Článek
Alena žije sama v menším bytě a se svými penězi hospodaří poměrně přesně. Jakmile jí přijde důchod, nejprve zaplatí bydlení a pravidelné účty. Čtyři tisíce korun ale neposílá mezi běžné výdaje. Převádí je na oddělený účet, na který během roku téměř nesahá. Bere je stejně, jako kdyby už je utratila. „Kdybych čekala, co mi na konci měsíce zbude, neušetřím nic. Proto si ty čtyři tisíce odložím hned a potom hospodařím s tím, co zůstane,“ vysvětluje. Tento systém používá několik let a právě díky němu má před létem připravenou částku, ze které může dovolenou zaplatit bez splátek.
Dovolená ji nestojí celých 48 tisíc
Letos si vybrala týdenní pobyt u moře s polopenzí. Samotný zájezd ji vyšel přibližně na 30 tisíc korun, další peníze počítala na cestovní pojištění, několik výletů, jídlo přes den a drobnou útratu. Celkově si pro dovolenou stanovila rozpočet kolem 40 tisíc korun. Několik tisíc jí tak zůstane jako rezerva nebo základ na další rok. „Nechci jet na dovolenou a potom se celý týden stresovat, jestli si můžu koupit kávu nebo zaplatit výlet. Raději si předem našetřím víc a nemusím tam každou korunu obracet,“ říká Alena.
Každý rok přitom nemusí vybírat stejný typ dovolené. Jednou zvolí levnější zájezd, jindy si připlatí za lepší hotel nebo pokoj blíž k moři. Důležité pro ni je jediné – částku, kterou má k dispozici, nepřekročit. Pokud by zájezd stál víc, raději by hledala jiný termín nebo destinaci. „Na dovolenou bych si nikdy nepůjčila. Když na něco nemám, tak tam zkrátka nejedu,“ dodává.
Šetří průběžně, ne až před létem
Čtyři tisíce korun měsíčně ale v jejím rozpočtu samozřejmě chybějí, a proto musí během roku hlídat další výdaje. Alena si plánuje větší nákupy, sleduje ceny potravin a většinu jídel si připravuje doma. Oblečení nekupuje každý měsíc a před nákupem věcí do domácnosti si obvykle nechává několik dní na rozmyšlenou. Právě impulzivní nákupy podle ní dokázaly dříve spolykat stovky až tisíce korun, aniž by si toho pořádně všimla. „Neznamená to, že celý rok sedím doma a nic si nedopřeju. Jdu s kamarádkami na kávu nebo na oběd, ale nemusím mít každý týden nové boty nebo pořád něco objednávat přes internet,“ popisuje.
Výhodou je pro ni také vlastní byt. Nemusí platit vysoký tržní nájem, a přestože výdaje za bydlení, energie a potraviny tvoří značnou část jejího rozpočtu, stále dokáže vytvořit pravidelnou rezervu. Sama přiznává, že člověk s vysokým nájemným nebo výrazně nižším příjmem by čtyři tisíce korun každý měsíc odkládat nemusel zvládnout.
Na moře se těší celý rok
Pro Alenu není každoroční cesta jen odměnou za šetření. Je to zároveň výdaj, se kterým předem počítá stejně jako s jinými většími položkami. Místo toho, aby na jaře řešila, kde najednou vezme několik desítek tisíc korun, rozloží si náklady do dvanácti měsíců. Čtyři tisíce měsíčně znamenají za rok právě 48 tisíc korun.
Děti jí několikrát nabízely, že jí na dovolenou přispějí, ale zatím to odmítá. „Říkám jim, že dokud si na moře dokážu sama našetřit, chci si ho také sama zaplatit. Celý rok se mám na co těšit a když potom sedím u moře, vím, že kvůli tomu nikomu nic nedlužím,“ říká Alena. Právě to je pro ni důležitější než luxusní hotel nebo drahá destinace. Dovolenou si dopřeje každý rok, jen ji nezačne řešit několik týdnů před odjezdem, ale už dvanáct měsíců předem.
zdroje; autorský text
