Článek
Pro několik generací byla papírová žákovská knížka jednou z nejdůležitějších věcí v aktovce. Psaly se do ní známky, poznámky, pochvaly i omluvenky a rodiče pravidelně připojovali podpis jako důkaz, že informace viděli. Pro školáky měla ještě jednu vlastnost. Co rodič neviděl, o tom alespoň několik hodin nevěděl. Horší známka se tak někdy dala nenápadně schovat mezi stránky a s předložením žákovské pár dní počkat.
Dnešní děti mají podobné manévrovací možnosti podstatně omezenější. Řada škol využívá elektronické systémy, například Bakaláře, prostřednictvím kterých mohou rodiče sledovat známky, docházku, rozvrh nebo zprávy od školy. Informace tak často dorazí do telefonu prakticky bezprostředně poté, co je učitel zadá. Papírové žákovské knížky sice ze škol úplně nezmizely, jejich někdejší dominantní postavení ale postupně převzala elektronická komunikace. Pro rodiče je systém pohodlnější, pro dítě s čerstvou pětkou už o něco méně.
Lahvička s inkoustem už není běžnou součástí lavice
Plnicí pero má ve školách své místo i dnes, zejména při nácviku psaní u mladších žáků. Způsob, jakým děti s inkoustem zacházejí, je však proti minulosti mnohem jednodušší. Starší generace si mohou pamatovat lahvičky s modrým inkoustem, které dokázaly během několika sekund obarvit ruce, pouzdro i celý sešit. Stačila nepozornost při plnění pera a na lavici vznikla skvrna, která často přežila několik dalších školních roků.
Moderní plnicí pera běžně fungují s vyměnitelnými bombičkami a vedle nich mají děti k dispozici celou škálu ergonomických per, rollerů a dalších psacích potřeb. Výrobci se zaměřují také na správný úchop a pohodlné psaní. Inkoust tedy nezmizel, ale školák se s ním už většinou nemusí potýkat způsobem, který si pamatují jeho rodiče nebo prarodiče. A modré prsty po doplnění pera už rozhodně nejsou tak samozřejmým symbolem školního dne.
Přezůvky zůstaly, igelitový pytlík už tolik ne
Jedna tradice odolává času překvapivě dobře. České děti se ve škole stále přezouvají. Proměnil se ale způsob, jakým si obuv nosí a ukládají. Dříve byly naprostou klasikou bačkory nebo cvičky nacpané do obyčejného látkového či igelitového pytlíku, který visel na háčku v šatně společně s bundou. Poznat svůj pytlík mezi několika desítkami téměř stejných někdy nebylo vůbec jednoduché.
Dnes mají děti nejrůznější vaky na záda, tašky na obuv a organizéry, často sladěné s aktovkou nebo batohem. Na některých školách využívají šatní skříňky nebo jiné úložné prostory. Změnila se i samotná nabídka přezůvek. Vedle klasických bačkor rodiče vybírají sandály, nazouvací obuv nebo další modely podle požadavků konkrétní školy. Princip zůstal stejný, podoba školního pytlíku je ale proti době před několika desetiletími podstatně pestřejší.
Učebnice už nemusí znamenat několik kilogramů papíru
Kdo chodil do školy před nástupem chytrých telefonů a tabletů, dobře zná každodenní kontrolu rozvrhu. Zapomenutá učebnice znamenala problém, zatímco všechny učebnice vložené do aktovky pro jistotu znamenaly pořádně těžká záda. Papírové učebnice rozhodně nezmizely a ve školách se dál běžně používají, vedle nich se ale stále více prosazují digitální materiály a elektronické pomůcky.
Ve výuce se mohou objevit notebooky, chromebooky, tablety, interaktivní obsah nebo online aplikace. Ministerstvo školství v minulých letech podporovalo nákup digitálních technologií pro školy a digitální kompetence se staly pevnější součástí vzdělávání. Dítě tak může během jediného vyučovacího dne otevřít klasickou učebnici, následně pracovat na tabletu a o několik minut později vyplňovat zadání v online prostředí. Školní lavice proto dnes mnohem častěji spojuje papír s obrazovkou, než aby jedno zcela nahrazovalo druhé.
Domácí úkol už nemusí být napsaný na tabuli
Proměnil se také nenápadný školní rituál, který býval pravidelnou součástí posledních minut vyučovací hodiny. Učitel napsal na tabuli číslo stránky a několik příkladů a děti si zadání přepsaly do úkolníčku. Kdo zápis nestihl nebo na něj zapomněl, obvolával večer spolužáky a zjišťoval, co že vlastně bylo z matematiky nebo češtiny za domácí úkol.
Dnes může zadání dorazit prostřednictvím elektronické žákovské knížky, školního informačního systému nebo jiné digitální platformy. Rodiče tak někdy vědí o domácím úkolu stejně rychle jako samotné dítě. To má nespornou výhodu v přehlednosti, současně se tím ale mění i míra samostatnosti, kterou děti dříve potřebovaly při zapisování a hlídání povinností. Papírový úkolníček proto na některých místech dál plní svou roli, vedle něj však existuje jeho digitální varianta.
Škola se změnila, některé věci ale poznají i dnešní rodiče
Při pohledu do současné školní aktovky bychom stále našli překvapivě mnoho známých předmětů. Děti pořád píší do sešitů, gumují, ořezávají tužky, hledají ztracené přezůvky a občas doma zjistí, že potřebnou učebnici nechaly pod lavicí. Technologie tedy klasickou školu nevymazaly. Spíše k ní přidaly další vrstvu.
Největší rozdíl možná není v samotných věcech, ale v rychlosti, jakou se informace mezi školou a rodinou pohybují. Známka už nemusí několik dní čekat v žákovské knížce, zadání úkolu se neztratí společně s papírkem a část učebních materiálů se vejde do jediného zařízení. Až dnešní děti jednou povedou do školy své vlastní potomky, pravděpodobně budou zase překvapeně sledovat, které z jejich současných školních samozřejmostí mezitím skončily mezi nostalgickými vzpomínkami.
Zdroje: msmt.gov.cz, bakalari.cz, koh-i-noor.cz
