Článek
V létě patří meloun k nejrychlejšímu osvěžení, jenže právě u něj bývá zklamání největší. Zvenku vypadá skoro každý kus slibně, doma ho člověk rozkrojí a místo sladké dužiny najde bledý, vodový meloun, který chutná spíš jako okurka. Přitom už v obchodě se dá poznat, který kus má větší šanci být opravdu dobrý. Nejde o žádný tajný trik prodavačů, ale o několik obyčejných detailů, které většina lidí při nákupu přehlédne.
Žlutá skvrna není vada, ale dobré znamení
Nejdůležitější je spodní skvrna, kterou má meloun na části, kde při růstu ležel na poli. Mnoho lidí ji bere jako kosmetickou nedokonalost a raději sáhne po kusu, který je zelený ze všech stran. To je ale chyba. Právě krémově žlutá až sytě žlutá plocha často napovídá, že meloun měl čas dozrát na rostlině. Pokud je skvrna bílá, nazelenalá nebo téměř neviditelná, mohl být plod sklizen příliš brzy. Takový meloun může vypadat hezky, ale chuťově bývá slabší.
Samotná skvrna ale není záruka dokonalého výsledku. Je to spíš první síto, podle kterého má smysl začít vybírat. Když leží vedle sebe několik podobně velkých melounů, vyplatí se nejprve otočit každý z nich a podívat se právě na spodní část. Kus s výraznější žlutou skvrnou má obvykle lepší předpoklady než plod s bílým flekem. Pak ale přichází na řadu další věci, hlavně váha, povrch a celkový stav slupky.
Těžší kus bývá šťavnatější
Meloun by měl být na svou velikost překvapivě těžký. Není nutné hledat největší kus v bedně, protože velikost sama o sobě sladkost neřeší. Lepší je porovnat dva podobně velké melouny a vzít do ruky oba. Ten, který působí těžší, bývá většinou šťavnatější. Dává to smysl, protože vodní meloun obsahuje přes devadesát procent vody a právě vyšší hmotnost může ukazovat na plnější dužinu.
Dobrým znakem je také pevná, nepoškozená a spíše matná slupka. Lesklý povrch může u některých kusů naznačovat, že meloun ještě nebyl plně vyzrálý. Naopak hluboké otlaky, měkká místa, praskliny nebo mokvající části jsou varováním. Povrchová oděrka z přepravy nemusí vadit, ale promáčknutý meloun může být uvnitř poškozený a rychleji se kazit. U potraviny, kterou často krájíme na větší kusy a skladujeme v lednici, se taková chyba nevyplatí.
Klepání berte jen jako doplněk
Klepání na meloun je u zákazníků skoro rituál. Někdo čeká dutý zvuk, jiný hlubší dunění, další jen napodobuje to, co viděl u ostatních. Zvuk může něco napovědět, ale sám o sobě není spolehlivý. Bez zkušenosti a bez porovnání více kusů se z něj snadno stane spíš náhoda než jistý návod. Proto se vyplatí brát klepání až jako poslední doplněk, ne jako hlavní kritérium.
Podobné je to se stopkou. Pokud na melounu zůstala, měla by být suchá a nahnědlá. Zelená a svěží stopka může naznačovat, že byl plod utržený příliš brzy. V běžných obchodech ale stopka často chybí, takže na ni nelze vždy spoléhat. O to důležitější je vrátit se k jistějším znakům. Tedy ke žluté spodní skvrně, pevné matné slupce a pocitu, že je meloun na svou velikost opravdu těžký.
Doma už sladkost nedoženete
Častý omyl je představa, že meloun doma na kuchyňské lince ještě zesládne. U vodního melounu to nefunguje tak jako u některého ovoce, které po sklizni dál dozrává. Pokud byl utržený příliš brzy, pár dní v bytě z něj sladký letní kousek neudělá. Může se změnit teplota dužiny nebo celkový dojem při jídle, ale obsah cukru tím zásadně nevylepšíte.
Po nákupu je dobré celý meloun před krájením omýt pod tekoucí vodou. I když slupku nejíme, nůž při krájení projde přes povrch dovnitř a může přenést nečistoty na dužinu. Po rozkrojení už meloun patří do lednice, ideálně zakrytý nebo uložený v čisté nádobě. Tak si déle udrží šťavnatost a zároveň nenasaje pachy z ostatních potravin.
Nejlepší postup je tedy jednoduchý. Meloun otočit, zkontrolovat žlutou skvrnu, potěžkat, prohlédnout slupku a až potom případně zkusit lehce poklepat. Nikdy to nebude stoprocentní jistota, protože dovnitř člověk v obchodě nevidí. Šance na dobrý kus se ale výrazně zvýší. A to je u melounu rozdíl mezi letním osvěžením a zklamáním, které nakonec skončí zapomenuté v lednici.
Zdroje: extrainfo.cz, watermelon
