garáží jsme se příliš nezdržovali.

Jednou jsem se Milana zeptala, jestli už má nabíjení doma vyřešené. Odpověděl, že ano, ale že občas používá různé možnosti podle toho, kde zrovna parkuje. V tu chvíli mě ani nenapadlo, že by mohl stále využívat naši elektřinu.

Vyúčtování mě překvapilo

Na jaře nám přišlo pravidelné vyúčtování elektřiny. Očekávala jsem, že možná budeme něco málo doplácet, protože ceny energií se mění a spotřeba bývá každý rok jiná. Jenže tentokrát byl nedoplatek 6 480 korun. Překvapilo mě to, protože jsme doma nic zásadního neměnili. Nepořídili jsme žádný nový velký spotřebič, nezačali jsme vytápět elektřinou a dokonce jsme několik týdnů strávili mimo domov.

Manžel se rozhodl projít starší vyúčtování a porovnat spotřebu. Zjistili jsme, že v posledním období byla výrazně vyšší než dřív. Zavolali jsme proto elektrikáři, který nám před několika lety opravoval rozvody v garáži, a požádali ho, aby zkontroloval, zda nemáme nějaký technický problém.

Elektrikář při kontrole zjistil, že venkovní zásuvka je stále přístupná a že přes ni někdo pravděpodobně pravidelně odebíral elektřinu. Doporučil nám sledovat spotřebu a ověřit, kdo ji používá. V tu chvíli jsem si vzpomněla na sousedovo auto a kabel, který jsem několikrát viděla.

Následující večer jsme se rozhodli podívat se ke garáži. Bylo krátce po deváté a Milanův elektromobil stál zaparkovaný nedaleko naší zdi. Od auta vedl kabel přímo k zásuvce na naší garáži. Soused tam právě nebyl, a tak jsme mu zazvonili.

Soused přiznal, že naši zásuvku používá už několik měsíců

Když Milan otevřel, zeptali jsme se ho, proč má auto stále připojené k naší zásuvce. Nejdřív se tvářil překvapeně. Potom vysvětlil, že si myslel, že s jejím používáním nemáme problém, protože jsme mu ji už jednou dovolili využít. Prý si občas potřebuje auto dobít a naše zásuvka je pro něj praktičtější než nabíjecí místo u jeho domu, protože může parkovat blíž ke společnému vjezdu.

Zeptala jsem se ho, proč se nás tedy nikdy znovu nezeptal a proč nám neřekl, že elektřinu používá pravidelně. Odpověděl, že předpokládal, že původní domluva stále platí. Když jsme mu ukázali vyúčtování a vysvětlili, že máme nečekaně vysokou spotřebu, začal tvrdit, že nabíjení elektromobilu přece nemůže stát tolik peněz.

„Vždyť jste mi sami řekli, že vám to nevadí. Myslel jsem, že sousedé si podobné věci nemusí pokaždé počítat,“ odpověděl nám. Vysvětlila jsem mu, že jsme souhlasili s jedním nouzovým nabitím, nikoliv s tím, že bude několik měsíců pravidelně používat naši elektřinu.

Manžel se ho zeptal, jak často auto nabíjel. Milan nejdřív odpovídal neurčitě, ale potom přiznal, že někdy i několikrát týdně. Občas nechával vůz připojený přes noc a předpokládal, že se spotřeba v našem běžném účtu ztratí. Prý se nejednalo o žádný záměr nás poškodit.

Dohodli jsme se, že další nabíjení už nepřipadá v úvahu

Požádali jsme souseda, aby auto okamžitě odpojil a naši zásuvku už nepoužíval. Zároveň jsme mu vysvětlili, že chceme vyřešit také zvýšenou spotřebu. Nedokázali jsme samozřejmě přesně určit, jakou část nedoplatku způsobilo jeho nabíjení, protože se v něm mohly projevit také jiné změny. Společně jsme ale prošli dostupné údaje, sousedovy záznamy o nabíjení a období, kdy naše zásuvka byla využívaná.

Nakonec Milan uznal, že měl naši elektřinu používat jen po předchozí domluvě a že nám za opakované nabíjení dluží náhradu. Dohodli jsme se na částce odpovídající odhadnuté spotřebě, kterou nám postupně zaplatil. Zásuvku jsme potom nechali zabezpečit tak, aby ji nebylo možné používat bez našeho vědomí.

Od té doby jsou naše vztahy se sousedem mnohem chladnější. Zdravíme se, občas prohodíme pár slov, ale už to není takové jako dřív. Milan nám několikrát připomněl, že jsme přece mohli říct rovnou, že mu elektřinu půjčovat nechceme. Jenže to je právě ten problém. My jsme mu ji půjčit chtěli, ale pouze jednou, když ji opravdu potřeboval.

Nedávno se mě jiný soused zeptal, jestli by si u nás nemohl na chvíli zapojit elektrické nářadí při opravě plotu. Souhlasila jsem, protože šlo o drobnost a přesně jsme věděli, co potřebuje. Jen jsem se předem ujistila, že půjde skutečně o několik hodin.

Manžel se tomu potom smál a říkal, že jsem po zkušenosti s elektromobilem začala být opatrnější. Musela jsem mu dát za pravdu. Nikdy by mě nenapadlo, že jedna obyčejná prosba o zapůjčení zásuvky může skončit několikaměsíčním odběrem elektřiny, o kterém se dozvíme až z nečekaně vysokého vyúčtování.

Zdroj: autorský text

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz