Článek
Vida Neuwirthová, rozená Skalská, slaví 10. července čtyřiašedesáté narozeniny a pro většinu diváků zůstává především princeznou Bosanou z pohádky Tři veteráni. Stačila jí jediná výrazná role a zapsala se do české filmové paměti. Nešlo přitom o žádné pohodlné natáčení. Tvůrci hledali mladou dívku s velkýma očima posazenýma daleko od sebe a tehdy jednadvacetiletá Vida do představy Oldřicha Lipského a Zdeňka Svěráka zapadla téměř okamžitě. Její slavný filmový nos se pak stal jedním z nejvýraznějších pohádkových obrazů osmdesátých let.
Role, která vypadala pohádkově jen na obrazovce
Za maskou rozmarné princezny ale stálo hodně nepohodlí. Nalepování prodlouženého nosu trvalo zhruba hodinu a používané lepidlo herečce dráždilo pokožku. Rekvizita měla podle dostupných informací dva a půl metru a při pohybu s ní museli pomáhat loutkoherci. Rudolf Hrušínský si všiml, jak náročné natáčení pro mladou kolegyni je, a zasadil se o zvýšení jejího honoráře. Původních šestnáct set korun za deset natáčecích dnů mu připadalo málo.
Tři veteráni z ní sice udělali známou tvář, jenže Vida Neuwirthová se nikdy nevydala cestou herečky, která by slávu držela za každou cenu. Objevila se ještě v menších rolích, například ve filmu Vesničko má středisková nebo v Prodavači humoru, později i v televizních projektech. Hlavní směr jejího života se ale postupně od kamer odklonil. Divákům tím možná zmizela z očí, sama však našla práci, která jí dávala větší smysl než čekání na další filmovou příležitost.
Rodinná historie změnila její pohled na vlastní život
Zásadní zlom přišel mnohem dřív než v dospělosti. Vida Neuwirthová se narodila 10. července 1962 v Teplicích do rodiny Vítězslava Mojšeho Abelese a Vidy Šimkové. Pravdu o židovském původu a o otcově válečném osudu se dozvěděla až ve čtrnácti letech. Její otec přežil nacistické tábory a podle Paměti národa prošel mimo jiné Terezínem, Osvětimí, Buchenwaldem a Flossenbürgem. Z širší rodiny přežil jen on a jeho bratr.
Právě toto poznání ji ovlivnilo víc než popularita po slavné pohádce. U pražské Židovské obce založila dětský divadelní soubor Feigele, který se věnoval práci s dětmi a židovským příběhům. Dlouhodobě se také začala věnovat průvodcovství po pražském Židovském městě a Terezíně. Nešlo jen o profesní změnu. V jejím případě se práce stala i způsobem, jak předávat dál rodinnou paměť a vysvětlovat historii lidem, kteří ji často znají jen z učebnic.
Loutky, děti a paměť míst místo filmové kariéry
Neuwirthová dlouho působila v divadle Minor, věnovala se loutkoherectví, režírovala a napsala také dětské knihy s židovskou tematikou. Z veřejně dostupných profilů vyplývá, že právě práce s dětmi, loutkami a příběhy ji provázela po většinu profesního života. To je na jejím příběhu možná nejzajímavější. Neutekla od herectví proto, že by neuspěla. Odešla z viditelného filmového světa k činnosti, která byla méně nápadná, ale osobně mnohem pevnější.
Dnes je pro jedny stále princeznou Bosanou, pro jiné průvodkyní, loutkoherečkou, autorkou a ženou, která dokázala rodinné trauma proměnit v práci s historickou pamětí. Tři veteráni se pravidelně vracejí na obrazovky a s nimi i její nejslavnější role. Za ní ale stojí životní příběh, který je mnohem hlubší než jedna pohádková postava s kouzelným nosem. Právě proto Vida Neuwirthová zůstává zajímavá i po letech. Ne kvůli tomu, že kdysi zazářila ve filmu, ale kvůli tomu, co si po slávě vybrala místo ní.
Zdroje čerpání informací: readzone.cz, pametnaroda.cz, rozhlas.cz, narodni-divadlo.cz, super.cz
